Máchův Máj v podání F. A. Brabce

00766269.jpeg

Myslím, že děj lyricko-epického díla Karla Hynka Máchy Máj není nutno nikomu zvlášť přibližovat. Milostný trojúhelník mezi Jarmilou, Vilémem a jeho otcem, vražda, poprava, sebevražda, úvahy o vině, nevině, životě i smrti, všechno zaobaleno do propracovaných Máchových veršů, které doslova vtahují do děje.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Čím je však lepší báseň, tím hůře z mého srovnání vychází filmové zpracování Máje, které vzniklo pod režijním vedením F. A. Brabce a 21. srpna vstupuje do našich kin. Bohužel nenaplnilo očekávání. Máchův Máj zkrátka není Erbenova Kytice, která ve filmové podobě přinesla před osmi lety režiséru Brabcovi velmi slušný úspěch u diváků a také několik Českých lvů. Že se Máchův Máj dá zfilmovat, to nám tvůrci dokázali, to, že se tak dá učinit kvalitně a zajímavě, však nikoli.

00766282.jpeg

Základním problémem celého snímku je nevyrovnanost. Oduševnělou hereckou recitaci kata - vypravěče Jana Třísky - bez varování střídá zcela současná obecná čeština používaná členy loupežnické bandy a do toho všeho Juraj Kukura, který ač jinak výborný, svůj slovenský původ v dialozích stále nezapře.

Podobně jako úroveň mluveného slova skončila i stránka obrazová. Strach nahánějící, prosté a syrové pohledy kamery, střídané romantickým snímáním krajinek a záměrně šílenými snovými pasážemi, sice k Máji zajisté patří, ale způsob, jakým na sebe v Brabcově zpracování navazují, čí spíše nenavazují, vyvolává u diváka zmatek.

00766281.jpeg

Co se hereckého obsazení týče, zůstaly přesvědčivé výkony spíše na starší herecké generaci. Juraj Kukura odvedl solidní práci, výborný byl i Jan Tříska, který si s velmi podivně napsanou postavou kata poradil na výbornou a zajisté svým výkonem úroveň filmu posunul alespoň o pár stupňů nahoru. Sandra Lehnertová coby Jarmila byla poměrně slušně přesvědčivá, její hlavní hrdinka byla sice vyzývavá a jednoduchá, přesto však do příběhu zapadala mnohem více než její protějšek Matěj Stropnický. Jeho zbojníka Viléma by se asi málokdo lekl, "strašný lesů pán" působil spíše jako značně umírněný rudý bratr Vinnetou. Jistou vinu na tom měla do určité míry i kostýmní výprava, která stejně jako u Kytice trpěla syndromem přehnanosti a divadelnosti. Jenomže zatímco u Kytice to divák tvůrcům docela rád odpustil, u Máje bohužel není téměř nic, co by divákovu pozornost odpoutalo jinam. Celkový dojem nezachrání ani výtečná hudba z dílny hudební skupiny Support Lesbiens. Ač se Kryštof Michal i ostatní snaží sebevíc, jejich svižná hudba ještě více podtrhuje nezáživnost filmu.

Škoda tak zajímavé látky, jako je Máj, civilnějším a možná ne tolik experimentátorským přístupem se z ní dalo rozhodně vytěžit více. F. A. Brabcovi přeji, aby si co nejdřív spravil reputaci nějakou snadnější a stravitelnější látkou, se kterou si jakožto nesmírně kreativní a odvážný filmový tvůrce vyhraje lépe.

00766269.jpeg