Kralova vila v Prachaticích žije a odteď je po dlouhém snažení na seznamu kulturních památek

Server Fortune cituje výzkum vědců z Pennsylvania State University, podle kterých vykazovala odpověď na velmi hrubou otázku přesnost až 84,8 %, kdežto odpověď na velmi zdvořilou otázku pouze 80,8 %. Předběžná studie, která nebyla ještě recenzována, tedy ukazuje, že na odpovědi umělé inteligence má zřejmě vliv nejen struktura vět, ale i tón, kterým s ní interagujeme.

Může to také naznačovat, že interakce mezi člověkem a umělou inteligencí jsou nuancovanější, než se dosud předpokládalo. I předchozí studie zabývající se chováním AI zjistily, že chatboty jsou citlivé na to, čím je lidé krmí. Ani oni nejsou imunní k tzv. brain rotu, tedy trvalému kognitivnímu úpadku, pokud jsou vystavovány pouze nekvalitnímu virálnímu obsahu. V souvislosti s tím také mohou vykazovat zvýšenou míru psychopatie a narcismu.

Používání urážlivého nebo ponižujícího jazyka však podle výzkumníků může kromě dosažení větší přesnosti odpovědí, která je žádoucí, mít také negativní vliv na uživatelský zážitek a přispívat ke škodlivým komunikačním normám – chatbot zkrátka bude replikovat to, co mu uživatelé poskytnou, a uživatelé zase mohou začít neslušné chování vnímat jako standardní záležitost.

Sami vědci poukazují i na limity své studie – vzorek odpovědí, se kterým pracovali, je relativně malý a vychází především z nejnovější verze ChatuGPT. Zároveň uvádějí, že vývoj umělé inteligence směřuje spíš k tomu, aby tón uživatelů ignorovala. Server Vice zase částečně žertem spekuluje, jakou míru hrubosti si vlastně vědci během svého výzkumu mohou dovolit – přeci jen pokud si chtějí zachovat reputaci, nemohou být ani k chatbotovi vyloženě vulgární.

Server Yale Environment 360 cituje amsterdamskou městskou radní Nienke van Renssen, podle které chce město koncept plovoucích domů dále podporovat, protože se jedná o udržitelný způsob bydlení. Nizozemsko dlouhodobě zápasí s nedostatkem volné půdy a vysokou hustotou obyvatelstva, tento experiment by tedy mohl představovat alespoň částečné řešení problému.

Na rozdíl od hausbótů, které jsou v Nizozemsku také hojně využívané, nelze plovoucí domy volně přemisťovat. Jsou připevněné k pobřeží, ukotvené na ocelových sloupech a obvykle také napojené na místní kanalizační systém a elektrickou síť. Konstrukčně se podobají domům postaveným na souši, ale místo suterénu mají betonový trup, který funguje jako protizávaží a umožňuje jim ve vodě zůstat stabilní.

Plovoucí domy kromě výhod přinášejí i řadu výzev. Silný vítr a déšť nebo projíždějící velké výletní lodě mohou způsobit, že se budovy kývají. Jedna z obyvatelek plovoucí čtvrti Siti Boelen pro server BBC vzpomíná, že když se do svého domu nastěhovala, nerada během bouřky chodila do nejvyššího patra, kde pohyb cítila nejvíce. Dodává ale, že si na ten pocit časem zvykla. Další komplikací může být i napojení domů na elektrickou síť, ke kterému jsou často zapotřebí speciální vodotěsné kabely a čerpadla.

I přes tyto výzvy je ovšem bydlení na vodě ve světě stále populárnější. Nizozemské firmy, které se na plovoucí budovy specializují, jsou zaplaveny žádostmi od zahraničních developerů. Pracují například na návrhu série plovoucích ostrovů v Baltském moři, které by mohly poskytnout bydlení až 50 000 lidí, či na výstavbě plovoucího bytového komplexu poblíž maledivské metropole Male, která je ohrožena stoupající hladinou moře.

Dravec je nejrychlejším ptákem Nového Zélandu. Je vybavený impozantními drápy a při lovu kořisti dokáže letět rychlostí až 200 km/h. Kārearea, jak zní jeho druhové jméno v maorštině, je silný lovec ve vzduchu a loví jiné ptáky, ještěrky nebo malé savce, někdy větší než jsou ostříži sami, jak píše web The Guardian.

