Mike Freer o coming outu v britské politice
Mike Freer je poslancem britského parlamentu za konzervativce a taky je gay. Jeho působivá řeč při schvalování zákona o manželstvích osob stejného pohlaví přispěla k následnému přijetí normy. To, že by Kozervativci byli homofobní stranou – jak se často uvádí – odmítá. S Mikem jsme se bavili o coming outu, Margaret Thatcher a situaci v Rusku.
Tématem letošního Prague Pride je Coming Out, vy se budete účastnit diskuse Coming Out a politika. Jaké to je outovat se v politickém prostředí? Liší se to od jiných coming outů?
Nejsem si jistý. U mě to nikdy nebylo tajemství. Když jsem mluvil v parlamentu k zákonu o manželství osob stejného pohlaví, několik lidí bylo překvapených, protože to nevěděli. Nemluvil jsem tehdy jako „teplý poslanec“, ale jako člen parlamentu, který je shodou okolností gay. No a k té debatě o stejnopohlavních manželstvích, někteří mí kolegové se cítili trapně, protože jsme seděli v baru a oni diskutovali o tom, proč ten zákon nepodpoří, aniž by si uvědomovali, že jsem gay. Pak jim to došlo a cítili se trapně. Což se ukázalo být užitečné, protože když máte mezi sebou gay politiky, je něco jiného čelit jim, když nejste gay friendly, tváří v tvář, než čelit nějaké skupině, se kterou nemáte osobně nic společného. Takže v tomhle směru byl můj coming out hodně užitečný.
Bylo těžké svěřit se ne své rodině, ale svým kolegům?
Vlastně ani ne, nebylo to tajemství. Podle mě je na coming outu nejtěžší reakce rodiny. A pokud vás rodina podporuje, nic dalšího vás nemůže ohrozit. Původně jsem se nechtěl do debaty o stejnopohlavních manželstvích zapojovat, protože jsem nechtěl, aby to byla debata poslanců gayů. V mnoha ohledech je ta debata mocnou zbraní pro hetero poslance, protože když se do ní vmísíte, měl byste říct, že jste gay. A i když někteří gay kolegové nechtěli tehdy veřejně promlouvat, bylo jasné, že když to neuděláme my, kdo tedy? Proto bylo hodně z těch projevů vášnivých, protože šly přímo od srdce a nebyly dopředu připraveny.
Takže reakce od kolegů byly převážně pozitivní?
Hodně pozitivní, měl jsem hodně podpory. Dokonce jeden z mých kolegů, který hlasoval proti zákonu, za mnou přišel a řekl: „Mikeu, tvoje řeč byla skvělá.“ A dokonce dva kolegové nebyli rozhodnuti, jak budou hlasovat, a na základě mé řeči hlasovali pro přijetí zákona.
Jaké byly nálady v politice vůči homosexuálům, když jste s politikou začínal, a jak se proměnily vzhledem k současnosti?
Vstoupil jsem do politiky v roce 1979 a atmosféra byla celkem uvolněná. V politice se ale slušelo být diskrétní. Když jste šli v 80. letech do gay baru, pořád jste se dívali přes rameno, jestli vás nevidí někdo, kdo by o tom řekl vaší rodině a přátelům. Když jsem já vstoupil do politiky, nepamatuju si žádného gay politika, situace se ale změnila v posledních deseti letech. Já jsem se osobně nemusel potýkat s žádnou formou diskriminace. Ale za posledních deset let vidíte obecně posun, lidi se drží na ulici za ruce a je to jiné.
Jak reagovala média na vaši řeč v parlamentu na obhajobu stejnopohlavních manželství?
Takovou pozornost jsem nečekal. Byl jsem na titulní straně jednoho večerníku a deníku The Independent. Ale obsah byl velmi pozitivní. Dokonce chtěli udělat rozhovor se mnou a mým partnerem doma, což jsme nakonec odmítli.
Jaký máte jako konzervativec názor na kontroverzní kroky Margaret Thatcher proti gayům? Samozřejmě mluvím o tzv. zákonu Section 28?
Margaret Thatcher působila ve stejném okresu jako já, ve Finchley. Nařízení Section 28 si neumím vysvětlit, protože ona byla svým naturelem liberální. Nezkoumala sexuální život lidí, to ji nezajímalo. Myslím, že to, že bývá vnímána jako antigay politička, je dost zjednodušující. Protože když britský parlament hlasoval o dekriminalizaci homosexuality, byla jedním ze dvou konzervativních poslanců, kteří hlasovali proti své vládě, aby zákon prošel. Takže Section 28 si neumím vysvětlit, protože po zbytek své kariéry vystupovala Thatcher jako podporovatel, nebo jí to bylo jedno. Section 28 byla velká chyba.
Letos v červenci bylo v UK schváleno manželství osob stejného pohlaví. Co se děje kolem normy teď?
