Melt! 2011 – Železné město opět volá
Jestli se o třetím červencovém víkendu (15. - 17. července) vydáte k našim německým sousedům do „Železného města“ Ferropolis, pravděpodobně budete prostory tohoto poloostrova o tři dny později opouštět vpravdě cimrmanovsky – rozpuštění a vypuštění. A to i přesto, že čtrnáctý ročník Melt!u na první pohled nenabízí tak atraktivní program, jako tomu bylo v minulých letech.
Hvězdy z největších Pulp můžete letos vidět i na slovenské Pohodě, Mika Skinnera aka The Streets zase v Hradci Králové na Rock for People. Jistým puncem exkluzivity bude ozářeno alespoň vystoupení Josého Gonzáleze, který se během letních prázdnin kromě Melt!u představí už jen ve Velké Británii. Jinak ovšem německý svátek indietroniky letos zdánlivě pokulhává za již proběhnutými ročníky. Tohle zdání nicméně může být ve výsledku hodně klamavé.
Při bližším ohledání letošního line-upu totiž objevíte jména jako Nicolas Jaar, Crystal Castles, Carl Craig, Iron & Wine, Swans, Gui Boratto, Plan B, Patrick Wolf, Jamie Woon, Junior Boys nebo Sbtrkt. A to už je pro začátek pěkná Klapzubova jedenáctka, kterou stojí za to zhlédnout naživo. Navíc v areálu, který je bez diskuze jedním z nejoriginálnějších a nejatraktivnějších v celé Evropě. Pětice obřích těžebních strojů, které se nad poloostrovem tyčí jako velká mechanická stvoření nejasného původu, je v noci i díky vynalézavému osvětlení vděčným objektem všech fotografů, ale především se stará o dech beroucí kulisu pro nekončící party. Pro ty nejvytrvalejší tanečníky je totiž připravena i takzvaná Sleepless floor, fungující v ranních a dopoledních hodinách, kdy probíhá čištění hlavního festivalového areálu. Přítomnost jezera Gremminer člověk patřičně docení až ve chvíli, kdy letní slunce nekompromisně žhne, a mraky si vybírají zaslouženou dovolenou.
Melt! je ale také festivalem, jehož areál je z uživatelského hlediska dotažen prakticky k dokonalosti. Ze stanového městečka na samotný poloostrov jezdí téměř nepřetržitě několik autobusů a nejvzdálenější pódia v samotném prostoru mezi pěti těžebními stroji jsou pak od sebe umístěna do tří minut poklidné chůze – přesto se však navzájem zvukově vůbec nepřekrývají. Díky faktu, že Ferropolis funguje během roku coby veřejnosti přístupné muzeum, je zde dostatek klasických toalet umístěných ve dvou zděných budovách, a kapitolou samou pro sebe je festivalový jídelníček, který mě svou pestrostí a kvalitou nepřestane každý rok znovu a znovu překvapovat.
Na prvním místě bude potenciálního festivalového návštěvníka samozřejmě vždycky zajímat hudební program, ale samotné zázemí a veškeré další rádoby„podružnější“ atributy jsou ve výsledku neméně důležitými faktory pro to, aby člověk mohl po závěrečném koncertu opouštět areál s pocitem skvěle prožitého víkendu. Ten pocit jsem po skončení Melt!u a následném opouštění Ferropolis zažíval v uplynulých pěti letech s železnou (jakou také jinou) pravidelností. A vsadím svůj reportérský krk na to, že ani letošní rok nebude výjimkou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
