Kniha mého srdce - Malý princ

Malý princ vydaný v roce je nejznámější literární dílo francouzského spisovatele a pilota Antoineho de Saint-Exupéryho. Jde současně o jeden z nejslavnějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Kniha vypráví příběh pilota, který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, který sem přišel z daleké planetky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o přátelství, kráse, o pravém štěstí a odpovědnosti za ty, které máme rádi. Kniha obsahuje také kresby autora, které jsou reprodukovány ve většině vydání. Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů a prodalo se jí víc než 80 milionů kopií na celém světě.

Antoine de Saint-Exupéry se narodil 29. června roku 1900 v Lyonu. Byl synem hraběte Jeana de Saint-Exupéry, inspektora pojišťovny v Lyonu, který zemřel, když byly malému Antoinovi dva roky. Už jako malý psal verše a zajímal se o letectví. Doma mu říkali "Král Sluníčko", pro jeho blonďaté vlasy a modré oči. V roce 1921 nastoupil vojenskou službu a na vlastní žádost byl přidělen k letectvu. Získal diplom civilního i vojenského pilota, krátce na to byl těžce zraněn při nehodě. Na začátku druhé světové války nastoupil jako kapitán na letiště v Toulouse. Byl výborným pilotem, ale pro svůj věk a zdravotní stav měl být vyřazen z aktivní vojenské služby, usiloval ale o to, aby se mohl aktivně účastnit bojů, což se mu nakonec podařilo. 31. července roku 1944 se ale ze svého letu nad Francií nevrátil.

Malého prince začal Saint-Exupéry psát v létě roku 1942. K příběhu ho inspirovalo vlastní dobrodružství, které prožil s přítelem, když havarovali na Sahaře. Knihu ilustroval sám autor a jejím mottem je myšlenka, že ty nejdůležitější věci nedokážeme očima vidět. Malého prince psal Antoine de Saint-Exupéry v nejničivější době svého života, v době porážky a ztráty svobody nejen rodné země, ale i celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii, zahynuli téměř všichni jeho kamarádi.

Antoine de Saint Exupéry - pomník v Paříži

Malý princ je krásný a hluboký a současně smutný příběh, který se dá jen těžko označit za pohádku, přesto tak označován bývá. A to pravděpodobně jen proto, že je psán jako fikce o postavičce Malého prince se zlatými vlasy, který se ale nikdy nenechá odbýt výmluvou nebo polopravdou a vždycky dokáže pojmenovat podstatu lidské vlastnosti, která je v příběhu personifikována charakteristickou postavičkou, ať je to liška, opilec nebo král. S Malým princem se tedy autor setkává v poušti. Světlovlasý chlapec po něm chce, aby mu nakreslil beránka, čímž ostře kontrastuje s letcovým strachem ze smrti. Spřátelí se a princ vypráví svoje vzpomínky, o tom, jak odešel ze své malinké planety, na které jsou tři sopky a jediná květina a navštívil vesmír. Setkal se s králem, který žil sám a chtěl někomu vládnout, viděl domýšlivce, který v každém spatřoval svého obdivovatele. Potkal pijana a byznysmena, který počítal hvězdy a myslel si, že mu patří. Potkal i lampáře, který celý život je rozsvěcoval a zhasínal lampu, protože mu to někdo nařídil. Na další planetě žil zeměpisec, který považoval svoji vědu za nejdůležitější. Na planetě Zemi se Malý princ setkává s hadem, růžemi a liškou, která se stane jeho přítelkyní. Díky ní pochopí, co je to přátelství. Potká i výhybkáře, podle kterého lidé nevědí, proč jezdí sem a tam vlakem, a navíc tak rychle. Potkává taky obchodníka, který vymýšlí pilulky, po nichž člověk nepotřebuje pít, a tím si spoří čas. Pak se setkává s letcem. Opraví letadlo a najdou spolu studnu s vodou. I přes hluboké přátelství nechá Antoine de s. e svého Malého prince odejít. Naplňuje tak jedno z poselství, které se malý chlapec na planetě Zemi naučil. Stane se navždy zodpovědným za to, co k sobě připoutal.