Během hnízdní sezóny si chrání svoje území, což někteří turisté zjistili na vlastní kůži. „Slyšela jsem je dřív, než jsem je viděla. Pak na mě několikrát zaútočili a kroužili nade mnou,“ řekla Ellie Morgan, fotografka, která se minulý měsíc s ostřížem setkala v Hanmer Springs na Jižním ostrově. „Udělala jsem pár dobrých snímků, jak letí po obloze, ale nezůstala jsem tam dlouho, protože jsem je zjevně rozrušila, chrání nejspíš své hnízdo,“ uvedla Ellie Morgan.

Minulý týden varovala rada města Hutt severně od Wellingtonu obyvatele, aby se drželi dál od lesní stezky v této oblasti, poté co zde byli spatřeni hnízdící sokoli. „Útočí na chodce,“ uvedla rada. „Doporučujeme tuto oblast prozatím vynechat a dát „ptákovi roku 2025“ během hnízdní sezóny trochu prostoru.“

Ničení přirozeného prostředí vytlačilo ptáky do menších oblastí, kde se nacházejí turistické stezky. „Možná s nimi přicházíme do kontaktu o něco častěji,“ řekla Ali Meade z organizace Forest & Bird, která chrání ptactvo. Turisté by se měli vyhýbat oblastem, kde jsou umístěny cedule „hnízdění kārearea“, a pokud se ocitnou v dosahu ptáka, měli by klidně a rychle odejít, dodaly úřady.

Například francouzský právník a datový analytik Damien Charlotin zaznamenal za posledních šest měsíců nejméně 490 soudních podání obsahujících takzvané halucinace – odpovědi AI, které obsahují nepravdivé nebo zavádějící informace. Tempo se podle něj zrychluje s tím, jak stále více lidí používá umělou inteligenci.

Případu si všímá americká agentura AP. Charlotin, vedoucí výzkumný pracovník na obchodní škole HEC Paris, vytvořil databázi sledující případy, v nichž soudci rozhodli, že generativní AI vytvořila smyšlený obsah, například vymyšlenou judikaturu nebo falešné citace. Většina rozsudků v databázi pochází z amerických případů, v nichž se žalobci zastupovali sami bez advokáta. Většina soudců jen vydala upozornění na chyby, někteří ale uložili i pokuty.

„Pokud používáte bezplatné nástroje umělé inteligence k přípravě poznámek nebo na marketingové kampaně, nesdělujte jim soukromé údaje ani firemní tajemství. Jakmile tyto informace nahrajete, je možné, že je najdou i ostatní uživatelé stejného nástroje,“ říká Maria Flynn, generální ředitelka neziskové organizace Jobs for the Future, která se zaměřuje na rozvoj pracovních sil. Je to proto, že když se ostatní lidé ptají, umělá inteligence při vytváření odpovědi prohledává dostupné informace, včetně podrobností, které jste prozradili.

Flynn pak uvádí příklad, kdy umělé inteligenci zadala, aby shromáždila informace o práci, kterou její organizace vykonala v různých státech. Nástroj AI ale považoval dokončenou práci a návrhy na financování za totéž – nedokázal rozlišit mezi tím, co bylo navrženo, a tím, co bylo skutečně dokončeno.

Ani odborníci dosud nerozumí všem mechanismům, které vedou k těmto „halucinacím“. Hannaneh Hajishirzi, profesorka na Washingtonské univerzitě a výzkumnice v Allenově institutu pro umělou inteligenci, je členkou týmu, který nedávno vyvinul metodu umožňující zpětně sledovat chování modelu až ke konkrétním tréninkovým datům. Ale protože se systémy učí z tak velkého množství dat – a protože mohou generovat téměř cokoli – tento nový nástroj nedokáže vysvětlit vše. „Stále nevíme, jak přesně tyto modely fungují,“ řekla pro The New York Times.

„Události roku 2022 byly pro město a divadlo těžkou zkouškou. Jako už mnohokrát předtím se ale divadlo spolu se samotným Mariupolem znovuzrodilo,“ stojí v popisu na nových webových stránkách divadla. Místní úřady uvítaly návrat „ruské a sovětské klasiky“ na jeho jeviště, včetně děl Alexandra Puškina a Antona Čechova, píše britský deník The Times.

V březnu 2022 se v divadle před ruskými útoky ukrývalo přibližně tisíc civilistů, převážně žen a dětí. Ruská armáda tehdy na divadlo svrhla dvě pětisetkilogramové bomby. Slovo „Děti“ bylo před i za budovou napsáno velkými bílými písmeny, aby bylo viditelné ze vzduchu. Kvůli tomu, že Rusko obsadilo přístavní město Mariupol v Doněcké oblasti, není dosud možné stanovit konečný počet obětí.

