Město vystlané křemíkovými destičkami. Murádábád v Indii žije z recyklace světového digitálního odpadu

11. červenec 2018
Ulice Murádábádu

„V Murádábádu se celé komunity živí zpracováváním odpadu produkovaného naší láskou k elektronice,“ uvádí britský deník Guardian v úryvku textu z nové knihy Waste of a Nation: Garbage and Growth in India od Assy Dorona a Robina Jeffreyho, kteří se zabývají důsledky pro město nebezpečného byznysu.

„Když městem projíždíte, vidíte místní, jak omývají popel ze spáleného elektronického odpadu a pomocí sítek hledají zbytky kovů. Ženy a děti rozkládají drobné součástky a oddělují zlaté, stříbrné a měděné komponenty,“ cituje knihu Guardian. Pálení, mletí, umývání a koupání v kyselině jsou každodenními činnostmi většiny obyvatel. Město, kde žije 900 000 obyvatel, kdysi bylo indickým hlavním městem mosazi, zpracovatelství odpadu teď vzkvétá na zbytcích vybavení pro někdejší mosazný průmysl. Odpad přivážený ze západního světa ale zamořuje jednotlivá města i v jiných oblastech rozvojových zemí. Byznys s odpadky jejich zpracovávání ve velkém a nekompromisně přesouvá do třetího světa. „Dá se dělat něco, co by odliv odpadu zvrátilo?“ ptají se autoři knihy. Rozebírají v ní i to, že byznys založený na zpracovávání elektronického odpadu funguje bez výrazné kontroly a regulací. „Většina transakcí a restrikcí charakterizující murádábádský slum vždy závisela na lokální ekonomice, která má svůj vlastní systém hodnot. Rodiny jsou zvyklé pracovat v příšerných podmínkách, aby zajistily nákladnou síť výměn. Tahle neformální ekonomika vytváří hodnotu pro kapitalistické podniky, které z poloskryté aktivity profitují.“ Elektronický odpad proto bude podle Dorona a Jeffreyho subkontinent zamořovat i dál. Další informace o jejich knize, ve které „čas od času předhazují filozofické hlavolamy“, ale na většině stránek věcně popisují a do hloubky rozebírají předmět svého zájmu, si můžete přečíst i ve vědeckém časopisu Nature.

Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová
  • Ve dvanácti letech zemřel klokan Roger. Jeho sílu a svaly obdivovali fanoušci z celého světa

    10. prosinec 2018
    Klokan Roger

    Ve věku dvanácti let zemřel minulý týden v Austrálii klokan Roger. Jeden z nejsilnějších klokanů světa se stal slavným v roce 2015, když bylo zveřejněno video, ve kterém drží kovový kbelík zmačkaný tak, jako kdyby se jednalo o papírový kelímek. Roger v době své největší síly vážil úctyhodných 89 kilogramů a měřil 182 centimetrů. Proslavily ho i jeho enormně vyvinuté prsní svaly.

    Smrt asi nejslavnějšího klokana světa zarmoutila více než milion jeho fanoušků na sociálních sítích. Vždycky mi dokázal vykouzlit úsměv na tváři. Byl to pyšný a silný chlapec,” napsala australská zpěvačka Natalie Imbruglia. Informuje o tom The Guardian. Rogera v roce 2006 zachránil Chris Barnes, který ho našel u silnice u těla jeho přejeté matky. Barnes se malého klokana ujal a dal mu nový domov. Nález Rogera Australana inspiroval k založení záchranné stanice pro klokany. Roger se v nově vzniklé stanici stal brzy alfasamcem a později i jedním z nejsilnějších klokanů světa. Společnost mu dělaly zachráněné samice, které se k Chrisu Barnesovi postupně dostaly. Barnes později začal zveřejňovat fotky a videa s Rogerem a klokan se stal slavným. Jeho fanoušci z celého světa milovali záběry, jak Roger boxuje nebo posiluje své břišní svaly. V poslední době se ale Roger zklidnil, stal se méně agresivním a nechal se od Rarnese a dalších pracovníků stanice hýčkat. Jeho příběhu si všimla i National Geografic, která o něm také natočila několik videí. Roger žil krásný život, milovali ho lidé z celého světa a všem nám bude moc chybět,” řekl Barnes.

  • Orgie kopru a řepy k 100. výročí polské nezávislosti. Nejlepší polská jídla můžete zvolit i vy

    7. prosinec 2018
    Dostanou se do kánonu i zapékanky?

