Moc dobrá energie. Ezoterika mezi náboženstvím autenticity a povrchním kutilstvím
Současná popularita ezoteriky reaguje na rozpad velkých příběhů. Může být východiskem svébytných duchovních zkušeností či nám pomoci najít větší citlivost k sobě samým i světu kolem, může ale také zavést do slepé uličky.
Ve společnosti, která se staví k tradičním náboženstvím s velkou nedůvěrou, se výborně daří astrologii, rozkrývání minulých životů, zkratkovitě interpretované tantře, nejrůznějším typům léčitelství nebo věštění. Právě pro zjevnou přehnanost, neuvěřitelnost nebo – jak to v jednom ze starších Hergotů pojmenovává režisér Igor Chaun – „nesoulad s konsensuální realitou“ některých ezoterických projevů je všechno, co lze označit za ezo, terčem posměchu a občas i vyložené agrese. Na jedné straně se v odmítavých postojích k ezoterice odráží nepochopení pro jedince, kteří se na svět dívají jinak, než je běžné, na druhou stranu je jasné, že jinakost není sama o sobě hodnotou. Něco, co působí jako jiné, neotřelé či exotické, může být zkrátka a dobře jenom ujeté a nic víc. Ale už proto, že jak silnou pozici má svět ezoteriky ve vesmíru české duchovní praxe, stojí za to zkusit proniknout do jeho kontextu.
Dějiny ezoteriky
V nejširším smyslu znamená ezoterika (nebo ezoterismus) nauku určenou úzkému okruhu zasvěcených. V tomto smyslu má v podstatě každé náboženství svoje ezoterické tradice a zároveň sem spadají taková hnutí jako svobodné zednářství nebo celá středověká (i pozdější) alchymie. Když ale dnes na Západě mluvíme o ezoterice, máme většinou na mysli proudy, které se zrodily v 60. letech minulého století a mají kořeny v hnutí New Age.
Článek vznikl pro časopis Wavemoon, který byl vydán ve spolupráci magazínu Full Moon a Radia Wave.
Zrození moderní ezoteriky z ducha New Age popsal v rozhovoru pro Hergot básník, psychoterapeut a znalec ezoterických tradic Adam Borzič: „Toto hnutí vychází ze starých ezoterních tradic, ale zároveň je přeinterpretovává. V krásné žhavé Kalifornii jim dali úplně jinou podobu. Propojili je s výzkumem psychedelických látek, experimentováním na poli sexuality, komunitním životem a velkou roli sehrála i beatnická generace, která hnutí New Age předchází a na jehož vzniku se rozhodně silně podílela. Nedá se ale říci, že by to byl jen nějaký upadlý ezoterismus. Po těchto stezkách se vydávala řada intelektuálů, vědců, psychiatrů či psychologů. Postupně se ale impuls hnutí ředil, až nakonec vzniklo to, čemu se ezoterika říká dnes – tedy jakási komercionalizovaná podoba původních idejí.“
Protože je ezoterika velmi pestrá a sahá skutečně od svérázných interpretací křesťanství přes jasnovidectví nebo novopohanské rituály až po vaginální mapping, mohlo by se zdát, že jde o nesourodou a snad až beztvarou kategorii. Všechny ezoterické tradice – alespoň ty západní – však mají tři společné znaky, které definoval historik Antoine Faivre a Adam Borzič je popisuje takto: „Za prvé, že celý kosmos je živý. Za druhé, že kosmos je uspořádaný, což znamená, že viditelné a neviditelné, makrokosmos a mikrokosmos v člověku, si navzájem odpovídají a vše je prosyceno Božím duchem. A za třetí je to duchovní cesta silně propojená s obrazností – lidské srdce například ezoterika vnímá jako orgán, kterým poznáváme a tvoříme obrazy.“
Ezoterické prvky lze v současnosti nacházet leckde. Od nových náboženských hnutí přes neotřelé psychoterapeutické přístupy nebo alternativní medicínu až po obskurní televizní programy nebo děsivé politické teorie. Těžko uchopitelné a někdy také pochopitelné duchovní proudění znervózňuje představitele tradičních církví, kteří by rádi odvozovali praxi svých oveček od prověřené věrouky, ale také všechny proroky sekularizace a nadvlády moderní vědy a rozumu.
