Kvér z Berlína: La Moustache

Kdy vznikla platforma La Moustache a čím se zaobírá?
Založila jsemLa Moustachepřed šesti lety, v březnu 2007 v Berlíne. Dva roky jsem se podílela na organizaci hudební částí berlínského Ladyfestu. Dělala jsem to ráda, byla to moje první zkušenost s organizováním koncertů. Poznala jsem tou dobou hodně malých kapel, které chtěli hrát na Ladyfestu, ale nebylo jim to umožněno, nedostali šanci. Prišlo mi fajn, založit jakousi platformu, pro neznáme queer či femenistické kapely, organizovat pro ně koncerty. Dělaly jsme to zpočátku dvě, pak tři a teď víc než rok to dělám sama. Za těch šest let jsme udělali asi 70 koncertů na mnoha různých místech, nemáme jenom jeden vyhrazený prostor.

Je složité pořádat takové akce v Berlíně, kde se toho neustále děje strašně moc?
Ano, je to těžké. Nemám z toho žádný zisk a někdy mi přijde, že je to regulérní práce. Většinou dělám všechno sama, PR, plakáty a většinou i vařím. Ale za těch šest let siLa Moustachenašlo hodně fanoušků, lidí, kteří pravidelně navštěvují naše stránky. To je stále publikum, které chodí na koncerty pravidelně. Záleží to od akce, věnujeme se různým žánrům.

Podle čeho si vybíráte kapely, umělce?
Některé přímo napíšou doLa Moustache, některé jsou nám doporučeny. Minulý rok jsem se seznámila s hudebnicí, která si říká Bitch, můžete ji znát z filmu Shortbus, a i když nám organizace její vlastní show nevyšla, doporučila mi kapelu Goddes. Ten koncert už úspěšně proběhl a právě jimi nám byly doporučeny další kapely, všichni se tak nějak znají. Stalo se taky, že nás oslovila kapela Lesbians on Ecstasy, toLa Moustachefungovala jenom rok. Řekli jsme jim, že do toho nejdeme, že je to na nás příliš velké. Nakonec to ale proběhlo a bylo to skvělé. Týden před tím jsem kvůli tomu nespala.

La Moustache|foto: oficiální Facebook Ohlàlà V Tartes-shop

Když pořádáte koncert neznámé kapele, věří lidi vkusu La Moustache, že to bude stát za to?
Někteří ano. Nevím kolik, ale někteří si určitě řeknou, že to musí být nějakým způsobem dobré a jdou se podívat.

Stal se některý z interpretů později slavným a úspěšným?
Třeba jsme připravovali první show v Německu pro Rae Spoon, což je trans country zpěvák z Kanady. Hrál pro nás už asi sedmkrát, to je ze všech nejčastěji. Myslím, že má teď hodně fanoušků.La Moustachemu pomohla prorazit tady v Berlíně. Nebo další příklad, dělali jsme benefici pro jeden queer squat, na kterám vystupovali tři kapely. Jednu z nich – Austru - jsem vůbec neznala, ale jejich hudba se mi líbila, byla hodně chytlavá. Dostali za koncert jenom 60 Euro. Pak jsem na ně nějak zapomněla, neslyšela jsem o nich dva roky. Pak jsem ale byla v Media Marktu, velkém obchodě v obchodním centru. Hráli tam jejich písničky. Zjistila jsem, že hráli i na velkém festivalu pro několik tisíc lidí. A měli skoro ty samé písničky, co je šílené.

Nechtěli jste je oslovit znovu? Šlo by přece o sázku na jistotu…
Myslím si, že už si na nás nepamatujou. Už jsou pod velkým vydavatelstvím, mají jiné možnosti, kde hrát. Ale to je v pořádku,La Moustacheje pro nové, neznáme kapely. Takže já se ráda půjdu na Austru podívat a dál budu připravovat malé akce. Nechci dělat velké komerční věci.

Právě jste vydali první číslo queerzinu La Moustache. Můžeš nám o tomhle říct víc?
Celkově mám rády „ziny“, jsou součástí DIY kultury. Je to něco skutečného, ne internetová stránka, je to něco, co si můžete osahat. Něco, co vytvořili lidi, dali tomu formu. Doma mám docela velkou sbírku „zinů“. Už před pěti lety mělLa Moustachesvůj časopis, kde byly články o kapelách, za krátko jsme toho nechali, vyšli jenom dva. Vždycky jsem ale měla plán začít s tím znovu. Minulý rok jsem udělala výzvu na příspěvky, ale byla jsem hodně zaneprázdněná přípravou festivalu k 5. výročí, tak jsem se rozhodla posunout to až na letošní rok. Oslovila jsem teda lidi, od kterých jsem chtěla mít příspěvky, zajímavé lidi, o kterých si myslím, že mají co říct. A samozřejmě něco od umělců, kteří už u nás hráli. Lidi si vzpomenou, že na nějaké kapele byli třeba před dvěma lety a třeba si ji opět pustí. Chceme tam taky mít recenze desek, rozhovory, příběhy lidí třeba o tom, jak je těžké vydávat nahrávky na fyzických nosičích v době internetu. Další číslo chceme vydat na podzim.

Lusi Lu si čte queerzine La Moustache|foto: oficiální Facebook La Moustache

Pořádali jste i jednu akci v Praze, jaké to bylo?
Minulý rok jsem organizovala třítýdenní turné pro queer nezávislou kapelu z Brooklynu The Shondes. Nebylo to lehké ani v Německu, ale tady mám aspoň kontakty. Chtěli hrát taky v Polsku, protože jejich rodina odtud pocházela, chtěli vidět Osvětim i Varšavu. A samozřejmě, Praha je blízko, předpokládali jsme, že to bude super. Hledala jsem někoho z Prahy, psala emaily, kdo by mi poradil s prostorem pro queer akci. Nikdo mi ale neodpověděl. Dostala jsem pak kontakt na Kaštan a produkční mi napsal, ano, udělejme to. Show byla skvělá, ale bylo mi líto, že tam nebylo žádné queer publikum. Ale to je těžké, když neznáte v daném městě žádné lidi a nevíte si rady, neodpovídají vám na maily... Ale byla to dobrá zkušenost…