Konec mýtu o divoké čínské výstavbě? Čínská města duchů už nejsou tak prázdná, jak bývala
Na Západě se pro ně vžil název ghost cities. Futuristicky vyhlížející města vyrostla v Číně během posledních dvou dekád. Byla projektována pro statisíce obyvatel, většina z nich ale zůstala z velké části neobydlená. Jsou důsledkem divokého čínského kapitalismu i spekulací s realitami a mnohdy nahodilého plánování. Situace se ale pomalu mění, do nových sídel se začíná stěhovat více lidí.
„Všude kolem jsou obrovské, mohutné budovy a vše, co k městu náleží: obchodní domy, banky i kanceláře. Ale nejsou tu žádní lidé. Je to jako ve snu nebo ve vědeckofantastickém filmu, kdy se vzbudíte, všichni jsou pryč a vy jste posledním člověkem na Zemi,“ popisuje město Nové Lan-čou publicista Wade Shepard, který sledoval situaci přímo na místě více než deset let a nedávno vydal knihu Ghost Cities of China. Vynořuje se jako přízrak z pouštního horizontu provincie Kan-su, padly mu za oběť stovky kopců a můžete tu narazit třeba na umělé jezero, kopii egyptské sfingy nebo Parthenonu. Podobně to vypadá třeba v Yujiapu, kde stojí replika Manhattanu včetně Rockefellerova centra a dvojčat, nebo v Kanghbashi, plném zářících věží a dokonale vyprojektovaných parků. „Je to neskutečné, jako surreálný obraz z budoucnosti,“ svěřil se se svými dojmy magazínu Wired fotograf Kai Caemmerer.
Masová čínská urbanizace, jejímž jsou ghost cities projevem, má více příčin. Stojí za ní především snaha pozvednout severní a západní vnitrozemské oblasti, které jsou o dost zaostalejší než východní pobřeží. Podle plánu vlády by se mělo do roku 2026 do měst přesunout 250 milionů venkovských obyvatel. Centrální vláda doufá, že se nově postavené megalopole stanou prosperujícími ekonomickými centry.
Dům jako kobliha
Stavební šílenství vrcholilo po krizi v roce 2008, kdy Peking investoval ohromné peníze do stavebních projektů a infrastruktury, aby nastartoval a podpořil ekonomický růst. „Politici a úředníci měli za úkol zvednout HDP… A tak stavěli a stavěli a stavěli,“ vysvětluje Shepard. Města, čtvrti a na první pohled nesmyslné stavby rostly po celé zemi. Kolem roku 2010 se už čínský HDP skutečně pohyboval kolem 10 %. Nová sídla, a zvlášť ta největší z nich, nevznikala na základě poptávky nebo promyšleného plánování a ještě léta po jejich dokončení zůstávala z velké části prázdná. Lidé si drahé nemovitosti nemohli dovolit nebo nechtěli opustit svoje původní domovy a komunity a především nebyl v nových městech dostatek pracovních příležitostí. Západní tisk psal o realitní bublině nevídaných rozměrů, která každou chvíli splaskne.
Od megalomanských projektů se začalo ustupovat po nástupu nového tajemníka Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga v roce 2012. Vedoucí představitelé země si začali uvědomovat neúnosnost masové výstavby a rozhodli se začít nekontrolovanou výstavbu regulovat. Si Ťin-pching prohlásil, že by se architekti měli více inspirovat tradiční čínskou kulturou a historií a neměli by kopírovat západní styly a snažit se za každou cenu o co nejoriginálnější řešení. „Nechci už vidět žádné bláznivé stavby. Umění by mělo být jako sluneční záře na modrém nebi, jako jarní větřík, který inspiruje mysl, zahřeje srdce a kultivuje vkus,“ řekl doslova.
Vláda by ráda, aby nové stavby byly více uměřené, ekonomické, ekologické a lahodící oku. Pro příště by se tak už neměly objevit domy ve tvaru čajové konvice nebo koblihy, ani nechvalně známé kopie světových památek. Architekti by také měli více dbát na urbanistické plánování, aby nová města byla skutečně funkční a nešlo jen o shluk budov, jako tomu často bylo dosud.
Neexistující města duchů
Co ale s městy, která už stojí? Média nám vsugerovala obraz „vylidněných center pomalu se rozpadajících v prach“. Podle Sheparda je to ale obraz nepřesný a zjednodušující. Lidé se do nových měst stěhují, jen o něco pomaleji, než si jejich budovatelé představovali. „Lidé začínají nakupovat byty a stěhovat se, a ačkoli se to zdálo nepravděpodobné, města začínají pomalu ožívat.“ Někdy jsou noví obyvatelé do měst nuceně přemístěni, protože jejich původní domovy byly srovnány se zemí a jim nezbylo nic jiného než si za kompenzace koupit městský byt. Další jsou zaměstnanci přesunutých státních firem nebo dělníci, kteří města stále ještě dostavují. Jiní se přestěhovali za vidinou nižšího nájmu a lepšího života. Vláda se snaží stěhování podporovat masivní propagandou nebo přesunem administrativy a škol za starých sídel. Snížila se i cena nemovitostí a nájemného. Novousedlíci si prý bydlení většinou pochvalují, největším problémem však stále zůstává nedostatek pracovních příležitostí.
Podle Sheparda se západní autoři unáhlili, když vytvořili senzacechtivou legendu o městech duchů. Ačkoli jejich výstavba je v mnohém problematická, samotný výraz ghost city je zavádějící. „Vše je zatím ve fázi budování. Nikdo rozumný nemůže čekat, že by jakákoliv země na světě vystavěla během šesti let město se vším všudy a hned ho zvládla zalidnit. Nic jako ghost cities neexistuje. Je to jen vývojová fáze, mezidobí, než se nová města důkladně napojí na dopravní sítě a spojí se tak s okolím a starými centry.“
3 x New York = Nový Peking
Dnešní názory na ghost cities se různí. Ukazuje se, že jejich výstavba pravděpodobně nebyla tak závažnou chybou, jak se zpočátku zdálo, a přinejmenším některá z nich se v budoucnu nebudou příliš lišit od jiných velkoměst. Mnohé se ale nezdařilo, řada nových sídel je předimenzovaná, s problematickými ekologickými standardy, jejich vzhled je na první pohled možná efektní, pro běžný život jsou ale často nevyhovující.
Přes všechny problémy se ale s velkými stavebními projekty zcela neskončilo. Vláda začátkem dubna oznámila, že asi 100 kilometrů od Pekingu vybuduje nové město Xiongan o rozloze třikrát větší než New York. Vládní prohlášení okamžitě vyvolalo vlnu realitních spekulací a na oblast, kde by Xiongan měl stát, se doslova sesypali realitní agenti a spekulanti, kteří dokonce způsobili dopravní zácpy na příjezdových cestách do města. Ceny zdejších nemovitostí se během pár hodin zdvojnásobily. Vláda proto dočasně zakázala prodeje nemovitého majetku a do ulic vyslala úředníky s megafony, aby varovali před ilegálními spekulacemi.
Xiongan má ulehčit přelidněnému Pekingu, sužovanému nekonečnými zácpami a katastrofální ekologickou a bytovou situací. Měl by být pilotním projektem a ukázkou nového čínského urbanismu, který bere v potaz ekologii i kvalitu života obyvatel. Jestli jde jen o dobře znějící proklamace, se ale může i v tomto případě ukázat až po mnoha letech.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