Teď se děje to, že zákon prochází poslední fází definitivního schvalování. Před námi je ještě 6 měsíců, kdy si vláda ujasní, jak přesně bude legislativa fungovat. Takže první manželství tu budeme mít na konci roku nebo začátkem roku 2014. Já a můj partner jsme v registrovaném partnerství, takže pak budeme mít možnost svatebního obřadu nebo si zaplatit a převést partnerství na manželství. Ale ještě jsme se nerozhodli.
Jaké jsou hlavní výhody manželství oproti registrovanému partnerství?
Je těžké to vysvětlit, protože lidé často říkají, že legálně v tom není rozdíl. Ale především jde o to být na tom prostě stejně jako kdokoli jiný, kdo je ženatý, nemít nějaký zvláštní druh vztahu. V Británii často na úřadech nebo i na internetu zadáváte svůj rodný stav, ženatý, svobodný atd. A pokud zadáte registrované partnerství, zároveň tím říkáte, jaká je vaše sexuální orientace. A proč byste to měli dělat?! Pro vyřízení pojištění tahle informace není důležitá. Takže tohle je spíš emocionální otázka toho, jak kdo vnímá spojení „být si s někým rovný“.
Můžete nějak popsat reakce britské veřejnosti na zákon o stejnopohlavních manželstvích? Zažila Británie demonstrace a vášnivé diskuse, podobně jako Francie?
Před parlamentem se konaly demonstrace pro i proti. A když se o zákonu hlasovalo, proběhlo několik kampaní „For Real Marriage“, tak byly nazývány, a pak také demonstrace několika křesťanských skupin. Také proběhly protesty za práva homosexuálů, zapojil se i pěvecký sbor gayů. Ale žádné střety nebo boje neprobíhaly. A atmosféra v Dolní komoře Parlamentu byla vlastně překvapivě zdvořilá. Dva, tři poslanci měli nepříjemné projevy, ale jinak všichni v klidu naslouchali. Což je docela zvláštní, protože normálně to v Dolní komoře docela vře, ale tahle debata proběhla v klidu, což je překvapivé, ale je to dobře.
Proč si myslíte, že zákon o stejnopohlavních manželstvích vyvolal právě ve Francii takovou kontroverzi?
Myslím, že slovo církve ve Francii má větší váhu, než by si chtěla francouzská vláda připustit. Ve Francii je církev od státu dost vzdálená, ale přesto jde o silně katolickou zemi. Na druhou stranu Španělsko je také silně katolické a podobné problémy tam nemají. Církev ve Francii vnímala celou situaci hodně vzrušeně, o podobný postoj se snažila i církev v Británii, jenže Britové jsou hodně citliví na to, když jim církev říká, co mají dělat. A v momentě, kdy jakákoli církev přesvědčovala kongregaci, jaký postoj má zaujmout, kongregace na to reagovaly hodně špatně.
Jak vnímáte současnou situaci pro LGBT komunitu v Rusku?
Já jsem pro to, aby se olympiáda nekonala v Rusku. Ale nepodporuju bojkot, stejně jako to nedělá mnoho sportovců. Protože pokud 5 let jako sportovec trénujete a jdete za konkrétním cílem, tak je potřeba, aby se LGBT sportovci hrdě účastnili a vybojovali medaile. A tím dokázali Rusku, že gay sportovci jsou nejen stejně dobří jako ostatní, ale dokonce lepší, protože vyhráli.
Jaké jsou reakce od dalších britských politiků na olympiádu v Soči?
Premiér Cameron se na tuhle otázku Putina pravidelně ptá. Rusko je režim, který se snaží vzdorovat, Putin je zajatcem své generace, za 10–15 let se situace v Rusku určitě změní. Určitě budeme na Rusko dál tlačit, protože tenhle přístup není přijatelný.
Je dění kolem olympiády v Rusku také téma pro britská média?
Ano, tohle téma se hodně pokrývá. Některý tisk se přiklání k názoru, že volání po bojkotu je hloupé. Ale otázka lidských práv v Rusku se hodně řeší jak v tisku, tak v televizi. Oba hlavní zpravodajské kanály se olympiádě a ruskému zákonu proti homosexuálům hodně věnují.
Máte v oblasti coming outu nějaký recept pro českou politiku, protože my zatím nemáme žádného otevřeně gay politika?
Myslím, že to je hodně těžké, protože vy máte systém postavený na kandidátních listinách. Ale na druhou stranu to může být jednodušší, protože pokud se v britském systému vyoutujete, jste přímo závislí na svých voličích. Já mám ve svém okrese 75 000 voličů. Takže musím pečlivě posoudit, jak budou reagovat, a pokud se jim něco nebude líbit, potrestají mě tím, že mě nebudou volit. Kouzlo kandidátních listin je v tom, že pokud se lídr strany rozhodne podpořit poslance, kteří jsou homosexuálové, prostě je umístí na kandidátku na první, druhé, třetí místo, aby se ujistil, že budou zvoleni. O české společnosti toho moc nevím, nevím, jak by reagovala. Prostě to chce někoho, kdo bude odvážný i v prostředí, kde se nutně potká se špatnou reakcí.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
