Mechové stromy mohou zachránit města. Čistí vzduch jako celý les

27. červen 2017

Server Inhabitat informuje o společnosti, která vynalezla „městský strom“. Ve skutečnosti jde o čtyři metry vysoký městský mobiliář vyplněný mechy a lišejníky, které na sebe váží zplodiny a čistí vzduch. Jeden městský strom dokáže vyčistit vzduch jako malý les o zhruba tři sta stromech. „Mechy mají mnohem větší listový povrch než jiné rostliny. Dokáží tedy zachytit daleko více zplodin,“ vysvětluje spoluzakladatel projektu Zhengliang Wu. Panely jsou zcela soběstačné, vysvětluje dále Wu, zachytávají dešťovou vodu, solární panely jim dodávají elektřinu na možnost analýzy vlhkosti půdy či vlastní efektivity, co se filtrace vzduchu týče. Podle Světové zdravotnické organizace má znečištění vzduchu na svědomí každoročně až sedm milionů lidských životů. OSN dodává, že kolem roku 2050 budou až dvě třetiny obyvatelstva Země žít ve městech. Je tedy nezbytné, aby se problém městského znečištění rychle řešil. „Městské stromy“ se už objevily ve dvaceti městech světa – v Oslu, Paříži, Bruselu nebo Hongkongu. Jejich propagátoři plánují sazbu i v chudších metropolích – cena jednoho stromu je ale 25 tisíc euro. Městské stromy mají ještě jeden problém – nemusí být zdaleka tak efektivní, jak se zdá. „I kdybyste měli perfektní čistič, dostat k němu okolní vzduch je velice složité. Například výfukové plyny se rozptylují vertikálně ve výšce několika kilometrů,“ namítá Garry Fuller, expert na ovzduší z londýnské King’s College, v rozhovoru pro CNN. „Větší smysl má zastavit znečištění vzduchu u samotného zdroje, například by město mohlo pořídit čistší autobusy.“ Tvůrci stromů ale namítají, že jejich projekt je ambicióznější. Městský strom je pouze první část veliké stavebnice – mechové panely by se mohly instalovat i na budovy, nakonec by šlo z města udělat jeden velký zelený filtr. „Sníme o tom, že vytvoříme infrastrukturu, díky které budeme moci města vyčistit a ochladit.“

Spustit audio
  • Americká škola zakázala komiks Maus o holokaustu, prý kvůli vulgarismům a nahotě. „Orwellovské,“ myslí si autor

    27. leden 2022
    Komiks Arta Spiegelmana Maus

    Škola v americkém Tennessee se rozhodla ze svých osnov pro žáky osmé třídy vyřadit grafický román Maus kreslíře Arta Spiegelmana. Vyprávění o životě autorova otce, polského Žida a přeživšího holokaustu, je podle školské rady pro děti nevhodné z důvodu používání vulgarismů a zobrazování nahoty.

    Rada za problematické označila například výrazy jako „zatracený Bůh,“ sporné se jim jevilo i zobrazení ženské nahoty. Během jednání padly také návrhy o možné úpravě díla. Členové rady se však obávali, že by tím mohla být porušena autorská práva, vyplývá ze zápisu. To, že kniha pojednává o holokaustu, podle nich nemá nic společného s jejich rozhodnutím.

    K verdiktu se vyjádřil i samotný autor knihy. „Jsem z toho zmatený,“ uvedl pro CNBC. „Spadla mi z toho čelist. Říkal jsem si: ‚Cože?'“ Dle něj mají členové rady, kterou označil za „orwellovskou, spíše než s použitými výrazy v knize problém s obsahem samotným. V díle popisuje příběh svých židovských rodičů v koncentračních táborech, masové zabíjení nacisty a vypráví i o sebevraždě své matky a vztahu s otcem.

    Mnozí novináři a odborníci z literárního prostředí rozhodnutí rady odsoudili. „Školská rada v Tennessee odhlasovala vyřazení Pulitzerovou cenou oceněného grafického románu Maus, který vypráví o holokaustu pomocí kreslených myší, protože obsahuje nevhodná slova a obrazy. Přeji jim hodně štěstí při hledání zdravého, rodinného obsahu o holokaustu,“ okomentoval situaci americký novinář Yair Rosenberg.

