Lucy: Wu-Tang Clan poslouchám pořád

Můžeš na začátek pár větami představit tvůj label Stroboscopic Artefacts?
Stroboscopic Artefacts jsem založil v září 2009 a prvním releasem bylo moje vlastní EPčko Why Don’t You Change / Dub Man Walking. Teď už jsou to tři krásné roky, během kterých se vedle dvanáctipalců podařilo v roce 2011 vydat i dvě dlouhohrající alba – můj debut Wordplay For Working Bees a také Xhinovu desku Sword. A letos jsme se začali kromě klasické klubové produkce zaměřovat i na podstatně experimentálnější elektroniku, kterou reprezentuje především kompilační série Stellate.

Který směr preferuješ ty osobně?
Ani jeden. Oba jsou pro mě stejně důležité a nedokážu je od sebe oddělit. I když ve studiu skládám klubovou produkci, na kterou by lidé měli tancovat, primárně tak o ní nepřemýšlím. Prostě vytvářím track a v té chvíli neřeším, jestli se jedná o techno, ambient, drone nebo IDM.

Kdo z hudební scény tě inspiroval ve vlastní tvorbě?
Mým prvním kontaktem s opravdovou elektronickou produkcí byla hlavně raná tvorba labelu Warp Records – Autechre, Squarepusher, Richard James – to byl můj hudební vesmír okolo šestnácti let a v té době jsem taky začal skládat vlastní věci. Do té doby jsem totiž hodně poslouchal hlavně trip hop a old school hip hop. Třeba Wu-Tang Clan jsou dodnes mojí nejoblíbenější kapelou a pořád je mám v iPodu.

A kdy ses jako posluchač dostal k technu?
V době, kdy jsem ještě nic nevydával, tak jsem poslouchal spíš ambient a IDM, jak jsem říkal, a k technu jsem se dostal až daleko později. To už jsem žil v Paříži, takže před nějakými pěti lety. Teď to bude znít hodně zvláštně vzhledem k tomu, jak zní moje produkce, ale můj první kontakt s klubovou scénou byl přes label Border Community. A James Holden je pro mě pořád velkým géniem.

Stroboscopic Artefacts|foto: oficiální Facebook Stroboscopic Artefacts

Po Paříži ses přestěhoval do Berlína. Změnilo to nějak přístup k tvému skládání?
Samozřejmě, že ke změně muselo dojít, člověče. Obzvlášť když se přestěhuješ do tak živého města, co se týče hudební scény, jakým je právě Berlín. Kdyby se člověk nezměnil, chápal bych to já osobně jako disrespekt k tamější scéně. Nemůžeš se přeci někam přestěhovat a zůstat ve své bublině, ve vlastním vesmíru, a ignorovat dění kolem. Musíš to všechno absorbovat, nějakým způsobem zpracovat a ve výsledku by pak tvoje splynutí s prostředím mělo být patrné. Tak si představuju přispění ke scéně, která tě přijala mezi sebe, jako se to stalo mně v Berlíně.

A nemáš strach z toho, že tě bohatý klubový život v Berlíně pohltí a pro samé parties přestaneš skládat vlastní produkci, protože na to nebudeš mít čas?
To určitě není můj případ. Hodně cestuju za hraním, takže když už jsem v Berlíně, nemám ani moc chuť na to, obrážet jeden klub za druhým. Řekl bych, že můj soukromý život je určitým paralelním vesmírem. Jsem spíš typ člověka, který jde na procházku do parku se psy, nebo se zavře do studia a skládá, nebo řeší chod labelu. Když každý víkend někde hraješ, tak pak už nemáš moc chuť jít ve volném čase zase znova do klubu. Aspoň pro mě už by to bylo příliš. Abych ze sebe mohl vydat to nejlepší na pódiu, potřebuju k životu taky jiné stimuly.

Takže máš opravdu psy, nebo to byl jen příklad?
Jojo, mám dva psy. Dvě krásná štěňata, která se jmenují Dune a Pango.

Lucy|foto: oficiální Facebook producenta Lucy

Teď jsi usazený v Berlíně, předtím jsi žil pár let v Paříži, kdy jsi vlastně opustil rodnou Itálii?
Už to bude pár let. Narodil jsem se v Palermu na Sicílii, pak jsem se v 18 letech kvůli studiím přestěhoval na tři roky víc na sever, do Toskánska, a pak už následovala Paříž a Berlín. A od té doby už jezdím do Itálie jenom na dovolenou nebo kvůli hraní.

Ale povědomí o italské hudební scéně jsi, předpokládám, neztratil?
Pořád jsem v intenzivním kontaktu s lidmi, které respektuji. Kdybych měl jmenovat některé pořád žijící v Itálii, byli by to především Giorgio Gigli, Obtane a Donato Dozzy, kterých si vážím především kvůli tomu, co dělají pro scénu zevnitř.

Zmínil jsi Donata Dozzyho, takže se tě nemůžu nezeptat na projekt Voices From The Lake, který tvoří právě on s producentem Neelem. Taky sdílíš to všeobecné nadšení nad jejich letošní deskou?
Samozřejmě člověče. Myslím, že společně s albem Shaman’s Paths Dina Sabatiniho je to to nejlepší, co label Prologue dosud vydal. A vzhledem k faktu, že prakticky celý katalog tohohle mnichovského labelu je neuvěřitelný, jsou tyhle dvě nahrávky vážně velkou událostí. Musím říct, že deska Voices From The Lake pro mě v souvislosti s tím, jak se vzdálila od dosavadního zvuku labelu Prologue, byla na jednu stranu velkým překvapením, ale na tu druhou zároveň perfektním krokem vpřed.

Jak se to vůbec má s tvou vlastní tvorbou? Můžeme se těšit na druhé album?
Ano, myslím, že můžu prozradit, že už na něčem pracuji. Ale stejně jako s debutem Wordplay For Working Bees tomu chci nechat kompletně volný průběh – žádný tlak, žádné finální termíny pro vydání, takže nic víc ti k druhé desce zatím neřeknu. Nicméně co se týče releasů, o kterých už můžu mluvit, tak právě teď mi u belgického labelu Curle Recordings vychází dvanáctipalec se skladbou Finnegan a dvěma remixy, o které se postaral producent Pariah. A pak jsou ještě na cestě nějaká EPčka a také moje vlastní remixy, na kterých pracuji v současné chvíli.

A jak vidíš budoucnost celého labelu? Chceš ho ponechat v současné víceméně rodinné rovině, nebo začít rozšiřovat portfolio producentů, kteří budou u Stroboscopic Artefacts vydávat?
To je hodně těžká otázka. Stroboscopic začal mezi lidmi, kteří se navzájem velmi dobře znali. Já, Xhin, Dadub, a to bylo na úplném začátku vlastně všechno. Samozřejmě po nějaké době začneš potkávat nové lidi a dostávat dema od cizích producentů, ale pro mě je hodně důležité, abych k tomu člověku měl aspoň nějaký osobní vztah. Nikdy bych nevydal EPčko nebo album někomu, s kým jsem neměl žádný osobní kontakt, ten je pro mě hodně důležitý. Chci mít záruku, že si label udrží určitý profil i do budoucna. Protože naše releasy nejsou jenom ukázkou současné tvorby, ale taky určitou projekcí toho, kam se může ten který umělec v budoucnu ubírat dál.