Mechanik: Sentimentální zabiják
Simon West měl v 90. letech našlápnuto k docela solidní kariéře. V jeho debutu Con Air defilovala slušná plejáda hvězd, koženou tváří Nicholase Cage počínaje, neodolatelně férovým pedofilem Steva Buscemiho konče. Jenže, jak praví klasik, kdeže loňské sněhy jsou.
Z perspektivní kariéry je paběrkování v béčkových brambořištích, ze kterých možná Brita za rok dostanou druzí Postradatelní. Jedno je jisté – Mechanik zabiják za ně černou práci neudělá. Ani ne tak proto, že by to byl film nezajímavý, bez nápadu a hereckých es, ale jen a pouze pro ušmudlanou rutinu, kterou tento remake snímku The Mechanic z roku 1972 na plátně páchá.
Začíná to u zápletky, která je nešikovným recyklátem všeho možného. Máme nájemného vraha, mechanika, který místo strojů spravuje cizí existence (ničením jiných existencí). Máme dva zaměstnavatele, z nichž jeden je jeho blízkým přítelem. A jako z udělání zrovna on se stane mechanikovým dalším cílem. A protože hlavní hrdina, který nateklou buldočí tvář Charlese Bronsona vyměnil za vyleštěné vejce Jasona Stathama, má svou práci rád, zmáčkne spoušť. Ale protože je také v jádru sentimentální chlap, ujme se problémového syna, který po oběti zůstane, a začne ho cvičit v umění mordýřském.
Vzhledem k portfoliu Jasona Stathama by se chtělo věřit, že Mechanik zabiják je rázný akční film. Westův počin diváka namísto toho rázně vyvede z omylu – bohužel spíše absentujícím tempem a napětím než důstojnou žánrovou náhražkou. Svazek dvou chlapíků, učitele a žáka, které spojuje tajemství, jež je kdykoli může změnit v nepřátele, se jeví jako vydatné sousto k staromilskému psychologickému thrilleru. Jenže Statham a jeho herecký kolega Ben Foster hrají hru na nejtvrdšího mračouna a scénář jim předepisuje bezduché dialogy, které nijak nerozvíjejí jejich vztah. Větší část filmu se tak mátožně potácí v nesmyslných odbočkách, které postrádají švih a adrenalin.
Ve chvíli největšího zoufalství, když už opravdu není jasné, o co v Mechanikovi zabijákovi vlastně jde, vytáhne film z klobouku zvrat a chutně se zakousne do masité akce. Sice i nadále chybí jakákoli logika a rozmysl, ale tempo jde nahoru a Simon West servíruje několik solidních akčních sekvencí, které nesou patinu starých dobrých časů, kdy žánru šéfoval asociální megaloman Michael Bay. Maniakální snaha přesvědčit všechny okolo, že to přece jen mělo nějaký smysl, vrcholí závěrečným double twistem. Ten ale jen odhalí, jak nesmyslné, nemotivované a prázdné postavy jsou – a jak moc na nich celý nápad Mechanika zabijáka stojí.
Z potencionálně napínavého duelu zabijáků je tak somnambulní procházka minulostí, ze které trčí nejapné nonsensy, nedomyšlenosti a polovičatosti; film od základu zabijácky nezvládnutý a ve výsledku jen a pouze třeskutě podprůměrný.
Hodnocení: 40 %
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