    Hlasování školské rady proběhlo již na začátku ledna, pozornost mu však začala být věnována až tento týden. Jedná se o další z kontroverzních změn ve vzdělávacích osnovách po celých Spojených státech, kde se konzervativci zaměřují na učební plány kvůli výuce o historii otroctví a rasismu v Americe.

  • Ghosting bolí, protože předpokládáme, že jsme udělali něco špatně, míní terapeuti

    27. leden 2022
    muž s telefonem, mobil (ořez)

    Doručeno, zobrazeno, žádná odpověď. Ghosting, neboli přerušení komunikace bez jakéhokoliv zjevného důvodu, může nejen ublížit, ale i se výrazně podepsat na sebevědomí jedince. V lidské povaze je totiž předpokládat, že jsme udělali něco, čím jsme si mlčení zasloužili.

    „Když je někdo vyghostován, může mít pocit, že byl jen na jedno použití nebo dokonce pouze náhradník. A protože s druhou osobou komunikace neprobíhá, neustále přemýšlí nad tím, proč k tomu došlo,“ říká terapeutka Darcy Sterling. „Ale člověk by se neměl cítit provinile kvůli emocionálnímu zmatku, který může pociťovat,“ pokračuje pro server Insider.

    Situaci mohou nejbolestivěji prožívat ti, kteří v minulých vztazích bojovali se svým sebevědomím. Jak moc traumatická pro jedince zkušenost bude, pak závisí převážně na potenciálu, který člověk ve vztahu vidí. Významným prvkem je také jeho vlastní sebeúcta. Délka vztahu samotného je pak dle terapeutky Kelly Scott až vedlejším faktorem.

    Podle Sterling lidé často považují ghosting za způsob, jak chránit city druhého. Předpokládají, že upřímnost bude bolet víc než mlčení. Ignorováním však chrání své pocity, ne druhého člověka. „Je důležité si uvědomit, že náhlé zmizení potenciálního protějšku nemá nic společného s vámi,“ míní terapeutka.

    A jak se se situací co nejlépe vypořádat? Promluvte si s blízkými lidmi, kterým důvěřujete a soustřeďte se na osobní růst, radí Sterling.

  • Katalánský parlament očistil stovky žen obviněných z čarodějnictví v minulých staletích

    27. leden 2022
    čarodějnice, čarodějnictví, horor

    Poslanci španělského regionu Katalánsko oficiálně omilostnili více než 700 žen, které byly v 15. až 18. století obviněny z čarodějnictví a následně popraveny. Pro udělení milosti hlasovala velká většina 114 poslanců, 14 bylo proti a šest se zdrželo hlasování. Zákonodárci uvedli, že tyto ženy byly „oběťmi misogynního pronásledování“ a vyzvali k pojmenování některých tamních ulic po pronásledovaných „čarodějnicích“.

    Jak uvádí historička Núria Morelló, často se jednalo o ženy, které praktikovaly postupy tradiční medicíny nebo o nezávislé ženy, na něž se v té době hledělo s podezřením. Obvinění z čarodějnictví se poté ve většině případů zakládalo na náhlých úmrtích dětí či na přírodních katastrofách a neúrodách.

    Hony na čarodějnice zuřily v období středověku v celé Evropě, Španělsko však bylo výjimkou. Zde inkvizice bojovala především s vymýcením kacířství mezi židy a muslimy. V Katalánsku ale byla situace jiná. Venkovské oblasti totiž spadaly pod absolutní moc feudálů a samotné přiznání bylo dostatečným důkazem viny.

    Lišil se i způsob, jakým byly ženy popravovány. Na rozdíl od zbytku Evropy zde byly čarodějnice věšeny, nikoli upalovány na hranici. Podle Paua Castella, profesora moderních dějin na Barcelonské univerzitě, to mohlo být proto, že při tomto postupu se neplýtvalo cenným palivovým dřevem.