    Až do 15. prosince může kdokoli, kdo propadl bigoši, zapékankám, jahodové polévce a kopru ve všech podobách, navrhnout polskému ministerstvu zemědělství pokrm, který by neměl chybět v kánonu polské kuchyně. Ministr zemědělství Jan Krzysztof Ardanowski chce takto oslavit sté výročí Polska.

    Kánon sestaví z došlých návrhů šéfkuchaři a historici tak, aby vystihoval bohatství a pestrost polské kuchyně. Výsledný seznam by podle přání ministerstva měl fungovat i jako praktický návod a průvodce pro restaurační zařízení, polské strávníky i zahraniční turisty. Ardanowski také zdůraznil, že nejde o žádnou šovinistickou aktivitu, vítány jsou naopak i recepty všech etnických a náboženských menšin, které v Polsku žijí. „Židé, Němci, Rusové, Ukrajinci a Tataři, všichni zanechali v naší kuchyni stopy, je to důkaz našeho etnického bohatství,“ prohlásil ministr. „Žili mezi námi celá století a díky nim se polské kulinární bohatství může pyšnit takovými jídly, jako je studená litevská řepná polévka a ruské pelmeně.“ Někteří kritici ale oponují, že právě proto může mít Polsko těžko nějakou národní kuchyni. „Polskem vždy procházely mezinárodní cesty, přešlo tudy mnoho armád, takže jsme takovým amalgámem mnoha kultur – naše kuchyně pochází ze všech koutů světa,“ cituje jednoho z pochybovačů BBC.

  • Berlínské hudební kluby pomáhají bezdomovcům. Jednou týdně je ubytovávají

    7. prosinec 2018
    Bez domova - bezdomovectví - bezdomovec

    Přichází zima a chladné noční ulice Berlína začínají být životu nebezpečné. Bezdomovcům proto teď budou pomáhat hudební kluby Astra Kulturhaus a Bi Nuu v městském obvodu Friedrichshain-Kreuzberg.

    Informuje o tom server Electronic Beats. Každý týden v lednu a únoru otevřou na jednu noc dveře a promění se v nejchladnějších měsících roku v bezpečné místo na spaní. Uzpůsobit tomu budou muset svůj koncertní program, to je ale pro provozovatele obou klubů Torstena Brandta jen malá oběť. Kluby doufají, že se k nim připojí i další podniky. Klub Bi Nuu by měl sloužit jako noclehárna pro 15 žen, Astra Kulturhaus může ubytovat až 25 mužů. Zapojena je do celé akce i společnost GEBEWO, která v Berlíně pomoc bezdomovcům v zimě koordinuje. 16. listopadu se v Bi Nuu také uskutečnila party u příležitosti začátku projektu a výtěžek z tohoto večera šel právě na konto společnosti GEBEWO. Snahy klubů si cení i místní politici. „Je skvělé, když na sebe kluby vezmou kus společenské odpovědnosti a bezdomovcům nabídnou nocleh. Jsme moc rádi za každou nabídku, která umožní bezdomovcům v chladném počasí spát v teple,“ řekla Sara Lühmann, tisková mluvčí obecního úřadu Friedrichshain-Kreuzberg, deníku Der Tegesspiegel.

  • Squatteři Ria de Janeira mění opuštěné budovy v centru v zabydlené domovy

    7. prosinec 2018
    Favela Rocinha

    Bezdomovců je v brazilském městě Riu de Janeiru pořád víc, ekonomická krize pokračuje a squatování je stále častější. Skupiny lidí žijící v opuštěných domech se snaží je proměňovat v opravdové domovy a podle toho je i zabezpečovat. Britský deník The Guardian přináší unikátní fotoreportáž, ve které si můžete prohlédnout některé z dříve opuštěných domů a jejich nové obyvatele.

    První z fotek zachycuje malou Isabell, která se projíždí na koloběžce továrnou osquatovanou jejími prarodiči už před třiceti lety. Od té doby se jim povedlo kromě zdí tvořících jednotlivé místnosti zbudovat dokonce i malý bar. Jiná, historická budova z devatenáctého století poblíž stanice metra Glória je rozdělená do 18 místností, ve kterých je ubytováno 30 lidí. Dohromady sdílejí jednu kuchyň. Walter, který žije v jedné místnosti se svou dcerou, říká, že je tu šťastný, nemusí platit žádný nájem. Některé domy slouží jako základny pro zástupce sociálních hnutí, která se bytovou problematikou dlouhodobě zabývají. V Brazílii získávají podle zákona lidé po pěti letech užívání budovy právo v ní zůstat. „Svoje“ domy ale musí brazilští squatteři chránit před vpádem drogových gangů a jiných útočníků. Na poslední fotce můžete vidět squat Manuel Congo, symbol místního squatterství stojí v centru kousek od radnice. 

