Ježíš je normální – filmový dokument v kinech
Pokud se vám dělá nevolno už při pouhém pomyšlení na vymývání mozků ve jménu Boha, možná na dokument Terezy Nvotové rovnou zapomeňte. Jestli je ale váš žaludek natolik silný, že ustojíte hodinovou sondu mezi bloudící ovečky a jejich samozvané spasitele, film Ježíš je normální vám přinese zajímavý materiál k zamyšlení. Nad tím, co je to víra, kde začíná manipulace a jak je to s náboženstvím.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI RECENZI FILMU!
Dokument debutující režisérky tvoří dvě základní linie - v té první jsme svědky konference křesťanské sekty, druhou tvoří rozhovory s bývalými žáky a učitelem „Školy budoucnosti“, do které Tereza Nvotová jako malá chodila. Právě fakt, že musela ve školní lavici několik let poslouchat jediný správný světonázor, který opěvoval boha, potíral Darwina a Beatles označoval za satanisty, ji přivedl k natočení filmu s touto tematikou.
Když člověk pozoruje tu parodii na bohoslužbu, neví, jestli se má smát nebo brečet. Na pódiu vyhrává něco jako kapela, před ní běhá šílený kazatel s mikrofonem, do kterého vykřikuje fráze jako „Ježíš je totálně skvělej“, a lidé v sále tančí, smějí se, pláčou nebo se válejí v transu po zemi. Když se zahlásí, že přichází čas na vybírání příspěvků, které jsou samozřejmě absolutně dobrovolné, všichni poslušně vytáhnou peněženky a vloží bankovky do připravených obálek.
Shovívavost nebo smích vás zaručeně přejdou při záběrech do vedlejšího sálu, kde paralelně probíhá program pro děti – kapelu nahrazují jedny klávesy a proplešlého rappera mladá maminka. Nesmysly z ní padají ale úplně stejné.
Kdybyste v kině seděli s několika významnými mysliteli, jejich reakce a vysvětlení toho, co se právě děje na plátně, by byly velmi různé. Nietzsche by vzteky rozhazoval popcorn a vykřikoval, že jsou všichni ti sektáři chudáci a křesťanství zvrácené. Lidumil Erich Fromm by poukazoval na dnešní nastavení společnosti a světem bloudícím ovečkám by vyjádřil soucit. No a Le Bon by se vztyčeným ukazováčkem poukázal na to, že už o všech těch manipulativních praktikách dogmativní víry napsal na konci 19. století – i tihle lidé věří, že víra řeší problém nebo přináší štěstí, i na ně až magicky působí správně zvolené prázdné formule, na něž je rozum krátký.
Z hlediska zpracování má snímek Ježíš je normální jistě nějaké mouchy. Pokud je ale hlavní úlohou dokumentu nastartovat v divácích hloubavé otázky, povedl se teprve dvacetileté režisérce skvělý kousek. A sympatické je i to, že nehodnotí - pootevře dveře a zbytek je na každém z nás.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