    Historici se domnívají, že většina čarodějnických poprav ve Španělsku se odehrála právě v tomto severovýchodním regionu. Jak připomíná server Euronews, Katalánsko bylo také jednou z prvních oblastí v Evropě, kde byly v roce 1471 provedeny zákroky proti čarodějnictví.

    Odhaduje se, že v letech 1580 až 1630 bylo v celé Evropě odsouzeno k smrti za čarodějnictví asi 50 tisíc lidí, z nichž asi 80 % tvořily ženy. I v dalších zemích by se ale mohly dočkat očištění svého jména. Historickým pronásledováním čarodějnic se totiž také v minulosti zabýval španělský region Navarra, stejně jako Norsko, Švýcarsko a Skotsko.

  • Inovace umožňují hendikepovaným hrát na hudební nástroje pouhým pohledem

    26. leden 2022
    hendikep, hudba, klavír, piano
    V Anglii byl napříč profesemi diagnostikován určitý druh zdravotního postižení u téměř 19 % pracovní síly, v hudebním průmyslu je však hendikepovaných pouze 1,8 % profesionálů. Jak uvádí web Classic FM, vzhledem k tomu, že se kariéra hudebníka historicky považovala za nedostupnou pro osoby se zdravotním hendikepem, není to až tak překvapivé. Co kdyby ale existoval nástroj, který nemusíte brát do ruky? Nástroj, na který můžete hrát pouhým pohledem?

    Jedním z příkladů technologického pokroku, jehož cílem je zpřístupnit hudbu všem, je oční harfaVývoj této převratné moderní hudební technologie začal v roce 2010, kdy Zacharías Vamvakousis, hudebník a softwarový vývojář, studoval magisterský titul v oboru Zvuk a hudba na Universitat Pompeu Fabra v Barceloně.

    Po vážné nehodě na motorce to vypadalo, že už si možná nikdy nezahraje. Když zjistil, že pro lidi s kvadruplegií, celkovým nebo částečným ochrnutím všech končetin, neexistuje žádný hudební nástroj, začal ho sám vyvíjet.

    Je speciálně navržený tak, aby se lidé s amputacemi horní končetiny, poraněním míchy nebo diagnózami, jako jsou dětská mozková obrna, amyotrofická laterální skleróza či svalová dystrofie, mohli učit a užívat si hraní hudby očima. Je vhodný i pro jedince s mentálním postižením.

    Stačí, aby si nainstalovali software a měli k dispozici kameru, která bude snímat jejich oči. Když se pak podívají na obrazovku s barevným koláčovým grafem a symboly, můžou tvořit hudbu. Takzvaná EyeHarp prý nabízí „stejné výrazové kvality jako jakýkoli tradiční nástroj“. Základní verze softwaru je ke stažení zdarma.

    Dalším příkladem je speciální klarinet. Na The Clarion lze hrát jakýmkoliv pohybem včetně pohybu očí. To dokazuje například National Open Youth Orchestra, první mládežnický orchestr vedený zdravotně hendikepovanými ve Spojeném království, který byl založen v roce 2018 bristolskou společností OpenUp Music. Ta pomáhá „měnit možnosti hudební tvorby pro mladé lidi s hendikepem na celostátní úrovni“.

    Matt Griffiths, generální ředitel charitativní organizace Youth Music, podporující hudební aktivity znevýhodněných dětí, k technologickým novinkám uvádí: „Digitální technologie je nedílnou součástí hudby i širšího hudebního vzdělávání. Pro nás je teď výzvou dosáhnout toho, aby byly tyto technologie běžně dostupné, cenově i z hlediska zajištění pracovníků, kteří umožní jejich efektivní používání.“

  • Sociální izolace starších lidí vede k dřívější ztrátě zubů

    26. leden 2022
    staří lidé, důchodci, babička a dědeček

    U starších lidí, kteří jsou sociálně izolovaní, je pravděpodobnější, že jim budou chybět zuby a časem o ně přijdou rychleji než lidé s větší sociální interakcí. Takové jsou výsledky studie, kterou provedli vědci z newyorské Rory Meyers College of Nursing.