  • Coming out na skotském venkově. Letošní vítězka Turnerovy ceny točí filmy o sobě na iPhone

    6. prosinec 2018
    Charlotte Prodger

    V letošních nominacích na Turnerovu cenu byli výhradně umělci pracující s filmovým médiem. Jejich díla komentovala témata rasové a migrační problematiky nebo sexuální identity. Cenu a částku 25 000 liber vyhrála skotská umělkyně Charlotte Prodger, která k natáčení používá iPhone.

    Vyhrála se dvěma snímky – Stoneymollan Trail a silně osobním Bridgit, který je o jejím coming outu v prostředí skotského venkova, kde prožila dospívání. Ke své práci používá iPhone. Pro server o fotografii a umění Dazed umělkyně vysvětluje, že chytrý telefon vnímá jako prodloužení těla, a to ve způsobu, jak s ním zachycuje svět. Ředitel londýnské galerie Tate Britain, Alex Farquharson, který byl v porotě, označuje její výsledek jako „nejsofistikovanější použití přístroje tak prozaického, jak může kamera iPhonu být, v historii umění“. Dodává, že Charlottin inovativní přístup k objektivu bude dál formovat způsob vytváření kreativních krajin. Narace Bridgit se skládá zpasáží z jejího deníku, čtených jí samotnou nebo jejími blízkými, a například ze situací, kdy byla považovaná za chlapce nebo si lidé pletli její přítelkyni za její dceru. Svoji práci ale nepovažuje jen za osobní, ale taky politickou. „Příběhy, které vyprávím, přestože jsou moje, sdílí spoustu dalších lidí – queer lidí,“ řekla Prodger stanici BBC News. Její dílo je hodnoceno jako velmi důležité pro mladou queer generaci, která chápe gender jako něco rozvolněného, fluidního, co ne vždy odpovídá zavedeným společenským normám. Charlotte Prodger byla také vybrána jako skotská zástupkyně na Bienále 2019. 

  • Němečtí umělci nachystali past na neonacisty. Ti se sami prozradili

    6. prosinec 2018
    Demonstrace antiimigračního hnutí PEGIDA

    Skupina německých umělců a aktivistů, kteří si říkají Centrum politické krásy (Zentrum für politische Schönheit, ZPS), zahájila počátkem tohoto týdne kampaň vyzývající k identifikaci neonacistů. Na svých stránkách zveřejnila fotografie s několika tisíci lidmi, kteří se koncem léta ve východoněmecké Saské Kamenici (Chemnitz) zúčastnili protiimigrantských protestů.

    Na akcích spoluorganizovaných německou ultrapravicovou stranou Alternativa pro Německo (AfD) a hnutím Pegida se objevilo mnoho členů neonacistické scény. Právě k jejich označení vybízeli umělci ze ZPS v rámci kampaně „Zvláštní komise Chemnitz“. „Pomozte nám odstranit tyto problémové Němce z ekonomiky a veřejných úřadů. Odměny se pohybují v rozpětí 30–120 eur, ačkoliv uživatelé webu mají možnost zvýšit odměny darováním peněz,“ psalo se na stránkách kampaně. Dnes vyšlo najevo, že neonacisté sedli skupině umělců na lep. Ve skutečnosti se totiž označili navzájem sami. Centrum politické krásy původní výzvu stáhlo a nyní na svých stránkách pouze uvádí, jak probíhal sběr dat. Neonacisté svá jména a jména svých kamarádu prozrazovali na online pranýři jednoduše tím, jak je zadávali do vyhledávače stránky. Díky tomu bylo identifikováno více než 1 500 přívrženců ultrapravice a pomocí datové vizualizace jsou známy i okruhy přátel uvnitř scény. Zatímco umělci neonacistům poděkovali za „vánoční dárek předaný v předstihu“, německý pověřenec pro ochranu osobních dat už zkoumá, jestli umělci jednali v mezích zákona. Také Německá kulturní rada označila činnost umělců ze ZPS za „problematickou“.

  • Chcete mít ostrov sami pro sebe? Hledá se správce ostrova Lihou v Lamanšském průlivu

    6. prosinec 2018
    Ostrov Lihou a přístupová cesta k němu z Guernsey

    Malý ostrov Lihou v Lamanšském průlivu potřebuje nového správce. Ten stávající se stěhuje do Francie. „Bylo pro mě privilegiem vykonávat tuto práci. Nový správce musí přijít s novými nápady a musí také hledat nové výzvy,“ řekl BBC Richard Curtis, který se o ostrov staral 14 let.