Nehledat útočiště v jistotách
Čím je ezoterika pro tolik lidí tak atraktivní a zajímavá? Možné odpovědi můžeme najít i ve světě hudby. Kapel a umělců nějak koketujících s ezoterikou je napříč žánry poměrně hodně. Jedním z těch nejzajímavějších je proměnlivé uskupení Current 93 sdružené kolem hudebníka a básníka Davida Tibeta. V hudbě Current 93 i v Tibetových textech se některé lákavé a silné stránky ezoterismu ukazují dost zřetelně. První zajímavou rovinou je neotřelý jazyk. Tibet je samozřejmě básník s bohatou imaginací, ale ezoterické duchovní zázemí mu dává v práci s jazykem větší svobodu než tradiční náboženství. V textech Current 93 se tak setkáváme s halucinačními horami, gnostickými liškami, Jidášem jako motýlem smrtihlavem. A když začneme pátrat po kořenech určitých pojmů a metafor, které Tibet používá opakovaně (jako „nejvnitřnější světlo“ nebo „Alef“ ve smyslu Bůh), zjistíme, že o surrealistickou obraznost jde jen zčásti, protože velká část Tibetových básnických figur přímo vychází z gnosticismu, středověké mystiky, židovské ezoteriky, koptského ortodoxního křesťanství, biblické i nebiblické apokalyptiky, ale také třeba okultismu Aleistera Crowleyho.
Tím se přímo dostáváme ke druhé důležité rovině: tou je otevřenost ezoterismu k různým inspiračním zdrojům včetně těch, které tradiční náboženství pokládají za nebezpečné nebo kacířské. David Tibet se otevřeně hlásí ke křesťanství, ale nadšeně čerpá i ze zdrojů, které křesťanské církve ignorují nebo explicitně odmítají. Ezoterika nabízí otevřenou a svobodnou cestu bez závazků plynoucích z institučních dogmat. I přes existenci ucelených nauk tak tvůrčí člověk na půdě ezoteriky dostává možnost hledat vlastní – a třeba úplně novou – cestu. To by byla třetí pomyslná rovina. Kromě textů, které by se daly pro svou mnohovrstevnatost a záhadnost rozebírat na mnoha stránkách, se tyto vlastnosti ezoterismu projevují i ve zvuku Current 93. Ten spojuje anglickou lidovou hudbu, industrial, folk, pop i další vlivy a výsledkem je hudba jednoznačně rozpoznatelná po prvních taktech, unikátní a zároveň přirozená a nenásilná – různorodé inspirace se stejně jako v Tibetových textech setkávají a vzniká něco nového a smysluplného. Což je samozřejmě ten lepší scénář. V horším případě může tato cesta vést k nicneříkajícímu paskvilu.
Sám David Tibet shrnuje sílu, ale i náročnost svojí spirituality takto: „Moje náboženství mě nutí klást si neustále kritické otázky – nikdy si nemyslet, že znám odpověď, nikdy nehlásat dogmata, ale držet se velkého příběhu Kristova zrození a smrti. Myslím, že nejen pro mě, ale pro nás všechny by mělo být důležité nehledat útočiště v jistotách.“
Vedle osobní svobody vyzdvihuje ezoterika takové hodnoty, jako je význam jednotlivce a jeho rozvoj, naplnění či úspěch. Jen na konkrétní interpretaci těchto abstraktních kategorií pak záleží, zda bude nauka fungovat jako krotký prvek establishmentu, nebo skutečně osvobodivě třeba i navzdory vládnoucímu řádu. K první variantě patří například ideologie pozitivního myšlení ne nepodobná křesťanskému úletu známému jako teologie prosperity – pokud budete do vesmíru vysílat ty správné myšlenky, vrátí se vám v podobě rozkvětu a úspěchu ve všech oblastech života. Adam Borzič připomíná, že v konzumní ezoterice se paradoxně vytrácí jeden ze základních ezoterických důrazů: propojenost celého světa. Bez ní člověk zůstává izolovanou jednotkou hledající a uspokojující další a další potřeby. Výsledkem je pak „ezopandemie“ sebestředného a povrchního duchovního kutilství, které se vysmívají bloggeři z priglu.cz. Diagnózu této rozšířené civilizační nemoci lze podle nich v nejvýstižnější podobě najít v písni Je naprosto nezbytné od Hany Zagorové: „Autor textu vystihl jedinou větou, co se honí v hlavě všem měšťačkám, které věří, že zakoupením krystalku správné barvy se vše v dobré obrátí. ‚Je naprosto důležité, abych byla šťastná,‘ je začátek i konec úvahy o životě milionů ezo*ičí.“
Že ovšem ezoterika nemusí být jen apolitickým pseudoduchovním produktem všeobjímajícího neoliberálního sobectví, dokládá například anarchista Hakim Bey, který se nekompromisně staví skoro proti všemu a všem včetně mainstreamového anarchismu. Hlásá překonávání dogmat a svazujících etických norem, ale základem jeho tvorby je výzva ke kolektivní kreativitě a ideálem společenství, v nichž se naplňuje svoboda pro všechny. Bey se proslavil především konceptem „dočasné autonomní zóny“, kde se má právě toto naplňovat. Anarchistický ideál se nemá uskutečňovat v abstraktní budoucnosti, ale tady a teď, navzdory všem pravidlům. Ezoterika může být nečekanou spojenkyní radikální politiky. Nejenže spiritualita emancipačním snahám nepřekáží, ale podle Beye je pro ně dokonce nezbytná: „Anarchismus se musí odloučit od evangelického materialismu a otřepaného dvourozměrného scientismu 19. století. Bez ‚vyšších stavů vědomí‘ anarchismus končí a sesychá ve formu utrpení, kňučení stížností.“
Hledání skrytých zdrojů
Přinese nám popularita ezoteriky – řečeno ezo slovníkem – příjemnou energii v podobě větší citlivosti k nám samým, ke druhým lidem i ke světu, ve kterém žijeme? Dokáže nám nabídnout hlubokou duchovní zkušenost nevykleštěnou frázemi a ustrašeností tradičních náboženských organizací? Dodá inspiraci pro uměleckou tvorbu a fantazii pro politické zápasy o lepší svět? Otevře nám nové zdroje hlubšího poznání v době průtoku informací na jedno použití? Možná.
