Lana Del Rey si za svůj smutek může sama
Lana Del Rey působí tak trochu jako hlavní ženská hrdinka z Lynchových filmů – podobně jako Laura Palmer ze slavného seriálu Twin Peaks třeba prohlašuje, že by si přála být mrtvá. Na své druhé desce s poněkud zavádějícím názvem Ultraviolence si však místo ohně hraje především s trpělivostí posluchače.
Soustředit se na samotnou hudbu Lany Del Rey je totiž dost obtížné. Její stylizaci do „padlé hospodyňky“ jako vystřižené z Ameriky před květinovou revolucí už teď dokáže bezchybně odcitovat většina médií – a většina jejích posluchačů s nimi nebude v ničem polemizovat. O ojedinělém postavení Lany Del Rey v kontextu současné pop music není pochyb – stejně jako o tom, že její hudba na něm nemá až takový podíl, jak se může zdát.
Ta přitom dostává na druhém albu pod producentským vedením Dana Auerbacha z The Black Keys oproti náladově i žánrově roztříštěné prvotině konečně ucelený tvar a výraz. Silná gesta v podobě epických kytarových mostů a nadnášejících smyčcových sekcí nyní zní ukotveně a tzv. na svém místě. Problém nastává v dávkování a ředění celého vykonstruovaného blues – přestože takřka každá ze skladeb na desce dosahuje chytlavých singlových proporcí, dohromady tvoří únavnou a samožersky působící ságu bez konce.
K tomu přispívá i nekonečný kolovrátek Laniných submisivně ztrápených zkazek. Nemám jí za zlé, že její smutek patří k těm nejpovrchnějším úkazům v populární hudbě dneška – smutný jsem však z toho, jak i přes drobné záblesky ironie stále nabízí jen jednu možnou cestu interpretace a klíč k ní poskytuje už předem. Veškeré vzrušení, které její tvorba mohla poskytovat na samém počátku persony Lany Del Rey, tak mizí.
Lana Del Rey se tímto už definitivně zařadila na dlouhý seznam popkulturních produktů, u kterých esence bezezbytku předchází existenci. Od teď už má pro sebe jasně vyhrazenou kolonku a žánrový regál v obchodu s deskami – a přestože je v něm zatím sama, neznamená to, že by snad nabízela něco nového. Lana Del Rey si totiž za svůj smutek může sama – a bohužel je to čím dál tím víc slyšet.
Hodnocení: 45 %
Lana Del Rey – Ultraviolence (Interscope, 2014)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
