Kniha mého srdce - Babička

Barunka a Adélka, Sultán a Tyrl, paní kněžna, pobledlá slečna Hortensie, bláznivá Viktorka... Kdo by neznal idylu ze Starého Bělidla? Babička Boženy Němcové je jeden z mála titulů české literatury, jehož neznalost se trestá společenskou klatbou.

Ač kniha z 19. století, Babička prachem nezapadala. Proč by jinak vznikala stále nová divadelní či filmová zpracování této látky? A stejně jako dnes můžeme na divadle potkat "šťastnou tu ženu" s vousy, i obrozenecký obraz Boženy Němcové se pomalu vymaňuje své čítankové podobě.

Vloni vyšel poslední svazek úplné korespondence Boženy Němcové, která značně nabourává představu zapálené vlastenky utlačované svým manželem. Na každém šprochu sice pravdy trochu, ale v tomto případě opravdu jen trochu. Jan Němec byl i na dnešní poměry manžel velmi tolerantní a svou ženu v jejím literárním snažení podporoval. Neštěstí Němcové plynulo z toho, že v manželství čekala najít vášeň, kterou jí však mohla poskytnout jen literární tvorba. Časté stěhování, bída a nemocné děti spisovatelce klidu nepřidávaly. Skličující je čtení dopisů, ve kterých žádá své přátele o peníze na jídlo nebo velice otevřené listy jejímu muži, kde nepřímo přiznává své nevěry.

Není pak divu, že z rozhárané reality utíkala Němcová do svého literárního světa, ve kterém moudrost a láska vše v dobré obrací. Kromě známých próz, jako je třeba Pohorská vesnice, V zámku a podzámčí, Divá Bára nebo Chýže pod horami, psala Němcová i cestopisy a črty, v nichž zachycovala místní zvyky a tradice. A není asi moc dětí, které by neznaly pohádky v podání Boženy Němcové.

Babička, jejíž podtitul zní Obrazy venkovského života, je dokonalým naplněním dobových představ o ryze národním díle. Překlady do mnoha světových jazyků dokládají, že jde zároveň o dílo přesahující české hranice. Božena Němcová se stala spolu se svou Babičkou symbolem, který nepřestal inspirovat další a další generace umělců. František Halas se jí za okupace dovolával sbírkou Naše paní Božena Němcová, Jaroslav Seifert zase v Písni o Viktorce nachází spojitosti této fiktivní postavy s její autorkou. Jak již bylo řečeno, dnes se pozornost obrací především k její biografii. Pod nánosem čítankových mýtů nalezneme Boženu Němcovou živoucí a v dnešní době stejně aktuální, jako před téměř dvěma stoletími.

"Já musím rodinu živit jen svou duševní prací - a v hlavě mi straší jen bledé postavy, hoře a starostí, jako těžká mlha mi to leží na duši, a já nemohu krásné postavy, jež mi vykouzlila obrazotvornost, já je nemohu nalézt. Mám lidem působit potěšení, a lidi mě za to týrají k smrti!"
(z korespondence Boženy Němcové)