    „Výsledky naší práce naznačují, že udržování a zlepšování sociálních vazeb může být přínosem pro zdraví ústní dutiny starších dospělých,“ říká doktorand Xiang Qi a jeden z autorů studie, o které píše web Neuroscience News.

    Sociální izolace a osamělost u starších dospělých jsou hlavními problémy veřejného zdraví na celém světě a jsou rizikovými faktory pro srdeční choroby, poruchy duševního zdraví, kognitivní poruchy a předčasnou smrt. V některých zemích, včetně Spojených států a Číny, je podle Světové zdravotnické organizace až jeden ze tří starších dospělých osamělý.

    Sociální izolace a osamělost spolu souvisí, ale není to to samé. Sociální izolace je objektivní měřítko definované jako málo vztahů nebo občasný kontakt s ostatními, osamělost je pocit vytvořený nedostatkem sociálního spojení.

    „Sociální izolace a osamělost sice jdou často ruku v ruce, ale je možné žít sám a být sociálně izolovaný, ale necítit se osaměle, nebo být naopak obklopen lidmi, a přesto se cítit osamělý, uvádí profesorka Bei Wu, další z autorů studie.

    V Číně mají starší lidé ve věku 65 až 74 let v průměru méně než 23 zubů (dospělí mají obvykle 32 zubů nebo 28, pokud mají vytržené zuby moudrosti) a 4,5 % lidí z této věkové skupiny přišlo o všechny zuby. K jejich ztrátě přispívají onemocnění dásní, kouření, nedostatečný přístup k zubní péči a chronická onemocnění jako cukrovka a srdeční choroby. Chybějící zuby mohou mít významný dopad na kvalitu života člověka, ovlivnit výživu, řeč a sebevědomí.

    Aby vědci porozuměli vztahu mezi sociální izolací, osamělostí a ztrátou zubů u starších dospělých v Číně, použili tamní průzkum dlouhověkosti ve zdraví k analýze dat od 4 268 dospělých ve věku 65 a více let. Průzkumy probíhaly ve třech časových obdobích – 2011 až 2012, 2014 a 2018. 27,5 % účastníků studie bylo sociálně izolovaných a 26,5 % uvedlo, že se cítí osaměle.

    Podle výzkumníků vyšší úrovně sociální izolace způsobovaly, že měli lidé méně zubů a v průběhu let je rychleji ztráceli, a to i při kontrole dalších faktorů, jako jsou ústní hygiena, zdravotní stav, kouření a pití. Starší dospělí, kteří byli sociálně izolovaní, měli v průměru o 2,1 méně přirozených zubů a 1,4krát vyšší míru ztráty zubů než lidé se silnějšími sociálními vazbami. Osamělost překvapivě ani s počtem zbývajících zubů, ani s rychlostí ztráty zubů nesouvisela.

    Tato zjištění jsou však relevantní i pro další země, protože sociální izolace a ztráta zubů jsou globálními problémy. Vědci doporučují zaměřit se na mezigenerační podporu v rodinách a zlepšení vrstevnických i ostatních sociálních vazeb starších dospělých v rámci jejich místních komunit.

  • Žena, jejíž druhé dítě se narodilo mrtvé, se rozhodla darovat mateřské mléko

    26. leden 2022
    mléko, mimino, miminko, dítě

    Janet Hobbsová z Wellingtonu v hrabství Somerset na jihozápadě Anglie absolvovala kurz vzájemné podpory kojení po problémech s krmením prvního dítěte, dcery Livvy. S druhou holčičkou Immy měla v plánu darovat mateřské mléko ženám s podobnými problémy. Dítě se narodilo mrtvé, Hobbsová po tomto porodu v dubnu 2020 přesto darovala asi šest litrů svého mléka mléčné bance v Bristolu.

    Ta slouží dvanácti novorozeneckým jednotkám intenzivní péče na jihozápadě, kde se darované mléko využívá při péči o předčasně narozené a ohrožené děti. BBC připomíná, že to je jediná regionální služba v Anglii financovaná z veřejného zdravotního pojištění, další zařízení je v Tivertonu v hrabství Devon a provozuje ho nezisková organizace Healthy Babies UK. Ta poskytuje předporodní a poporodní podporu a rady a pomáhá ženám, které se chtějí stát dárkyněmi mateřského mléka.

