Matmos útočí přímo na mozek
Sanfranciská dvojice Matmos je proslulá svými divokými konceptuálními hrátkami, které ale nikdy nepřehluší kreativní a objevnou hudbu. Aktuální deska The Marriage Of True Minds. Aktuální deska The Marriage Of True Minds si tentokrát jako východisko bere experimenty s telepatií, i přes náročný koncept je ale opět velmi zábavná.
Mark C. Schmidt a Drew Daniel, původně sanfranciská dvojice usídlená v Baltimoru, celou svoji kariéru čelí mediální zkratce – hudba jejich projektu Matmos je totiž označována za konceptuální. Matmos se tak musí vyrovnávat s negativními konotacemi, které s sebou tohle přízvisko dlouhodobě nese. Co je konceptuální, nemůže být podle zažitých myšlenkových schémat zábavné, co je konceptuální, je často vnímané jako suché, přeintelektualizované, uměle vytvořené. Koncept zaštituje tu hudbu, která si nevystačí sama o sobě.
Jestli ale existuje nějaká skupina, která může tohle schematické vnímání konceptu v současné hudbě autenticky nabourat, jsou to právě Matmos. Mají za sebou desku, kterou celou poskládali ze zvuků nástrojů na operačním sále. Připravili album, na němž je každá ze skladeb věnována významné světové osobnosti, ať už jde o filozofa Ludwiga Wittgensteina nebo spisovatele Williama Burroughse. Vytvářeli zvuky převodem nervových vzruchů raků nebo zkoumali lidovou hudbu z doby americké občanské války. Nikdy ale koncept nezastínil hudbu, naopak vždy se jim bez nějakých výraznějších výkyvů dařilo umně kloubit dadaistické nápady se sofistikovanou a zároveň velmi současnou hudbou.
Jejich aktuální deska The Marriage Of True Minds, které loni předcházelo EP The Ganzfeld, v nastolené estetice pokračuje. Východiskem, které si tentokrát duo zvolilo, jsou parapsychologické pokusy, přesněji řečeno práce s telepatií. Podklady a partitury pro devět skladeb na nové desce Matmos totiž vzešly z klasického psychologického experimentu: testovacím subjektům členové Matmos zakryli oči a do uší jim pustili bílý šum tak, aby u nich nastala kompletní smyslová deprivace. Jakmile byli testovaní lidé odříznuti od smyslových vjemů, pokoušel se jim Drew Daniel telepaticky předat svoje nápady na nové skladby.
Pokud si testovaný člověk ve smyslové deprivaci broukal náhodnou melodii, Matmos ji zapracovali do skladby, pokud subjekt popisoval vizuální vjemy, Matmos z nich vytvořili aranže skladeb. Zdánlivě složitý koncept ale, jak už je u Matmos zvykem, vyústil v hudbu, která má několik rovin – důležité je, že album The Marriage Of True Minds funguje i v okamžiku, pokud člověk není obeznámen se způsobem vzniku. Tehdy se před posluchačem vynoří delikátní elektronické kompozice, jako je třeba digitální balada Teen Paranormal Romance, nebo naopak tribální rytmická skladba Tunnel, ve které zní i zdeformovaný alikvotní zpěv. K vrcholům patří i skladba Very Large Green Triangles se znepokojivým klipem, ve kterém se na obloze vznáší geometrické obrazce.
Do jedné z nejpozoruhodnějších experimentálních desek roku se ale album The Marriage Of True Minds logicky transformuje až v okamžiku, kdy si člověk při poslechu skladeb snaží představit, jakým způsobem kompozice vznikaly. V tu chvíli není těžké propadnout pocitu, že testovaným subjektem se stává sám posluchač. Psychologické experimenty v režii Matmos jsou ale zážitkem, který má bezmála katarzní rozměry.
Matmos – The Marriage Of True Minds (Thrill Jockey 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
