Když jsem všechno srovnal podle ladičky, tak ten song zemřel. Disonantní „Vévéčka“ mají nové album

„Žádný tlak jsme necítili, desku jsme měli v podstatě hotovou,“ objasňuje Ondřej ‚Sifon‘ Anděra časovou posloupnost kampaně a vzniku nahrávky. „Ale místo toho, abychom ji museli nejdřív zaplatit a pak čekat, jak to dopadne, měli jsme finanční jistotu předem. Bylo to obrovské množství energie. Díky úspěchu kampaně tak můžeme mít konečně vlastní web, natáčíme klip, chystáme vinyl Neurobeatu a Atomové včely,“ dodává Ondřej, na co všechno vybrané peníze použijí.

„Když jsem si představil, že zase sednu ke kompu a začnu kolážovat samply, jak jsem zvyklý, tak jsem cítil únavu. Rozhodnul jsem se hledat jiné cesty a na nové desce tak sice stále recykluju, ale tentokrát ne formou koláže, ale prostřednictvím syntézy,“ popisuje Sifon jeden z hlavních rozdílů co do přístupu k tvorbě nových tracků. „Jednu dobu to byla mánie, že jsem bez rekordéru nešel ven. Teď mě víc baví vrtat se ve virtuálním světe syntézy, protože archiv field recordings už mám obrovský,“ dodává.

Co naopak Ondřeje bavit nepřestalo, je mikrotonální hudba a čtvrttónové stupnice. „Disonantnost vytváří krásné napětí. Když jsem si v jedné chvíli myslel, že už si dovoluji moc, co se týče rozlaďování a všechno jsem naladil a srovnal podle ladičky, tak ta skladba úplně zemřela. Takže pořád dávám na svůj sluch a intuici. A Milesa by mi řekla, kdyby to znělo úplně falešně.“

Který japonský hudební nástroj si Ondřej vzal s sebou na hraní v našem studiu? Jak se Vévéčka staví k remixům? Mají fanouškovskou základnu taky v rodném Srbsku Milesy? A vedou k hudbě i své děti? Poslechněte si celý rozhovor a čtveřici skladeb Obojky, Pomeranč, Padá hvězda a Hádej, kdo jsem, které Sifon a Milesa odehráli živě v našem proskleném studiu!