    Podle The Southwest Neonatal Network Donor Milk Bank je darované mateřské mléko považováno za „hned druhou nejlepší výživu“ pro předčasně narozené nebo ohrožené děti, pokud není k dispozici mléko jejich vlastní matky.

    Hobbsové nabídli léky na potlačení tvorby mateřského mléka, které odmítla: „Pro mě to byla jedna z mála věcí, které jsem stále měla v plánu udělat… i poté, co se dcera narodila mrtvá, pořád jsem mohla darovat. Chtěla jsem mít pocit, že tady malá zanechala nějaký odkaz.“ Její prvorozená dcera Livvy u toho byla a pomáhala. „Mačkala tlačítka na pumpičce, chodila pro lahvičky, pomáhala mi je označit a dát do mrazáku. Bylo to pro ni něco nového.“

    Hobbsová doufá, že darování mléka pomůže „malým zranitelným dětem a rodinám, aby jejich příběh neskončil tak smutně jako ten její, aby jejich dítě mohlo dál žít“. Třináct měsíců po ztrátě Immy porodila syna Barnabyho a i s tímto potomkem se rozhodla pro dárcovství mateřského mléka.

    „Některým lidem může představa, že se jejich dítě živí mlékem jiné než jeho vlastní matky, připadat trochu bizarní,“ dodala. Když si pak ale uvědomí, jaké to má výhody a jak moc je to důležité, zvláště u dětí na jednotkách neonatologické intenzivní péče, pochopí podle ní, proč chtějí matky, které mohou, tímto způsobem pomáhat.

  • Sundance uvádí „tajemný film“. Dokument, ve kterém Navalný telefonuje ruským nájemným vrahům

    25. leden 2022
    Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj

    Filmový festival Sundance v americkém Utahu v pondělí doplnil do nabídky právě probíhajícího letošního ročníku dosud nezmíněný film, dokumentární snímek Navalny o ruském opozičním vůdci Alexeji Navalném. Premiéru bude mít dnes (25. 1. 2022) v 18 hodin místního času.

    Režisér Daniel Roher pro film, který po prvním promítnutí na festivalu zamíří na stanice CNN a HBO Max, pořídil téměř 500 hodin záznamu. Svůj nejnovější dokument prý držel pod pokličkou tak dlouho, že mu stále nedochází, že teď už o něm může otevřeně mluvit. „Musím si připomínat, že už to není žádné tajemství,“ přiznal v rozhovoru pro Hollywood Reporter.

    Organizátoři Sundance festivalu snímek včera přidali do programu jako „tajemný film“. Dokument sleduje Alexeje Navalného, vůdce ruské vládní opozice, který byl v srpnu 2020 terčem pokusu o atentát. Po nouzové evakuaci z Ruska ho ošetřili v Německu, přičemž se ukázalo, že byl otráven toxickou nervovou látkou Novičok. Evropská unie později uvedla, že otrava Navalného „byla možná pouze se souhlasem ruské prezidentské kanceláře“. Kreml podíl na otravě dlouhodobě popírá.

    Roher se s Navalným setkal v listopadu 2020, zhruba tři měsíce po otravě. Hned následující den začal natáčet a pokračoval až do chvíle, kdy byl Navalný v lednu 2021 po návratu do Moskvy uvězněn. Tehdy už Roher a jeho tým měli k dispozici skoro 500 hodin záznamu.

    „Pracovali jsme na Ukrajině na projektu, který ale nevyšel, a tak jsem se ocitl ve Vídni. Byl lockdown. Nebyl jsem si jistý, co budu dělat, jestli bych měl natočit nějaký film, jestli se mám vrátit do Kanady,“ popisuje, jaké „náhody“ vedly k vytvoření snímku.

