Kontroverze v Rudolfinu: Vyhlídka za obraz fotografie
Člověk nemusí vkročit do galerijního prostoru, aby věděl, že percepci každého jednotlivce dnes v prvé řadě zaměstnává obraz. Plakát, webový design, umělecké dílo – vizuální čití funguje jako nejrychlejší kanál pro přenos sdělení. Do vědomí pozorovatelů je proto obraz často vkrádán cestou silně emocionálně zabarvenou, okleštěnou o nežádoucí kontexty. Právě tyto dvě roviny zobrazení v dějinách fotografie poodhaluje výstava Kontroverze / Právní a etická historie fotografie v Galerii Rudolfinum.
Vedoucí kurátor švýcarského Musée de l´Elysée Daniel Girardin vybral za přispění advokáta Christiana Pirkera ze sbírek této instituce soubor fotografií, které jsou obestřeny skandály, soudními spory a provázejí je debaty o otázkách etiky a morálky. Tento výňatek o osmdesáti kusech předkládá vývoj fotografie na pozadí technologického pokroku od jejího počátku do současnosti, stáčí se přitom k ožehavým tématům na poli sociologickém, mediálním, uměnovědném či právním. Současný úzus kurátorských vedení mnoha výstav (u konceptuálních to platí dvojnásob) velí upřednostnění fundovaného výkladu, konečně odborník je k vyjádření tím nejpovolanějším. Autoři expozice v Rudolfinu včele s Petrem Nedomou pozici kurátora jemně potlačují a nechávají mluvit především fakta provázaná do příběhových souvislostí.
V Rudolfinu se tak divák vydá chronologicky po stopách skandálu ve fotografii, skládaje si přitom vlastní verzi katalogu, a současně sleduje proměnu morálky, zvyklostí, profesních postupů. Odhaluje třeba balancování daguerrotypie na hraně mezi prostým technickým záznamem a uměním (Portrét hraběte de Cavour z roku 1856), z něhož pramenilo následné celospolečenské vnímání fotografie. Snímek Víla podává květiny z roku 1920 pak stále ještě zdůrazňuje hlavně technické možnosti fotografie, které v tomto věku nepřestávaly udivovat.
Historický posun například prozrazuje, že míra shovívavosti divákova vkusu vůči dříve šokujícímu roste s přibývajícími léty, zároveň se ovšem pozorovatel stává citlivějším vůči okolnostem použití či uveřejnění snímku. Provokativní pohled pětileté Alice na snímku Lewise Carrolla z roku 1858, který přivedl slavného literáta do podezření z pedofilie, bychom dnes považovali spíše za roztomilý. Téhož ožehavého tématu se dotýká o více než století později snímek obnažené dcery Evy v hledáčku Iriny Ionesco nebo další doklad komplikovaného nahlížení na vztah matka-dcera: nahá Soňa ve vaně Annelies Štrby. Se zásadním rozdílem, že proklamovanou šokující povahu snímků tady daleko výrazněji a záměrně tuží rozvíjející se mediální průmysl.
Zákoutí rozvoje mediální mašinerie výstava reflektuje z hlediska historie neměnnou honbou za senzací. Touha po nahlédnutí do soukromí známých osobností bují dnes stejně jako na konci 19. století – Bismarck na smrtelném loži vs. poslední snímek princezny Diany před smrtelnou nehodou v roce 1997. Novodobé fotografie z válkou postižených oblastí pak akcentují odvrácenou stránku profese fotografa-žurnalisty, který se přes efektní vypovídací schopnost snímku a jeho mediální úspěšnost nedokáže vyrovnat s tíhou viděného (Kevin Carter: Súdán). Dostatečnost vizuálního vjemu bez užití textového průvodce v průběhu vstřebávání vystaveného kolísá, často ovšem diváka nečekaně překvapí. Hrůzné snímky obětí v koncentračních táborech vstupují před zraky široké veřejnosti poměrně často. Textový doprovod ovšem potvrzuje omílané prohlášení, že až životní příběhy konkrétních jedinců mají tu moc stisknout správné tlačítko citové zaangažovanosti. Divákovo rozčarování pokouší vrchní hodnoty pomyslné stupnice o to více, jak jeho pozornost těká mezi různými oblastmi zachyceného.
POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Rozhovor o výstavě s ředitelem Galerie Rudolfinum Petrem Nedomou
Fotografie si v průběhu svého vývoje budovala status věrohodnosti a její autoři se stávali mistrnými manipulátory. Důvěry umně zneužívala cenzurou prosáklá ideologie Stalinova režimu, který zdokonalil techniku retušování, v této souvislosti se jeví zmizelá cigareta z ruky vášnivého kuřáka Sartra jako absurdní populistický manévr. Obraz válečného konfliktu ve Španělsku pro některé například dodnes ilustruje známý a rozporuplný snímek Padajícího vojáka Roberta Capy. Z fondu minulostí zpopularizovaných snímků ostatně expozice nejednou výrazně těží, hned několik z nich získalo prestižní ocenění World Press Photo.
Kontroverze prostřednictvím tematicky různorodých osmdesáti snímků podává svědectví nejen o historii skandálu ve fotografii, je vhledem do vleku samotných dějinných událostí a jejich vyhrocených momentů. Kurátorské obsazení si jistě zaslouží pochvalné kývnutí za interaktivní prvek vnesený do koncepce – návštěvník si za průchodu expozicí postupně sestavuje vlastní katalog. S tímto gestem se však pojí otázka, není-li doprovodného textu příliš, respektive nesupluje-li mnohdy nadbytečně samotný vizuální účinek. Přijmete-li toto rozmáchlé sociologické pojetí Kontroverze a vyhradíte si na ni patřičný časový úsek, dostane se vám výtečného zážitku.
V Galerii Rudolfinum výstava potrvá do 13. listopadu 2011
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
