Moderní historie je plná potu, krve a kopyt zvířat. O bolševníku velkolepém a těžebních koních
Dekolonizace, veřejný prostor, citlivost – to byly témata výstavy Radical Tenderness v Galerii Rudolfinum kolumbijského umělce usazeného v Paříži Ivána Argote. Radikální něha je něco, s čím se dokáže ztotožnit i podcast Podhoubí, a tak vznikl živý díl přímo v interiéru výstavy. Pozvání přijala umělecká výzkumnice a kurátorka Sára Märc a environmentální antropolog Jakub Kvizda.
„Jako středoevropský národ na sebe často nahlížíme tak, že když nemáme globální kolonie, tak se nás kolonialismus netýká. Pak je tu ale třeba Gutta, jejíž kostra je vystavena v Hrdličkově muzeu člověka,“ otevírá debatu Sára Märc připomínkou svého staršího projektu, ve kterém spolu s Ludomirem Franczakem obnovili zájem o příběh jedné z tzv. dahomejských amazonek, která zemřela v průběhu populárního etnografického turné na našem území koncem 19. století.
O invazní rostlině bolševníku velkolepém se rozpovídal environmentální antropolog z FHS UK Jakub Kvizda. „Bolševník velkolepý jsme v 80. letech označili za invazní druh. Původně je z oblasti Kavkazu, kde vypadá morfologicky jinak a ekologicky funguje taky jinak. Je tam ekologicky stabilní, na rozdíl od naší krajiny,“ popisuje podstatu nekontrolovatelného šíření této zdraví nebezpečné rostliny na našem území Jakub a dodává, že invazní ekologie jako obor vznikla v kontextu protiimigračních nálad a politik ve Velké Británii v 50. letech.
„I u bolševníku se objevují označení jako vetřelec nebo cizák. Ještě častější u nás ale zazníval antikomunistický diskurz, ke kterému svádí i jazyková příbuznost s bolševiky. 90. léta si se slovy v tomto hrála často, bylo třeba vykořenit bolševiky i bolševník. Mělo se to dít skrze figury neoliberální transformace, jako je soukromé vlastnictví, které má péčí o vlastnické pozemky s bolševníkem zatočit,“ vysvětluje přístup orgánů ochrany přírody, ale i úřadů v 90. letech Kvizda.
V duchu více než lidských politik přišla řeč i na historii evropských soudních procesů se zvířaty nebo na fenomén důlních koní, kteří byli zaměstnáni v uhelných dolech po celé Evropě až do druhé poloviny 20. století. „Když se začalo s hlubinnou těžbou, tak stály důlní koně, poníci nebo osli na povrchu – chodili dokola a odčerpávali vodu. Později odnášeli materiál z dolů. První podzemní kůň byl ve Velké Británii zaměstnán v roce 1750. Mezi 18. a 19. století už jich bylo v podzemí odhadem přes dvě stě tisíc. Moderní historie je plná potu, krve a kopyt zvířat,“ poznamenává kurátorka etc. Gallery Sára Märc.
Jak souvisí migrace semen a přírodních druhů s kolonialismem? Jak transformovat instituce samospráv a státu směrem k více než lidským politikám? Jak souvisí boj proti invazním druhům s legitimitou plantáží v naší krajině? Poslechněte si celý CRASH v Podhoubí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka






