Lucian Freud – portrétista ve službách realismu

Poustevník z Holland Parku, jak se výtvarníkovi přezdívalo, ve své tvorbě dával opakovaně průchod zaujetí nahým tělem a jeho díla draží aukční domy až za desítky milionů dolarů. Jenže omílaná první linie mediálních soust často zastiňuje umělcův výtvarný rukopis, blížící se označení osamělý běžec zemitého figurativního realismu.

Lucian Freud se narodil v Berlíně v roce 1922 manželskému páru architektů. Ve 30. letech vyhnal rozpínající se nacismus rodinu s židovskými kořeny do Anglie. Již jako mladý adolescent projevil vnuk proslulého psychoanalytika zalíbení v umění a stvrdil jej pozdějším studiem malby v Dedhamu a na University of London.

Zranění utrpěné za časů angažmá ve válečném loďstvu katapultovalo Freuda na dráhu umělce na plný úvazek. Politicky rozháraná atmosféra Evropy počátku 40. let mnohde polykala poslední zbytky avantgardních záchvěvů. Tušená přítomnost opojení surreálnem, která okořenila Freudovy malířské prvotiny, dala vzniknout jeho prvním samostatným výstavám. Záhy přitakali malířovu dílu kritici i veřejnost a výtvarník svůj život spojil nadobro nejen s Londýnem, ale také s lidským tělem. V abstrakcí nasáklé době poloviny století Freud tvořil v okruhu umělců sjednocených tématem figury. Francis Bacon nebo Frank Auerbach často seděli svému kolegovi modelem.

Tělo jako forma, jedinečná schránka proměnlivé hmoty, jejíž dočasnost se všemi vráskami a znaménky malíř zachycoval s nesmlouvavou samozřejmostí. Efekt plasticity pak podporoval impresionisticky hutným vrstvením tlumených barev. Ač jeho postavy staticky sedí či ledabyle leží, často po boku zvířat nebo běžných předmětů, čiší z nich zvláštní druh neklidu a napětí. Osten čehosi skrytě shnilého, co o sobě portrétovaní ovšem mimoděk prozrazují, Freud zatíná do divákova oka píděním se po detailech a záhybech těla, do velké míry ale také výběrem portrétovaných. „Nemaluju lidi kvůli tomu, jací jsou, ale ani navzdory tomu, že jsou takoví, jací jsou. Snažím se zachytit, jak se stalo, že jsou takoví, jací jsou.“ Je to hra se zažitým kánonem, v případě portrétu zavalité modelky Big Sue jeho automatické přehlížení, s odkazem staleté tradice portrétu a s jeho vnímáním, které spadá do vlivu obojího.

Lucien Freud|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Ať už zachycoval rodinu, přátele, osobnosti nebo děti, Freud nad úpravami portrétů trávil i dlouhé měsíce času. Několikahodinovou přítomnost modelů vítal, měřil je jiskřivýma očima a byl prý výborný vypravěč. Malířův štětec zaznamenal kromě jiných např. těhotnou Kate Moss, performera Leigha Boweryho, na několika sériích se objevuje jeho matka i on sám. Pobouřených reakcí s nálepkou „mimořádně neuctivý“ se dočkal portrét královny Alžběty II.

Freudova poslední sólová výstava byla k vidění loni v pařížském Centre Pompidou. Směsice provokativně odhalené naturalistické masy, navíc podpořená rozměrností pláten, probouzela dojmy připomínající rozpačitý dětský ostych z nahoty a rozvíjela intimní konfrontaci bytostně známého s novým. Lucian Freud neoslovuje, ale lapí, rafinovaně a za nečekané partie.