    Jeden z jeho kolegů a spolupracovníků, novinář Christo Grozev, mu tehdy řekl, že má nejspíš stopu k tomu, kdo se pokusil Navalného otrávit. To Rohera jako dokumentaristu okamžitě zvedlo ze židle. O týden později už společně, ještě s producentkou Odessou Rae, seděli spolu s Navalným za stolem v malé místnosti ve Schwarzwaldu.

    „Od samého začátku tohoto projektu jsem musel mít na paměti, že točím dokument o muži, který není jen tak nějakým politikem, ale že jde o mistra sociálních médií. Mistra, jenž ovládá média a manipulaci s nimi pro dosažení svých politických cílů a ambicí. Chtěl jsem ve filmu dát jasně najevo, že jde o objektivní dokument. Myslím, že Alexej si natáčení užil, spolupráce byla postavená na důvěře a opravdu jsme si rozuměli.

    Nejžhavější momenty natáčení přišly, když Navalný dostal nápad, že se telefonicky spojí se členy týmu, který byl zodpovědný za přípravy jeho vraždy, a v podstatě si z nich vystřelí. Jenže šlo o profesionální špiony, o nebezpečné ruské nájemné vrahy pracující pro vládu. „Volali jsme jim, přičemž já neumím ani slovo rusky. Přesto jsem všemu rozuměl. Šel jsem do toho, protože jsem si uvědomoval, že jde možná o nejdůležitější věc, kterou kdy v životě natočím,“ popsal Roher. Navalný pak tento telefonát zveřejnil na sociálních sítích.

    Je ve filmu něco, co jeho příznivci ještě neviděli? „Ten záznam má 35 milionů zhlédnutí, z toho asi 34 milionů z nich na ruském YouTube. Myslím proto, že mnoho lidí na Západě tuto část příběhu nezná. Pro ty, co záběry viděli, bude úžasné to, co přijde po hovoru,“ uvedl Roher.

    Navalný je v současné době za mřížemi ve vězeňské kolonii ve městě Pokrovo, asi sto kilometrů východně od Moskvy. Moskevský soud ho tam loni 2. února poslal na tři a půl roku, když mu změnil dříve uložený podmíněný trest za údajnou zpronevěru na nepodmíněný.

    Pokračování filmu by si Daniel Roher představoval jako příběh jediného dne. Byl by to den inaugurace Navalného prezidentem,“ říká.

  • V bondovkách mohly znít písně od Johnnyho Cashe, Pet Shop Boys i Radiohead

    25. leden 2022
    Daniel Craig jako James Bond ve snímku Spectre
    Každý ze snímků o agentovi 007 z dílny Eon Productions obsahuje charakteristickou tematickou melodii od Montyho Normana, a navíc ještě i tajnou zbraň, která ho od ostatních odlišuje stejně jako každý jednotlivý záporák. Řeč je o ústřední písni.

    Těžko si někdo dokáže představit film Žít a nechat zemřít (Live and Let Die) z roku 1973 bez stejnojmenné písně od kapely Wings, jejímiž hlavními tvářemi byli Paul a Linda McCartneyovi, nebo snímek Vyhlídka na vraždu (A View to a Kill) z roku 1985 s titulní písní od Duran Duran.

    Bondovskou ústřední melodii ovšem napsala řada umělců, jejichž dílo pak neprošlo výběrovým řízením. Například píseň k bondovce Thunderball z roku 1965 od Johnnyho Cashe musela ustoupit melodii Toma Jonese. O devět let později se o filmovou nesmrtelnost snažil rocker Alice Cooper, ve filmu Muž se zlatou zbraní (The Man With The Golden Gun) ale zní písnička od zpěvačky Lulu.

    Skladba od rockové kapely Blondie měla namířeno do filmu Jen pro tvé oči (For Your Eyes Only) z roku 1981, ústřední písní je ale ta od skotské zpěvačky Sheeny Easton. Britští Pet Shop Boys měli zase nakročeno do bondovky Dech života (The Living Daylights) z roku 1987, ale převálcovali je norští A-ha.

