Logan alias Wolverine konečně projevil opravdovou kuráž

10. březen 2017

Málokterý superhrdina toho pro zlatý věk komiksových filmů udělal tolik jako Wolverine. Náhrobní kámen, který mu vytesal James Mangold, je více než jen důstojnou připomínkou jeho zásluh.

Když před sedmnácti lety Hugh Jackman nastoupil do začínající franšízy X-Men, komiksový film teprve hledal svou identitu. Byly to do značné míry první dva filmy Bryana Singera, které stály na začátku jeho rozmachu. A pokud si zaslouží jeden jejich prvek vyzdvihnout jako klíčový, je to právě postava Logana alias Wolverina – věčně zachmuřeného, prchlivého mutanta s adamantiovými drápy, který v semknuté komunitě profesora Charlese Xaviera působí jako osvěžující rozkladný element.

Šelma s drápy a city

Hugh Jackman dostal roli v roce 2000 shodou okolností až pár týdnů před natáčením, poté, co se původně zamýšlený „Rosomák“ Dougray Scott zranil na place MI:2. Díky australskému mladíkovi se ve Wolverinovi spojil úporný fyzický výkon s překvapivou křehkostí muže na útěku, který pátrá po své minulosti. A právě tento motiv povýšil druhý díl ságy X-Men na jeden ze základních kamenů „realistické“ odnože superhrdinských blockbusterů.

Zatímco se celá série ubírala stále předvídatelnější cestou, která vyvrcholila loňským bezpohlavním produktem X-Men: Apocalypse, Jackman se pokoušel svoje charisma přenést do sólových filmů. První „origin story“ Wolverine byl naprostý přehmat, režijně mdlý, vizuálně nevábný, scenáristicky kostrbatý pokus vyprávět Loganův příběh od začátku. Zbytečný snímek však otevřel cestu odvážnějšímu přístupu. Druhý sólový Wolverine chtěl komplexně pracovat s žánrem samurajského filmu, ale skončil spíš jako bezpohlavní slepenec hollywoodského spektáklu a žánrové exotiky.

Z filmu Logan: Wolverine

Režisér James Mangold se však částečným neúspěchem nenechal zviklat. Jackmanovo stále silné charisma a loňský šokující úspěch x-menovského spratka Deadpoola, který vytěžil maximum z přístupnosti pro dospělé, otevřel dveře odvážnější perspektivě. Mangold prý film studiu Fox nabízel jako „Malou Miss Sunshine se spoustou krve“. Ačkoli zákulisní mechanismy Hollywoodu patří spíše do říše spekulací, skutečně se zdá, že tentokrát tvůrci dostali volnou ruku. Vznikl tak film, který nechává na hladinu vyplavat téměř vše, co tradiční komiksové velkofilmy upozaďují ve jménu eskapismu.

Konec ideálu X

Logana tak potkáváme jako stárnoucího muže, který se na mexicko-americkém pomezí protlouká jako šofér limuzíny a v rozpadlé továrně skrývá profesora Xaviera, stiženého nebezpečnou formou demence. Loganova schopnost hojit se mizí a s ní i klišovité motivy boje s nesmrtelností a truchlení po pravé lásce, které tvořily základ předchozích spin-offů. Muž kdysi známý jako Wolverine je sešlý, opotřebovaný a přežívá ze dne na den. Vpád tajemné dívky Laury do ospalé mutantí domácnosti je impulsem k netradiční road movie, na které se střetává rodinné drama, sociální dystopie, post-apokalyptický western a samozřejmě superhrdinská sága.

V předchozím Wolverinovi se Mangoldovi snaha o japonsko-americké drama rozsypala pod rukama a výsledkem byl film nefungující ani jako romance, ani jako samurajská akce, ani jako blockbuster. V Loganovi našel režisér se spoluscenáristy optimální rovnováhu mezi jednotlivými elementy. Film je osekaný na dřeň, zejména v první polovině se odvíjí jako přímočará road movie s trojicí charakterů, které si vyměňují kusé a často velmi vulgární věty.

Unavení hrdinové prchají světem, který je prezentovaný v drobných, ale ostrých detailech. Logan je jakousi směsicí Potomků lidí a Interstellaru. Přesvědčivě zachycuje uvadající, neplodnou zemi terorizovanou korporacemi, zemi nerovností a vykořisťování, v níž se z hrdinství stala vzpomínka ze stránek ohmataných komiksů. Reference k současné Americe nejsou nijak skrývané. Zneužívání levné mexické pracovní síly, pošlapávání práv drobných farmářů, vzestup soukromých bezpečnostních agentur – Logan si vystačí s nedoslovnými náznaky, které navíc funkčně zapojuje do děje. Tyto detaily umocňují skličující atmosféru, která souzní se strhanými tvářemi, chrchláním a plahočením známých postav.

Z filmu Logan: Wolverine

Série X-Men od počátku stavěla na motivu soužití minority a majority. Na jedné straně stála idealistická klika Profesora X, který hlásal toleranci skrze osvětu, na straně druhé pak skupina kolem pamětníka holocaustu Erika Lehnsherra (Magneta), který naopak sázel na evoluční nadřazenost mutantů a nutnost preventivní obrany. Seskupení X-Men zosobňovalo heroický étos porozumění a víry v to, že svět lze změnit od základů v lepší, otevřenější místo. Logan je opakem – skeptickým, syrovým obrazem společnosti po genocidě „odlišných“. Lze v ní jen přežívat a konat malé, všední dobro, které má často drastické následky. Symbolem této proměny je zlomený Charles Xavier, jehož kdysi geniální, sjednocující mozek se změnil v neovladatelnou zbraň hromadného ničení.

Opravdová kuráž žít a zemřít

Mangold neskrývá ambici natočit drsný western v sešlých futu-retro kulisách, který pracuje s mytologií univerza X-Men. A především díky Jackmanovi, který se svým výkonem řadí po bok „drsných chlapů na odchodu“ Johna Waynea či Clinta Eastwooda, se Loganovi daří v podmanivě šouravém rytmu budovat zaprášenou figuru dosluhujícího ochránce zákona.

Inspirace jsou však podstatně širší – nejen nostalgické, ale i současné. Citelně melancholický pohled na zhrzeného muže chránícího „vyvolenou“ dívku vyvolává reminiscence na jednu z nejlepších her všech dob, postapokalyptickou tryznu The Last of Us. Křehké pouto muže a dítěte evokuje Cestu Cormaka McCarthyho a obecně díla, která si pohrávají s motivem niterně prožívaného konce světa. I Logan v sobě nese onen zvláštní mix odevzdanosti, úpornosti a nehasnoucí naděje.

Z filmu Logan: Wolverine

Přitom na rozdíl od většiny žánrových konkurentů film vlastně upozaďuje zápletku a zaměřuje se na vztah postav. Akční scény nejsou samoúčelné, ale umocňují vyznění jednotlivých částí putování. Nepatří mezi nejpřehlednější, ale staví na maximální tvrdosti a explicitní brutalitě, která souzní s dojmem, že v tomhle filmovém univerzu se nic neodpouští a žádné zranění se nezahojí bez jizev. Konflikt Logana s vlastní smrtelností tak získává civilní rozměr. Je to zápas osamělého muže s pocitem vlastní zbytečnosti. Marná snaha přebít a přepít bolest, staré viny a šrámy.

Čtěte také

Logan rozhodně není filmem bez škrábanců. Na některé své významové přesahy upozorňuje až příliš okatě (citace z westernu Shane), ve druhé polovině se neobejde bez žánrových obezliček, když skvělého záporáka v podání Boyda Holbrooka doplní okoukanou kombinací super-mutant a záludný lékař. Na to, jak emancipovaně úvod filmu působí, je jeho závěr vlastně v mnoha ohledech až příliš generický. Stejně tak Mangoldova snaha vršit zmar a utrpení se několikrát dostává na hranu křeče.

Poklesky jsou ale jen malou daní za osvěžující narušení konvencí superhrdinského velkofilmu. Logan se ušklíbne křečovité snaze o osudovost, ironicky sekne drápem po posedlosti rychlou akcí. Plouží se a dává najevo, že ho postavy a jejich okolí zajímá víc než efekty. Zároveň zachycuje zeitgeist a přetavuje ho do koherentní vize, v níž neexistuje odpuštění a zapomnění. Za minulost se platí a z některých cest není návratu. Logan je ideální film pro pesimisty, kteří nedokážou přestat věřit.

Hodnocení: 90 %
Logan: Wolverine (Logan)
James Mangold, USA, 2017, 137 min.

autor: Vít Schmarc
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.