Jezuita Petr Kolář dostal vysoké francouzské vyznamenání
Jezuita Petr Kolář obdržel v pondělí 26. března vysoké francouzské vyznamenání Rytíře Čestné legie (Chevalier de la Légion d'Honneur). Vyznamenání mu v budově pražského Buquoyského paláce předal francouzský velvyslanec v České republice Charles Fries, který k této události uvedl:
"Francouzská republika si přála vyjádřit Vám slavnostně svou úctu, své uznání jakož i svůj obdiv za Váš vynikající podíl na rozvíjení vztahů mezi Francií a českou společností v těžkých dobách, za Vaše angažmá ve jménu svobody, za Váš nikdy nekončící boj za pravdu a obnovu Vaší země."
Petr Kolář hrál významnou roli ve vztazích naší země s Francií více než 35 let. V době svého exilu totiž v letech 1972-89 nalezl útočiště ve Francii, kde ukončil studium a začal působit jako kněz. Byl duchovním správcem Čechů, ale jeho působení široce překročilo katolický rámec. Věnoval se nejrůznějším skupinám exulantů, které tehdy tvořily českou emigraci. Ale jaké cesty ho zavedly do Francie?
Tento známý kněz a publicista se narodil v roce 1941 na Ostravsku. V závěru svého středoškolského studia vyslovil přání stát se knězem, což z něj učinilo podezřelého člověka, zrádce a třídního nepřítele nehodného důvěry socialistické vlasti. Po vojně nastoupil do Ostravsko-karvinské elektrárny a od roku 1964 při zaměstnání večerně studoval Vysokou školu báňskou, kterou však v důsledku pražského jara nedokončil. V srpnu 1968 byl na horolezecké výpravě v Jugoslávii, a když se dozvěděl o obsazení Československa sovětskými vojsky, zůstal v Rakousku, protože v jeho vlasti nebyla náboženská svoboda. Ve Vídni vstoupil do noviciátu k jezuitům, z něhož se posléze dostal do noviciátu v Německu. Z německého exilu odešel do francouzského Lyonu, kde v letech 1972-1974 studoval teologii, a pak žil mnoho let Paříži.
Svoboda, kterou takto získal, se nedostávala jiným. Proto se ve Francii podílel na vydávání a posílání zakázaných knih do Československa. V této oblasti byl velmi uznáván. Nejen do Prahy, ale do celého Československa se mu podařilo dopravit stovky knih. Kromě toho měla československá podzemní církev možnost poslouchat jeho nedělní komentáře k aktuálním otázkám, které vysílalo Rádio Vatikán. Pro řadu lidí bylo toto vysílání oknem otevřeným do světa a povzbuzením v jejich odporu.
Po pádu komunismu se v roce 1990 vrátil do Československa. V té době česká církev právě vycházela ze čtyřicetiletého období pronásledování a ticha. Petr Kolář jí usnadnil styky s Francií, pomohl jí poznat francouzskou společnost, najít širší rozhled a přístup k novému duchovnímu bohatství.
V roce 1991 nastoupil do náboženské redakce Českého rozhlasu a do mediální činnosti katolické církve, byl členem mediální komise České biskupské konference, koordinátorem formace jezuitského dorostu České provincie jezuitského řádu. V roce 1992 se stal koordinátorem mediální práce České provincie Tovaryšstva Ježíšova.
Jeho poexilové působení v České republice popsal francouzský velvyslanec Charles Fries těmito slovy: "Zasahujete do veřejného života své země, do etických, společenských a náboženských debat. A samozřejmě činíte tak s citem člověka, který vystudoval a sloužil ve Francii v atmosféře, která nastala po 2. vatikánském koncilu." Kromě toho velvyslanec ocenil jeho práci pro francouzskou komunitu u nás: "Podílel jste se na vytváření a rozvoji frankofonní farnosti, která dnes sídlí v kostele sv. Josefa, je velmi živá a dynamická. Jako přesvědčený zastánce ekumenického hnutí a dialogu kultur jste jedním z pilířů francouzské komunity v České republice."
Přispění Petra Koláře k francouzsko-českému sblížení a jeho boj za svobodu vyznání byly důvodem k udělení Řádu Čestné legie, který vznikl v roce 1802 a je nejvyšším francouzským čestným vyznamenáním. V omezeném počtu může být udělen cizincům s přihlédnutím k jejich osobnosti a zásluhám.
Vyznamenaný jezuitský kněz popsal svou vděčnost Francii na jednom příkladu ze svého života: "Mému odchodu do Francie předcházelo, že jsem nemohl studovat to, co jsem si hluboce přál. A potom jsem přišel do Paříže, kde jsem bydlel v domě, v němž byla knihovna a v ní 130 tisíc svazků knih, 250 periodických časopisů, a já jsem měl klíč v kapse. A já, kterému se neustále říkalo 'ne', jsem se ocitl v místě, kde se dvakrát ročně scházela rada pro orientaci studií. A tito lidé, kteří byli známí po celém světě, se zabývali druhem formace toho 'Cheque barré' (tak mě nazývali), který byl bez prostředků. 'Cheque barré' je taková slovní hříčka - 'cheque' je šek a 'Tcheque' je Čech. 'Cheque barré' je přeškrtnutý šek a Čech, který uteče, je také přeškrtnutý. Takže tento uprchlý Čech bez provize, který neměl ani právo pobytu, dostal možnosti, o kterých se mu nikdy ani nesnilo, a tito lidé se starali o to, aby měl co nejlepší studium. A to bylo nejen naprosto nečekané, ale i velmi dojemné."
Mezi hosty francouzského velvyslanectví při udělení řádu Čestné legie Petru Kolářovi byla řada známých a významných osobností. Mezi nimi byl i profesor Jan Sokol, který vzpomíná na své seznámení s Petrem Kolářem takto:
"Moje nejstarší dcera je provdaná v Paříži a ta znala Petra ještě odtamtud. A my jsme se poznali na Vypichu prvního dne, kdy Petr Kolář přijel do Prahy. Byli jsme domluveni, že tam na něj počkám, a on skutečně v tu hodinu přijel, takže si myslím, že jsem byl první člověk, který ho tady mohl uvítat. A od té doby jsme se vídali, jednu dobu velmi často, když jsme spolu dělali rozhlasové rozhovory. A to jsem měl moc rád, rád na to vzpomínám. No a jinak se vídáme příležitostně. Petra si neobyčejně vážím pro jeho opravdovost. On je člověk hluboké víry, ale přitom neuvěřitelné upřímnosti. U něj je vše opravdové a to já velmi oceňuji."
Rozhovor s Petrem Kolářem, který připravila Daniela Brůhová pro pořad Doteky víry z 31. 3. 2007 si můžete poslechnout zde:
