Letopisy (zrající) Marnie (Stern)
Své čtvrté album Chronicles of Marnia vydává brooklynská písničkářka Marnie Stern. Kam se posunula oproti předchozí eponymní desce?
Během posledních několika let, kdy u labelu Kill Rock Stars vydala čtyři alba, se newyorské hudebnici Marnie Stern podařilo najít a bez skrupulí obsadit velmi specifické místo na hudební scéně. Není tolik indie písničkářek, které by zároveň byly technicky mimořádně disponovanými rockovými kytaristkami a naplno to využívaly. Rychloběhy po hmatníku by samy o sobě dneska samozřejmě zajímaly tak maximálně zastydlé fandy Michala Pavlíčka, Marnie ale umí poněkud pokleslé heavy metalové vyklepávací grify prodat současným posluchačům i s příslovečnými chlupy – jednoduše proto, že v její hudbě jde o víc než o jalovou strunnou ekvilibristiku.
Na aktuálním albu Chronicles of Marnia je to zřetelnější než kdy předtím. Už minulá – jistě ne náhodou eponymní deska – lehce naznačila kurs od záměrně překombinovaného extatického muzikantství k posluchačsky o něco přístupnějším polohám. Čerstvý počin je pak jasným dokladem tohoto vývoje. Pořád na něm najdete vrchovatě energického kytarového blbnutí, ale skladby jsou mnohem přehlednější a srozumitelnější. Masivně tomu přispívá výměna na postu bubeníka – maniakálního Zacha Hilla, jehož bezmála neuposlouchatelný frenetický styl doslova plnil zvukem každý zlomek vteřiny, který výjimečně nechala volný sama Marnie, tentokrát nahradil Kid Millions z brooklynských Oneida.
Nejsou to ale jen (zdánlivě ne až tak důležité) bicí, které teď nechávají posluchače volněji dýchat. I Stern totiž chvílemi dopřává svému nástroji relativní klid (rozumějte na její poměry), studiové hrátky neléčeného hyperaktivního dítěte ustupují písničkám jako celkům, v nichž je najednou víc indie songwritingu než matematiky. A co je možná nejvýraznější posun – do středu pozornosti se dostávají její zvláštně ukňourané a samozřejmě mnohokrát vrstvené vokály.
Navzdory infantilní hříčce v názvu je Chronicles of Marnia o znatelný kus dospělejší deska než její předchůdce. A navzdory nepopiratelné energii i výrazným melodickým háčkům je také o dost melancholičtější. Jako by se čerstvě sedmatřicetiletá Marnie Stern pomalu blížila ke střednímu věku i jako hudebnice, se vším bilancováním, pochybami i hledáním dalšího směru, které k tomu patří. Je skvělé, že místo aby si koupila silnou motorku, stvořila album, které je stejně osobní jako osobité, zralé i svěží, přístupné i podnětné.
Marnie Stern – Chronicles of Marnia (Kill Rock Stars, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