Rekonstrukci historické budovy ze sovětské éry provádí stavební firma se sídlem v Petrohradě a podle ruských představitelů bude dokončena v nejbližších týdnech. První představení by se měla uskutečnit během novoročních svátků, uvedla ruská média podle webu Ukrajinská pravda.

Asi padesát z dvou set členů předválečného ansámblu uprchlo na území pod kontrolou Ukrajiny a někteří z nich působí společně i nadále. Ti, kteří zůstali v Mariupolu, nyní vystupují v novém divadle ovládaném Ruskem a také v jiných částech města. Většinu podzimu strávili na zájezdech po divadlech na Sibiři.

Mariupolská městská rada v exilu, která nyní sídlí v Dnipru, obvinila Rusko, že plánuje „zpívat a tančit na kostech” obětí bombardování. „Po obsazení Mariupolu Rusové nejprve oplotili místo činu. Chtěli tak zakrýt odvoz mrtvých,“ dodal exilový úřad.

Prezident Zelenskyj uvedl, že v Mariupolu během prvních týdnů ruské invaze na Ukrajinu zemřelo až 20 000 lidí. Řekl také, že ruské rekonstrukční projekty jsou pokusem o zakrytí zločinů. Podle ukrajinských zdrojů Rusko zalévalo trosky i těla betonem a používalo chemikálie, aby zamaskovalo zápach rozkladu.

Když k těmto houbám výzkumníci přidali pasti, zemřelo v laboratorních pokusech 90 až 100 procent komárů. Vědci se tak domnívají, že by mohlo jít o cenově dostupný, snadno rozšiřitelný a ekologicky šetrnější způsob, jak tento krvelačný hmyz potlačit. Výzkum byl zveřejněn v časopise Nature Microbiology a upozornil na něj i list The New York Times.

„Tato práce je zajímavá tím, že spojuje klasickou myšlenku biologie s modernějším high-tech přístupem,” řekl Noah Rose, biolog, který se zabývá přenosem nemocí přenášených komáry na Kalifornské univerzitě v San Diegu a který se na studii nepodílel.

Vědci geneticky upravili kmen Metarhizium, který neustále produkuje longifolen v extrémně vysokém množství. To zahrnovalo vložení genu zodpovědného za syntézu této sloučeniny z borovice do houby. Během pěti dnů pasti zabily polovinu komárů použitých v laboratorních pokusech, které se prováděly ve velké místnosti. Téměř všichni komáři po několika dnech uhynuli. Zařízení fungovala i tehdy, když vědci do místnosti umístili další vůně – včetně lidských dobrovolníků, kteří spali v pokusné komoře pod sítí proti hmyzu.

Raymond St. Leger, mykolog a entomolog z Marylandské univerzity a hlavní autor studie, uvedl, že tým vyvinul patentovanou konstrukci pasti, která má otvory dostatečně malé, aby jimi mohli projít pouze komáři. To by mohlo zmírnit obavy, že pasti mohou náhodně poškodit ohrožený nebo užitečný hmyz. Tým plánuje tyto prototypy brzy otestovat ve venkovním prostředí.

Podle oficiálních údajů jsou zásoby vody v přehradách, které zásobují Teherán, na kritické úrovni. Přehrada Amir Kabir, jedna z pěti, které město zásobují pitnou vodou, má kapacitu pouze 14 milionů kubických metrů vody, což je pouhých osm procent její maximální kapacity. Uvedla to agentura IRNA s odkazem na Behzada Parsu, ředitele teheránské vodárenské společnosti. V loňském roce přitom tato přehrada zadržovala 86 milionů kubíků vody. V oblasti Teheránu ale nastal stoprocentní pokles srážek. Podle íránských médií spotřebují obyvatelé města každý den přibližně tři miliony kubických metrů vody.

V Íránu je nedostatek vody vážným problémem, zejména v suchých provinciích na jihu země. Problém je důsledkem špatného hospodaření s vodními zdroji, nadměrného využívání podzemních zásob a změn klimatu, jak uvádí web Al Jazeera.

Před měsícem prohlásil íránský prezident Masúd Pezeškján, že Írán bude muset přesunout své hlavní město na jih. Změna by byla reakcí na stále rostoucí městskou zástavbu, hrozbu poklesu půdy a především nedostatek vody, jak uvedl britský Guardian.

Tento návrh, který byl v minulosti už několikrát zmíněn ještě před nástupem Pezeškjána, prezident znovu představil během návštěvy provincie Hormozgan, která se nachází na jihu země u Perského zálivu, naproti Dubaji.