    Práce na malém ostrově zahrnuje péči o přírodní rezervaci a údržbu jediného domu, který tam stojí. Budova byla postavena v šedesátých letech minulého století. Několik desítek let byla opuštěná. V roce 2005 ji ale nechali zrekonstruovat. „V domě není žádná televize ani rádio. Ale máme tu poutavé výhledy do okolí, které se mění společně s počasím, světlem a přílivem,“ píše se na oficiálním webu ostrova. Nový správce může využívat přírodní koupaliště a dostane také traktor, který mu bude k dispozici i pro osobní účely. Asi půl kilometru odsud se nachází větší ostrov Guernsey – druhý největší z Normandských ostrovů. Žije na něm víc než 60 tisíc obyvatel. Nový správce se k němu ale dostane pěšky pouze při odlivu. V ostatní dny roku je Lihou od Guernsey odříznutý, píše BBC.

  • Lucembursko bude první evropskou zemí, která zavede veřejnou dopravu zdarma

    6. prosinec 2018
    Autobus v Lucembursku

    Lucemburská vláda zavádí veškerou veřejnou dopravu zdarma. Chce tím řešit výskyt nejhorších dopravních zácp v některých lokalitách na svém území, a tím pádem i znečištěné ovzduší. Nově zvolená koalice chce ve svém programu celkově upřednostnit environmentální problémy.

    V hlavním městě Lucemburku žije podle britského deníku The Guardian 110 000 lidí, ale dalších 400 000 do něj přijíždí do práce, a to včetně obyvatel sousedních zemí, Francie a Belgie. Dopravní studie ukázala, že za rok 2016 strávil každý člověk v dopravních zácpách zhruba 33 hodin. Lucembursko už v létě zavedlo slevy a výhody ve veřejné dopravě, hlavně pro děti a studenty. Podobná opatření zavádějí i některá britská města nebo americké okrsky. Od roku 2020 chce ale evropský stát definitivně zrušit jakékoli jízdné. 
    Claude Moyen, učitel, který ve městě cestuje vlakem denně, se ale obává, že by tento krok mohl snížit kvalitu a pohodlí veřejné dopravy. Tvrdí to pro deník Independent a dodává, že si není jistý, jestli doprava zadarmo pomůže vyhnat lidi z aut. Vládní koalice v Lucembursku, již vede nedávno podruhé zvolený premiér Xavier Bettel, chce také otevřít téma legalizace marihuany a zavést dva nové státní svátky.

    Podívejte se taky na Přes čáru o slevách pro studenty a seniory ve vlacích. Nažene lidi snížení komfortu zpátky do aut?.

  • Ze smartphonů se do těla můžou dostávat jedovaté látky, ukázala studie

    6. prosinec 2018
    mobil - mobily - smartphone

    Pokud používáte mobilní telefon, můžou se vám z něj do těla dostávat jedovaté látky. Takový je závěr nové studie výzkumníků a výzkumnic Univerzity v Torontu, kteří se zaměřili hlavně na chemikálie přidávané do plastových částí elektroniky.

    Výzkum, na kterém je studie založená, byl vůbec prvním pokusem najít vztah mezi používáním drobné elektroniky a zatíženým lidského organismu látkami používanými ke změkčování součástek a předcházení jejich vznícení. „Zajímáme se o ně, protože jsou spojeny s neurotoxicitou, sníženou plodností a problémy se štítnou žlázou,“ vysvětlila hlavní autorka studie Miriam Diamond. Během výzkumu, který byl zaměřen jen na ženy v plodném věku, vědci a vědkyně zjišťovali obsah toxických látek v chytrých telefonech a poté i v tělech jejich majitelek. Podle jejich zjištění existuje spojitost mezi množstvím zpomalovačů hoření nalezených v mobilech a na rukou a v moči žen, kterým telefony patřily. Výzkum zároveň objevil, že ve smartphonech je těchto látek víc než ve velkých domácích elektronických zařízeních, jako jsou televize. Další výzkumy na toto téma, které je dnes v toxikologických kruzích velmi živé, budou nejspíš přibývat. Miriam Diamond totiž s vědeckou opatrností dodává, že ani její studie ještě neprokázala, jestli jsou elektronická zařízení skutečně hlavním zdrojem látek objevených v tělech zkoumaných žen.