    Švédské diskotékové kvarteto Ace of Base se ucházelo o Zlaté oko (Golden Eye) z roku 1995. Není divu, že jeho snahy nebyly úspěšné, když ústřední píseň k tomuto snímku nazpívala také fenomenální Tina Turner. Zítřek nikdy neumírá (Tomorrow Never Dies) z roku 1997 měli šanci obohatit o hudební doprovod Pulp. Neproměnili ji, a tak v tomto příběhu o agentovi 007 zní píseň americké country zpěvačky Sheryl Crow.

    Skyfall z roku 2012, v němž rezonuje silný hlas zpěvačky Adele, údajně mohla ozvláštnit skladba Supremacy od Muse. Píseň od Radiohead by zněla ve filmu Spectre z roku 2015, pokud by ji ovšem nepřekonala nahrávka od zpěváka Sama Smitha.

    Zatím poslední snímek z bondovské série a zároveň závěrečný s Danielem Craigem v hlavní roli Není čas zemřít (No Time To Die) měl premiéru loni. Od chvíle, kdy Craig potvrdil, že už nebude pokračovat, se objevují spekulace o tom, kdo by ho mohl nahradit.

    Jak píše například Hypebeast, mohl by to být opravdu Idris Elba, o jehož angažmá média spekulují už zhruba dva roky. Producentka Barbara Broccoli to v rozhovoru pro magazín Deadline ani nepotvrdila, ani nevyvrátila. Naznačila však, že probíhají jednání s britským hercem, producentem a DJem, známým například z filmů jako Thor, Mandela: Dlouhá cesta ke svobodě, Avengers či Star Trek.

    Poslechněte si taky Pro Jamese Bonda ještě není čas zemřít, říkají filmoví kritici.

  • Hroši dokážou rozpoznat hlasy svých přátel, vyplývá z nové studie

    25. leden 2022
    hroch, hroši

    Hroši jsou hlasitá zvířata. Sípavé, troubivé zvuky, které vydávají, se přenášejí na velké vzdálenosti. Vědce proto napadlo, že by hlasové projevy mohly být důležitou součástí hrošího života.

    Nová studie publikovaná v časopise Current Biology ukazuje, že dokážou rozpoznat hlasy ostatních hrochů. Výzkum také ukazuje, že tato zvířata reagují agresivněji na volání cizích hrochů než na jejich sousedy. Upozorňuje na to web Earth.com.

    „Zjistili jsme, že hlasové projevy cizího jedince vyvolaly silnější behaviorální odezvu než ty, které produkují jednotlivci ze stejné nebo sousední skupiny, říká Nicolas Mathevon, profesor na univerzitě Saint-Etienne ve Francii. „Naše studie potvrzuje, že jsou hroši schopní identifikovat stejné druhy na základě hlasových podpisů, a navíc zdůrazňuje, že skupiny hrochů jsou patrioty, kteří se chovají méně agresivně k sousedům než k cizím jedincům.“

    Profesor Mathevon a jeho kolegové studovali zvířata v rezervaci Maputo v Mosambiku, oblasti s několika skupinami hrochů obývajícími různá jezera. Nejprve natočili hovory všech těchto skupin, poté všechny zvukové stopy přehráli jednotlivě ostatním skupinám a zkoumali jejich reakce. Chtěli zjistit, jestli zvířata zareagují jinak na nahrávky sousedů než na cizí. A to se potvrdilo.

    Hroši reagovali na neznámé jedince hlasitým projevem, stříkáním trusu (teritoriální projev) nebo přiblížením. Prokázalo se tedy, že reagují silněji na hlasy cizích než na hlasy zvířat, která znají. Tento výsledek je velmi důležitý pro zachování zdravé hroší populace. Zvířata jsou totiž právě z důvodu zajištění záchrany často přemisťována.

    „Před přemístěním skupiny hrochů může být jedním z opatření vysílat jejich hlasy z reproduktoru už přítomným skupinám, aby si na ně zvykly a jejich agresivita se postupně zmírnila,“ vysvětluje Mathevon. „Nebo bychom naopak mohli zvolit variantu, kdy by si zvířata, která mají být přemístěna, nejprve zvykla na hlasy budoucích sousedů a pak by se teprve přesunula.“