Lidi by se měli o roboty víc zajímat, říká muž, který je přivezl do Prahy
Christian Gjørret letos už podruhé pořádá v Praze robotický festival. Přál by si, aby se lidi začali o roboty víc zajímat, protože jejich technologické možnosti dneska zdaleka převyšují zájem, který veřejnost o služby robotů jeví. Robotí potenciál tak zůstává nevyužitý.
Co je cílem festivalu robotů, který pořádáte v Národní technické knihovně?
Hlavní cíl téhle akce je ukázat lidem, jak široký pojem robot může být. Roboti nejsou jen to, co známe z hollywoodských filmů jako třeba R2-D2 (ártůdýtů). Roboti dneska běžně pracují v automobilovém průmyslu, existují roboti jako hračky pro děti, řada umělců - třeba Federico Díaz - využívá roboty pro svá díla. Ale roboti už pronikli i do tak běžných věcí jako je úklid domácnosti. Hodně lidí má už doma vysavač - robota. Chceme, aby si lidi uvědomili, jak velký potenciál roboti mají a že jejich využití není omezené jen na technologicky náročné úkoly vzdálené běžnému životu. Hlavně bych si ale přál, aby se lidi o roboty začali víc zajímat.
Pro většinu lidí jsou ale roboti pořád spojení hlavně se sci-fi filmy než s úklidem bytu…
Myslím, že filmový průmysl přispívá k rozvoji zájmu o roboty mezi laickou veřejností asi úplně nejvíc. Pokaždé, když se natočí nový film o robotech - velmi úspěšný byl v tomhle směru třeba animovaný film Wall - E, tak se zájem veřejnosti o robotiku na chvíli hodně zvýší. Bohužel ten zájem po čase zase opadne.
Chcete říct, že roboti dneska nikoho nezajímají?
V západním světě se podle mě lidi k robotům staví hodně skepticky. Často lidi roboty vnímají dokonce jako něco negativního. Na druhou stranu třeba v Japonsku a v posledních letech hlavně v Jižní Koreji jsou roboti strašně populární. Lidi je tam berou víc přátelsky, veřejnost se k nim staví pozitivně. Někdy bývají dokonce vnímáni jako někdo, kdo může být naším společníkem - to je třeba případ robotího psa AIBO, který umí reagovat na pohlazení a umí se učit nové povely od svého majitele.
Jak byste vůbec definoval slovo robot? Jaký je rozdíl mezi robotem a strojem?
Já bych asi použil definici robota tak, jak ho chápali bratři Čapkové. Robot je něco, co může vykonávat stejné činnosti jako člověk, ale nemá to duši. Hranice mezi strojem a robotem je dost nejasná. Letadlo bychom označili jako stroj. Ale co když ho řídí autopilot? Pak už by se asi spíš hodilo ho označit pojmem robot. Myslím, že se nedá jednoznačně definovat, co je automatický stroj a co je robot.
Co jsou momentálně největší výzvy, kterým výrobci robotů čelí?
Všichni velcí hráči v oblasti robotického průmyslu se shodují na tom, že dneska už není problém technologicky vyvinout skoro cokoliv. Problém je, že široká veřejnost o roboty vlastně nemá moc zájem. Roboti nejsou součástí naší kultury. Zatímco třeba internet a sociální sítě se do dnešní popkultury infiltrovaly velmi dobře, i když to taky jsou technologicky velmi složité věci, robotům se to zatím nepovedlo.
A to vadí?
To je podle mě špatně. Lidi by se o robotech měli začít bavit. Chceme, aby roboti v našich domácnostech fungovali jenom jako vysavače? Nebo bychom chtěli, aby se jednou roboti starali o naše nemohoucí, staré rodiče místo nás? Protože takové věci už jsou dneska technologicky možné. Ale musí se o nich diskutovat. Je eticky přípustné, aby se o vaši starou maminku místo vás doma staral robot? Když to bude levnější a kvalitnější péče než v klasickém pečovatelském domě? Ale není to nelidské? Je morálně lepší, když místo živých vojáků pošleme do války bojové roboty nebo není? Veřejná debata o robotech se vůbec nemusí týkat technologických záležitostí, ale je tady mnoho etických otázek, nad kterými bychom se měli co nejdřív vážně zamyslet.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.