Kolowrat: "Nápady se přidávají jen čas od času..."

21. prosinec 2010

Vítaným členem narozeninového line-upu jsou i košičtí Kolowrat. Jejich druhé album Slnko je vo veži to loni dotáhlo na Desku týdne Radia Wave, není tedy třeba tuhle sympaticky nenápadnou partu zvlášť představovat. Redaktor Robert Candra se na východ Slovenska telefonicky spojil se zpěvákem a autorem poetických textů Rasťo Rusnákem.

V jaké sestavě teď Kolowrat fungují a přijedou do Prahy? Kolowrat teď funguje v sestavě bicí, basa, dvě kytary a zpěv. Odešel od nás akordeonista Bohúš, definitivně letos, i když on už byl jednou nohou z kapely pryč rok předtím, ale stále se k nám vracel. A protože nám záleželo i na něm, i na akordeonu, takže jsme to s ním táhli, dokud ho to nepřestalo definitivně bavit a nakonec nám dal vale. My jsme se rozhodli, že to nástrojově nebudeme řešit tak, že budeme hledat nějakou náhradu, ale že zkusíme hrát bez něj, i vzhledem k tomu, že jsme už předtím hráli bez něj několik koncertů. Takže takto přijedeme i do Prahy.

Pro Kolowrat jsou samozřejmě důležité texty. Jaký je proces jejich vzniku, shromažďujete průběžně nápady, nebo to z vás vyletí najednou? No spíš ten první způsob a je to tím pádem dlouhodobý proces, protože ty nápady se přidávají jen čas od času a potom se to většinou k sobě postupně skládá. Ale nakonec je třeba k tomu sednout a zkusit to dokončit. Ne vždycky to vyjde. Potom je třeba nechat odležet třeba půlku textu, dokud nepřijdou další nápady, které se k tomu přidají. Takže je to v našem případě dlouhodobý proces, ty texty.

Přepracováváte někdy už hotové starší texty? Zřídkakdy, zřídkakdy. Vzpomínám si na nějaké případy, kdy jsem nějaký text zrušil, protože se mi vlastně velmi dobře hodila jedna sloka, a ten zbytek jsem vyhodil. Ale byl to text, který nebyl nikdy použitý v naší ani jiné tvorbě, byl prostě jen napsaný na papíru. Asi tak. Ale jinak většinou ne. Většinou je to tak, že ty staré texty jsou prostě staré texty, a my jsme už někde jinde, takže většinou to jde znova.

02215191.jpeg

Jak vzniká hudba Kolowratu? Podílíte se na ní všichni? Dřív jsme to dělali tak, že buď kytarista Peťo, nebo já jsme přišli s nějakým nápadem, jen tak nějaké akordy na kytaru. Většinou jsme byli zvyklí sejít se dva, hrát si to a něco z toho vytvořit. Když potom přišel Pajky, náš druhý kytarista, on je taky velmi tvořivý, má hudební nápady, a zároveň se ta chemie v kapele trošku změnila. I v souvislosti s druhým albem, které jsme nahrávali, jsme to hodně řešili spolu. Zvykli jsme si na to, že je nějak nejlepší to dělat spolu, že ten nápad se přinese do zkušebny a už od začátku se každý snaží to svoje zahrát. Takže uvidíme, myslím, že touhle cestou půjdeme i dál, že ty nápady se budou nosit do zkušebny a spolu na nich budeme dělat. Uvidíme, jak to bude. Samozřejmě ještě jsme moc nových písní neudělali, takže jen pomalu se to sbírá k sobě.

Zajímá vás, jestli se Kolowratu stává, že píseň prostě z nějakého důvodu odloží a už ji nehrají? Jestli sledují českou scénu? Jestli se někdy chtěli přestěhovat do Bratislavy? Poslechněte si celý rozhovor!

autor: Robert Candra
Spustit audio

Nejposlouchanější

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.