Lajka a ti další. Jaká byla ideologická role sovětských psích kosmonautů?

27. květen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03394552.jpeg

V květnu proběhla v Národní galerii mezinárodní konference Proč mluvit se zvířaty?. Jednou z přednášejících byla kurátorka Státního ruského muzea v Petrohradu Olesja Turkina, která je autorkou publikace Soviet Space Dogs. Kniha doposud nebývale detailně mapuje ideologickou roli zobrazování sovětských psů ve vesmíru a představuje čtenářům i další aspekty vesmírného programu, než je notoricky známý obrázek Lajky.

Mohla byste popsat, jak jste sovětské psí kosmonauty vnímala vy sama jako dítě, které vyrůstá uprostřed Sovětského svazu?
Když jsem byla dítě, tak jsem stejně jako všechny ostatní sovětské děti Lajku a ostatní psy, které Sověti poslali do vesmíru, obdivovala. Nedocházelo mi, že to byla krutost poslat Lajku na smrt. Protože od začátku bylo jasné, že se nikdy nevrátí zpátky. Její let byl plánován pouze jako jednosměrný. Když jsem o mnoho let později dostala od jednoho britského vydavatelství nabídku napsat knihu o ideologické roli psů v sovětském kosmickém programu, tak jsem si jako jeden z cílů té knihy zadala vysvětlit čtenářům, proč mě jako dítě nikdy nenapadlo, že Lajka vlastně musela strašně trpět.

A proč to tedy tak bylo?
Tak moc mě, stejně jako ostatní, ovlivnila sovětská vesmírná propaganda. Přišlo mi normální, že člověk nebo zvíře obětuje svůj život ve prospěch Sovětského svazu. Jako malá jsem strašně chtěla stejně jako Lajka letět do vesmíru, a dokonce mě vůbec neděsilo to, že bych tam měla umřít. Pamatuju si, že obrázky Lajky a ostatních slavných sovětských psích kosmonautů byly v době mého dětství všude. Dokonce i na krabičkách cigaret. A všichni ti psi vypadali tak hrdě, šťastně a spokojeně. A přesně tak se měl cítit i sovětský člověk. Šťastný, že se může obětovat pro stát. Tehdy mi nedocházelo, jak velkou moc na naše smýšlení má taková vizuální propaganda. Až když jsem kvůli své knize Soviet Space Dogs dělala obsáhlejší výzkum, tak mi to došlo v celé šíři.

03394550.jpeg

Lajka je dodnes jeden z nejznámějších psů na světě. Ale psů, kteří byli v sovětském kosmickém programu, bylo mnohem víc. Čím to je, že o těch dalších se tolik neví?
Je pravda, že z některých psů se staly skutečné hvězdy. Nejznámější je samozřejmě Lajka, která byla v Sovětském svazu po své smrti doslova kanonizována. Další psí pop stars, které byly slavnější než celá řada herců nebo zpěváků, byly Belka a Strelka. Dvě fenky, které se jako první vrátily živé a v pořádku z oběžné dráhy. O řadě psů, kteří během cest do vesmíru zemřeli nebo kteří letěli až jako další v pořadí, se ale veřejnost nikdy nedozvěděla. Pro účely propagandy bylo vybráno jen pár konkrétních jmen, ale o většině psů neměla veřejnost ani tušení.

Sovětská, ale i světová veřejnost prý dlouhou dobu nevěděla ani o tom, že se nějací psi pro lety do vesmíru připravují. Je to pravda?
Ano. Lidi neznali ani jména psů, ale ani jména vědců, kteří na tom programu pracovali. Sovětský kosmický program totiž podléhal přísnému utajení. Za prvé se Sověti báli, aby ve vesmírném závodu s Amerikou nepřišli o své know-how, a za druhé nechtěli, aby obraz Sovětského svazu poškodily případné neúspěchy. O psech, které Sověti testovali ve vesmírném programu do roku 1957, jsme se dozvěděli až po pádu sovětského režimu o 40 let později.

Proč si vlastně Sověti vybrali pro svůj kosmický program psy, a ne opice, které používali Američané?
Sovětský svaz měl na poli testování psů světové renomé díky výzkumu Ivana Petroviče Pavlova. I proto když se začalo uvažovat o tom, jaká zvířata použít pro kosmický výzkum, tak se hned začalo uvažovat o psech. Sověti chvíli zvažovali taky opice, které jak známo používali později Američané. Ale opice jsou nervově labilnější a nervóznější než psi. Navíc pes je k lidem extrémně loajální. Pro účely kosmického programu se vybírali pouliční psi, kteří byli odolnější. Obvykle to byly fenky ve věku rok a půl až dva roky. Nesměly být vyšší než 35 centimetrů a nesměly vážit víc než 6 kilo, aby se vešly do přední části rakety.

03394551.jpeg

Co je dneska pro vás osobně hlavní přínos vašeho výzkumu ideologické role sovětských psů v kosmu?
Neměli bychom na ty psy zapomenout. Lajka, Belka, Strelka, Černůška, Lištička a další. Měli bychom s nimi mít soucit, ale hlavně bychom si měli uvědomit, že psům ani jiným zvířatům nelze připisovat lidské vlastnosti a motivy. Lajka určitě nechtěla umřít hrdinnou smrtí pro slávu Sovětského svazu, tak jak to tvrdila dobová propaganda. A fenky Belka a Strelka se asi taky nechtěly stát nejslavnějšími zvířecími cestovatelkami do vesmíru, jak se nám snažily dobové plakáty namluvit. Zvířata bychom rozhodně neměli zneužívat pro jakoukoliv propagandu. Ale to, že moje dětská představa o Lajce byla jenom odraz propagandy, a ne skutečnost, jsem si uvědomila až mnohem později. Ideologii zkrátka můžeme prohlédnout a studovat až tehdy, když už v ní nežijeme.

Čtěte také

Spustit audio