Lidi na Blízkém východě vede do náruče extremistů i klimatická změna, říká arabistka Lenka Hrabalová

Lenka Hrabalová napsala reportážní knihu o vlivu environmentálních problémů na Blízký východ a severní Afriku s názvem Neúrodný půlměsíc. V ní mimo jiné popisuje, jak Turecko masivně staví přehrady a nepouští dostatek vody dál po povodí dvou velkých řek v oblasti někdejší Mezopotámie. Do Iráku přitéká 90 % povrchových vod ze zahraničí. Sousedi jako Írán, Turecko i Sýrie ale kopou sami za sebe.

„Mezopotámie je v překladu meziříčí. Když se Eufrat a Tigris srazily, vytekla voda na povrch a vznikly rozsáhlé mokřady plné rostlin i zvěře. Před pěti tisíci lety přišli do oblasti Sumerové, kterým se tam žilo skvěle. Nebylo potřeba se nějak předřít k získání jídla, a tak vznikl prostor na vymýšlení věcí, jako je zikkurat, chrám nebo písmo. Je to oblast dnešního Iráku, ze které se stala místy zpustlá, někde až mrtvá krajina,“ vypráví o zemi protkané vyschlými závlahovými kanály Hrabalová.

8 fotografií

Obě řeky pramení v Turecku, které je momentálně největším stavitelem přehrad na světě. Při ústí obou řek do moře v Perském zálivu je v korytech méně vody a menší tlak. Slaná voda šplhá nahoru proti proudu a dostává se až sto kilometrů do vnitrozemí. „Znamená to obrovské sociální změny. Třeba před pár lety se jeden mladý chovatel vodních buvolů na protest upálil, protože mu vymřelo stádo kvůli slané a znečištěné vodě,“ popisuje neutěšenou realitu nejen Iráku znalkyně Blízkého východu.

Pro oblast tzv. Úrodného půlměsíce byly vždy klíčové závlahové kanály. Mistry v budování kanálů se stali Íránci. Dodnes jich v zemi funguje několik desítek tisíc. Přivádí vodu z hor do aridních oblastí. V suchých oblastech Íránu jsou pár set metrů od sebe náspy s přístupovými šachtami do kanálů.

„Znám oblasti, kde voda úplně došla, kde se chodí pro vodu i dvacet kilometrů, kde je to nakonec úplně vylidněné. Primárně lidé odcházejí do vnějších prstenců měst, kde vznikají rozsáhlé chudinské čtvrti bez kanalizace, kde se šíří nemoci,“ říká Hrabalová a vysvětluje, jak z toho benefitují různé extremistické skupiny, které tak snáz verbují zoufalé a hladové lidi.

„Radikální islamistické skupiny jsou docela dobře organizované a parazitují na lidském zoufalství. Když třeba v Jemenu verbují Hútíové, tak kromě peněz dávají košík jídla pro rodinu – tak špatně se v těch zemích žije. Blízký východ jsme si namalovali někdy v roce 1919 ve Versailles. Je to úplně umělé rozdělení území, a to je jedním z kořenů problémů, jímž dodnes čelíme,“ uzavírá Lenka Hrabalová.

Jak by měla Evropa pomáhat klimatickou změnou zasaženým aridním oblastem Blízkého východu? Co nám o civilizacích na Blízkém východě říkají archeologické nálezy i deset metrů pod povrchem v oblastech, jako je Göbekli Tepe? Poslouchejte celé Podhoubí.