Mezi odolností a vzdorem: Alice Koubová a Bob Kuřík v Podhoubí na Academia Film Olomouc

Kdo mluví a z jakých pozic, když se řekne příroda? „Těžaři, inženýři, ekonomové – pro ně je příroda něco spočítatelného, co se musí vyplatit. Ochranáři zase vidí přírodu jako zprávu o stavu ekosystému, do kterého nepatří nenativní druhy. Pro houbaře je příroda rekreace. Pro domorodce zase příroda nebývá nic vnějšího, ale něco, co je součást jich samotných,“ vysvětluje různé režimy přírody antropolog Bob Kuřík, který dlouhodobě sleduje více-než-lidské podoby resistence.

„Termín resilience je neologismus, který vznikl v 60. a 70. letech ve dvou oblastech, které spolu původně neměly nic společného. První oblast je ekologické myšlení systémů. Paralelně se začala odolnost používat v psychologii, kde se sledovalo, jak je možné, že jsou lidé schopni se zotavit po poměrně strašných událostech,“ staví základy k porozumění odolnosti Koubová.

8 fotografií

V jakém smyslu chápat resistenci v teorii systémů a konkrétně v ekosystémech? „Ekosystém reaguje, když na něj zvenku zapůsobí nějaký větší šok. Podle míry šoku buď tak, že se brání (je resistentní), nebo se adaptuje, případně transformuje – třeba se změní opeření ptáků tak, aby byli méně viditelní ve změněných podmínkách,“ líčí filozofka.

Johann Rockström s týmem vědců ze Stockholm Resilience Centre přišli s konceptem planetárních mezí. Do ekosystémů totiž vstupuje zásadním způsobem činnost technologických společností. „Socio-ekologie se účastní systému nejen jako tělo, ale i jako politická vůle. Johann Röcsktröm v tomto kontextu určil s kolegy devět planetárních mezí. Pokud budou podle této teorie překročena ekosystémová ekvilibria, tak se z fáze změn můžeme dostat systémově do fáze katastrofy – na hranici holocénu, který je jedenáct tisíc let relativně stabilním systémem pro vývoj civilizací.“

„Jak se vrátit zpátky zpoza těchto mezí, tomu se věnuje resilienční myšlení jako určité myšlení komunit zainteresovaných v daném ekosystému – tam, kde žijí,“ říká Alice Koubová s tím, že šest z devíti planetárních ekvilibrií bylo dramaticky narušeno.

Jakým způsobem západní společnost odsouvá krize na okraj vlastního zorného pole? Je krize normální součást života, nebo stav, který je třeba odstranit? Co nám říkají domorodé skupiny o krizích a odporu proti extraktivismu? Jak to souvisí s právy přírody? Přepadáváme přes práh modernity? Poslechněte si celý záznam Podhoubí z Academia Film Olomouc 60.