Kozeho milostný dopis klubové hudbě
Hamburský DJ a producent Stefan Kozalla alias DJ Koze o svém druhém studiovém albu Amygdala v promomateriálech tvrdí, že to je „jeho Sgt. Pepper“. Jenže tomuhle vtipálkovi nemůžete věřit ani nos mezi očima. Třeba tím měl jenom na mysli bláznivé koláže z bookletu, na kterých přilepil svoji hlavu do nejrůznějších bizarních obrázků.
Na tom titulním třeba v motocyklistické helmě osedlal soba. Smysl pro humor potvrzuje i v prvním tracku desky, který nazval v překladu „Nemáte někdo jméno tohohle tracku?“. Musím přiznat, že nejsem zrovna fanoušek propojování hudby a humoru, Kozeho první dlouhohrající album po dlouhých osmi letech je ale naštěstí mnohem více milostným dopisem klubové scéně než nějakou lacinou řachandou. Někdejší král německého minimalu se s ním vrací ve velkém stylu.
Amygdala je část mozku zodpovědná za formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky a tato definice je skvělým klíčem k desce, která se vyznačuje bezmála folkovou melancholií po jakési nespecifikované zlaté éře. Ať už je to utopie rané rave éry, období na německé klubové scéně ze začátku tisíciletí, kdy vládl minimal, anebo jen nějaká osobní vzpomínka na momenty absolutního štěstí, Koze dokáže tuto magickou náladu prodat v písních dokonale. Říkám záměrně „v písních“, protože devět položek z třinácti obsahuje vokály a jejich stavba má blíže k tradicionalistickému umění „songwritingu“ než k trackům pro taneční parkety. I na ně ale na desce dojde – La Duquesa je desetiminutový epos gotického houseu, jenž na albu slouží jako připomínka toho, že Koze má za sebou taky spoustu deephouseových kusů.
Kozalla alias Koze si od poloviny 90. let prošel pozoruhodnou cestu od alternativního hip hopu skupiny Fischmob, parodického R&B projektu International Pony až k abstraktní elektronice pod hlavičkou projektu Adolf Noise. Jeho DJské mixy jsou pak obyčejně ve znamení dokonalé souhry eklektického materiálu ze všech možných žánrů a tohle umění dokázal využít i na nové desce, která vychází na jeho vlastní značce Pampa. Cestu k vokálním skladbám Kozemu nejspíše nalinkoval úspěch jeho remixu tracku Minimal od Matiase Aguaya z roku 2008, který zůstává perlou i v tak nabitém katalogu, jakým disponuje label Kompakt, a aktuálně znovu nemůže chybět na výroční kompilaci Kompakt 20. Aguayo na nové desce chybí, nahrazují ho ale další zpěváci-producenti působící na poli současné inteligentní elektroniky. Každý z nich přidává do skladeb něco vlastního – Caribou svoji kanadskou pastorální idylku, Matthew Dear atmosféru detroitské urbánní dystopie, Milosh delirické R&B, které aktuálně objevuje se svými Rhye, a v neposlední řadě je tu i Apparat, který přidal do fantastické skladby Nices Wölkchen svůj charakteristický emo patos.
Koze nicméně umí své posluchače i překvapit – třeba neobvyklou coververzí skladby Homesick původně od Kings Of Convenience s kolínskou zpěvačkou Ada a hlavně remixem stařičkého šansonu Ich Schreib' Der Ein Buch s německou zpěvačkou a herečkou Hildegardou Knef. Právě takovým milostným románem věnovaným klubové hudbě je album Amygdala. Se 78 minutami je to pěkný bumbrlíček, ale nějaké přeskakování kapitol vás rozhodně nenapadne. Když deska končí s delikátním ambientním popem NooOoo, dáte nakonec Kozemu s tím přirovnáním se Sgt. Pepperem za pravdu. Samozřejmě ne v kontextu populární hudby vůbec, ale ve snaze natočit desku, na které je každá píseň výjimečná a které dohromady vypráví nějaký příběh.
DJ Koze – Amygdala (Pampa, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