Mezi možnostmi pro nové hlavní město se podle serveru France 24 uvažuje o méně rozvinutých pobřežních oblastech, jako je Makran v Ománském zálivu. „Ztracený ráj Makran se musí proměnit v budoucí ekonomické centrum Íránu a celého regionu,“ prohlásil zkraje roku íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi. Ačkoli se návrh na přesunutí hlavního města setkal s očekávanou kritikou, podle prezidenta je narůstající krize zdrojů tak závažná, že Írán nemá jinou možnost.

Studie vznikla pod záštitou Univerzity Maryland (UMD) a společnosti Microsoft. Tým mezinárodních výzkumníků testoval výkon několika hlavních jazykových modelů umělé inteligence, jako jsou OpenAI, Google Gemini, Qwen, Llama a DeepSeek, při reakci na stejné vstupy v 26 různých jazycích, jak informuje server Euronews.

Výsledky ukazují, že pro složité úkoly, zejména při zpracování rozsáhlých textů, je nejlepší volbou polština. Tento západoslovanský jazyk dosáhl průměrné přesnosti 88 %, zatímco angličtina byla až na šesté příčce s 83,9 %. Čínština, která je běžně využívána k trénování velkých jazykových modelů (LLM), skončila dokonce čtvrtá od konce s 62,1 %, uvádí server Notes from Poland.

Vědci také zjistili, že nejúspěšnějšími jazykovými rodinami byly slovanské (včetně polštiny a ruštiny), románské (například španělština a francouzština) a germánské (jako angličtina). Naopak bantuské jazyky, jako je svahilština, vykazovaly slabší výsledky, i když jimi hovoří více než 350 milionů lidí.

Autoři studie se domnívají, že na výkon jazykových modelů má vliv nejen typ písma (latinka a cyrilice mají lepší výsledky), ale i množství dostupných dat pro trénování AI. Množství tréninkových dat pro polštinu není příliš rozsáhlé, právě proto byl výsledek tak překvapivý. Přesto vědci na základě studie došli k závěru, že boti pracující v polštině dělají méně chyb, odpovídají přesněji a lépe zvládají analýzu velkých dokumentů. „Dosud byl polský jazyk považován za jeden z nejobtížněji naučitelných. Ukazuje se však, že problém s ním mají spíše lidé, ne umělá inteligence,“ napsal na Facebooku Patentovaný úřad Polska.

V muzeu Kunstpalast v Düsseldorfu se koná výstava nazvaná The Secret Power of Scents (Tajná síla vůní), která spojuje vizuální umění s aromatickými zážitky. Expozice zkoumá vliv vůní na naše vnímání kulturních, politických a historických témat. Mezi exponáty jsou náboženské artefakty ze středověku i současné umění. Návštěvníci mohou prožít intenzivní emocionální reakce díky 81 druhům vůní rozprostřeným v 37 různých galeriích, informuje server AP News.

Vůně vyvolávají přímé emocionální reakce silněji než jakýkoli jiný smysl. Čich je bezprostřední a umění může díky němu získat živější a intenzivnější rozměr. „Vůně jsou čistě emocionální, jediný smyslový podnět, který nelze racionálně filtrovat,“ vysvětluje Robert Müller-Grünow, kurátor výstavy a odborník na vůně a technologii vůní. Jednotlivé galerie jsou vybaveny vonnými stélami, atomizéry a difuzéry, které propojují umění s vůněmi charakteristickými pro konkrétní časové období nebo kulturní kontext.

Vůně kadidla a myrhy naplňuje místnost s náboženskými řezbami, která přenáší návštěvníky do starobylých svatostánků. Proti tomu se v jiné části výstavy mísí zápachy středověké Paříže – odpadní vody, plíseň a nemytá těla. Strach a hrůzu vyvolává zápach z fronty první světové války – kombinace krve, střelného prachu a síry, jak popisuje server Euronews.

Uklidňující vůně naopak výstava asociuje s počátky feminismu. Galerie věnovaná bouřlivým 20. letům je prosycena povznášející vůní tabáku, vanilky a kůže. V místnosti evokující smyslnou atmosféru se vůně růží a cibetky mísí s obrazy a artefakty, které umocňují pocity vášnivého spojení.

Výstava The Secret Power of Scents si získává pozornost. O vysokém zájmu svědčí i vysoká poptávka po doprovodných workshopech, které se detailněji zaměřují na různá časová období. Netradiční projekt potrvá do začátku března příštího roku.