Matthew Dear – elektronik z temného Detroitu

Když ale šplháme po nitkách, které vedou do velína vydavatelství, jsme nejdříve nuceni se vrátit do konce 20. století a poté prudce zatočit do detroitského univerzitního klubu, kde se potkali dva milovníci house music – Samuel Valenti IV a Matthew Dear. Právě druhý z nich vydává v těchto dnech své nové album Black City a má na co navazovat. Tři roky stará deska Asa Breed byla totiž hudebními fajnšmekry pasována na jeden z vrcholů taneční sezony roku 2007.

Matthew Dear je milovník tanečního odkazu Detroitu, kam se přestěhoval během svých studentských let. V roce 1999 došlo nejen k jeho osudovému setkání se Samuelem Valentim IV, ale také k vydání prvního Dearova singlu Hands Up For Detroit. Už v názvu se Matthew přihlásil k slavnému minimal tanečnímu odkazu města spojeného s výrobou automobilů a v podobném duchu se odvíjí jeho dráha i na prvních dvou deskách Leave Luck to Heaven a Backstroke. Změna přichází v druhé polovině první desetiletky 21. století, kdy Matthew začíná tvořit skladby, které už pomalu opouští taneční parket a začínají nabírat písničkovější charakter. První vlaštovkou je už zmíněná deska Asa Breed, která talentovaného skladatele představila novému publiku. První polovina alba stále tepe v minimal rytmu, z desky už ale nepromlouvají vokalisté, včetně samotného Deara, pouze heslovitými slogany, ale regulérními texty a neomezují se na deklamaci, ale do hudby Matthewa Deara se prosmekly i tradiční pěvecké linky. Čtveřice pomalejších kousků na konci desky je pak nečekaně postavena na akustické kytaře. Odkazy k chameleonovi Davidu Bowiemu nejsou vůbec od věci. A vzhledem k tomu, že na toto album pršela vzápětí po vydání pouze slova chvály a nadšení, nová, v pořadí čtvrtá řadovka Black City je postavena na podobném principu.

Matthew Dear |foto: Press kit

Že by se z Dearova života vytratila láska k minimal technu? Ani náhodou! Taneční hudba dál prosakuje z jeho bočních projektů, které se mají čile k světu. Ať už je to Audion, Jabberjaw nebo False, který vydal své album na prestižním labelu M_nus Ritchieho Hawtina. Za deset let se rukopis Matthewa Deara rozprostřel do široké škály stylů a nálad. Vyhlášené jsou jeho remixy pro spřátelené muzikanty i projekty na hony vzdálené elektronickému hájemství. Autorův věhlas pomalu atakuje i domácí veřejnost, a tak by nebylo špatné uvítat milovníka německého krautrocku a elektronické říznosti Nitzer Ebb v Praze s živou kohortou Big Hands. Určitě by šlo o podařený večírek.