Lingvistky o používání anglicismů. Jde o jazykovou kreativitu nebo mor moderní doby?

24. srpen 2022

Anglicismy nás provází na každém kroku. Ať už jde o práci, školu nebo běžné konverzace s přáteli, především mladší generace jimi opravdu nešetří. „Používám je často. Můžou za to lidi, se kterými se bavím, sociální sítě a anglicky mluvící kamarádi,” vysvětluje 24letá Nela. A co vy? Užíváte si nebo vajbíte? Chodíte do officu nebo do kanclu? A jak tento fenomén vnímají lingvisté? Na to jsem se ptala Kamily Smejkalové z Ústavu pro jazyk český a Denisy Šebestové. 

„Je logické a přirozené, že když anglicismy slyšíte v seriálech, čtete v knihách, na sociálních sítích, ten jazyk je vám pak bližší a přejímáte z něj různé výrazy,” říká Smejkalová. Často podle ní jde o jednoslovná pojmenování, která zatím nemají svůj český ekvivalent. „Jde o globální fenomén. Angličtina se stala mezinárodním jazykem. Na zahraničních pracovních setkáních, kde nikdo nemá angličtinu jako mateřský jazyk, je běžně jednacím komunikačním prostředkem,” dodává.

Podle bohemistky a anglistky Denisy Šebestové můžou být anglicismy prostředkem k odlišení se od ostatních. „Několik teenagerů mi říkalo, že i mezi nimi se díky anglicismům ve škole vytvářejí skupinky. Ti mladší jich používají schválně hodně. Těm starším to přijde naopak trapné,” říká. 

Cizí jazyk může podle Kamily Smejkalové oslabovat váhu slov. „Emoční síla výrazu v jiném než mateřském jazyce je oslabená. To se dá velmi dobře ukázat i na opačné negativní stránce, tedy na vulgarismech,” vysvětluje.

Kam sahá hranice anglicismu, a kdy už jde o pouhé střídání jazyků? Co si lingvistky myslí o přejímání slov, která nejsou ani v jednom z jazyků gramaticky správně? A proč by podle Šebestové neměli lingvisté hodnotit žádná slova jako ošklivá? Poslechněte si celý příspěvek.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.