Může to ale také být pěkně nepříjemná energie v podobě nesmyslného žvatlání odvádějícího pozornost od skutečných problémů, sobecké posedlosti vlastním nitrem spojené s přehlížením druhých lidí, a anebo se z ní prostě stane stroj na peníze pro pár lidí, kteří umí pěkně mluvit o ničem a parazitovat na cizí bezradnosti. Ezoterické tradice mohou hrát ještě negativnější úlohu. Odborník na antisemitismus Zbyněk Tarant při průzkumu bizarních internetových webů přišel na překvapivou věc: nejvíce antisemitských konspiračních teorií se dnes objevuje na stránkách, které mají něco společného právě s ezoterikou. Víra v souvislosti všeho se vším odklonila některé hledače vesmírných tajemství od tradičního New Age důrazu na lásku a přivedla je do náručí předsudků, které už většina z nás měla za dávno zapomenuté. Je to právě strana Národní demokracie známého antisemity Adama B. Bartoše, která podle Taranta „kombinuje katolický tradicionalismus se záhadologií, s různými ezoterickými prvky, s ruskými vlivy a vkládá do toho různé fašizující prvky. Stejné lidi potom potkáte na různých demonstracích proti čipové totalitě, proti umístění amerických základen nebo proti nadnárodním korporacím.“
Současná ezoterika je, jak vidno, napínavým polem, na němž můžete nalézt leccos zajímavého, je přitom ale třeba rozlišovat. I ti, kteří odmítají přijmout ezoteriku jako zdroj inspirace a poznání, by ji měli respektovat minimálně jako výzvu. Ať už jsou to zbožní křesťané a křesťanky (nebo věřící jiných velkých náboženských tradic), či vyznavači a vyznavačky toho, co se hrdě nazývá zdravý sekulární rozum.
Kanadský filozof Charles Taylor ve své knize Sekulární věk upozorňuje, že s kulturní revolucí konce šedesátých let přišel zlom, který má zásadní dopady i na prožívání spirituality. Taylor mluví o nástupu „expresivního individualismu“ a „kultuře autenticity“. Vyhlašuje se právo každé a každého hledat své vlastní formy života a i zbožnosti. Místo církevní morálky, která v 19. a 20. století vsadila na regulaci sexuality tzv. tradiční rodinou, přichází na řadu svoboda prožívání, která zahrnuje celé tělo. Ezoterika je vzhledem ke svým vlastnostem pro nové „náboženství autenticity“ vděčným zdrojem. Půlstoletí po tomto obratu není jasné, jak se na tyto výzvy podaří zareagovat tradičním církvím, kde jde všechno trochu pomaleji, než jsme ze zbytku společnosti zvyklí.
Úpadek přitažlivosti tradičních církví ovšem neznamená vítězství sekularizace, jak se v západní Evropě prorokovalo obzvlášť v průběhu šedesátých let. Na překonání všech osobních i společenských problémů světlem vědeckého poznání a průmyslového pokroku se dnes nespoléhá o moc víc lidí než na zázračná zjevení panny Marie. Velké příběhy, které se stavěly na odiv v posledních dvou stoletích, se povážlivě drolí. Není divu, že se lidé obracejí k tomu, co bylo dosud skryté – tedy ezoterické.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
