Když Therovy „videohrátky“ pobuřují…
„Nemyslím si, že se zabýváme sexem v jeho perverznějších až pornografických podobách, spíše poukazujeme na něco, na co lidé nejsou zvyklí či je to takříkajíc pro ně tabu,“ reagoval Mark Ther na jeden z dotazů týkajících se skupinové výstavy Sexismus? v Galerii Václava Špály, která v roce 2008 zcela logicky přitáhla pozornost médií. Dnes se tento novopečený laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého a galerie DOX potýkají s trestním oznámením pro šíření pornografie.
Opět je tedy potřeba se ptát: co kdo od galerijního prostoru očekává? Ztopoření emocí a myšlenkových pochodů nezvyklými cestami to v některých případech zjevně není.
Na rozdíl od zastřešujícího kurátorského záměru ke tři roky staré expozici, která v rámci ročního tematického triptychu vypovídala o zneužití a dominanci v oblasti sexu (vedle tématu smrti a prostupnosti umění a reklamy) – byla tudíž pojata velmi explicitně a s pornografií otevřeně koketovala (pro diváky starší 18 let) – Therův vítězný video film takovou obrazovou zjevnost postrádá.
Obvinění ze strany návštěvníka galerie nelze vydělovat z kategorie nonsensu, jakkoli hraničně může pomezí pornografie a umění vyznívat. Ale stranou akademických debat bychom měli vzít na zřetel víc než případnou závadnost Therova uměleckého výstupu křížení několika velmi choulostivých témat, která nejsou výsměchem morálce nebo jakýmsi obecně platným tabu, jsou především hnána uleželým historicko-společenským dědictvím, jež se následně promítlo v tabu spjaté nejen s českým národem. Příklad provokativních děl Gottfrieda Helnweina, která – podobně jako Therovo video – vskutku drásavým způsobem nakládají s dětskou zranitelností, smrtelností a symboly/pozůstatky zvrácenosti dobové diktatury, ukazuje, že taková konfrontace má sílu budit vášně víc než spolehlivě. Původně smyšlená příběhová linie ztracených sudetoněmeckých dětí s názvem Putující hvězdička se ve vztahu k jiným Therovým dílům svým účinkem nijak nevyděluje. Naopak upozaďuje doslovnost, vyzdvihuje tušené, plíživé a z neznáma pramenící zlo. Následný dopad pro některé diváky může znamenat o to úzkostnější subjektivní zážitek.. Co není zjevné, není také přiznané a snadno čitelné. Kde někteří kritici spílali výstavě Sexismus? za otevřenost obsahově prvoplánovou, nabízí Putující hvězdička pro umění zásadní přesah v podobě přídělu otázek a často nepojmenovatelných emocí.
Jak ukázala nedávná výstava Kontroverze v Galerii Rudolfinum, potenciálně snadná manipulovatelnost dětské křehkosti zaujímá v posledních dekádách jako téma čelní pozice na barometru společenské citlivosti a tedy i mediální přilnavosti. S přisuzovanou dětskou pornografií měla co do činění Annelies Štrba, jejíž fotografie dvanáctileté dcery vyvolala obsazení galerie agenty Scotland Yardu. Švýcarskou umělkyni tehdy před stažením snímku z expozice paradoxně zachránilo renomé výstavní instituce. Její krajanku a vyznavačku pestrého videoartu Pipilotti Rist potkaly obdobné debaty po vytvoření dráždivé sexuální interakce Pickelporno v roce 1992, čímž vešla zcela pochopitelně v masovější známost. Porno jakožto předmět zkoumání z hlediska genderu a vzorců jeho vnímání prověřila Lenka Klodová v diplomové práci – pornomagazínu pro ženy.
Se sexualitou a pornem zacházející dílo umělkyň může být nahlíženo mnohdy přísnější optikou. S Putující hvězdičkou Marka Thera mají společné to, že pečlivě pracují s estetikou, narativností a jsou daleké zdůrazňování výhradní, až animální tělesnosti. Pouhé tušení konkrétních zákoutí osobní intimity a zranitelnosti nelze považovat za závadné. Za chybu naopak pokládám opakované přehlížení a štítivý odpor vůči tématům, která by si zasloužila citlivě volenou všeobecnou diskuzi.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
