Mojánek a jeho rodina

Na první pohled to zní jako další internetové zaříkávadlo. Něco mezi horoskopem, manifestací a rozhodnutím, že letos už opravdu budeme „víc žít“. Odbornice na rodinné vztahy Alexandra Foglia pro server Vice ale upozorňuje, že i když neexistuje žádný vědecký důkaz, že by červen sám o sobě zvyšoval šanci na úspěšné randění, úplně od věci tahle teorie není.

Důvod je prostý. V létě se víc chodí ven. Lidé tráví čas na zahrádkách, grilovačkách, koncertech, sportovních akcích nebo na cestách. Místo zachumlání do deky a rušení plánů kvůli tmě ve čtyři odpoledne najednou existuje víc příležitostí někoho potkat. A kde jsou lidé, tam může být i nečekaná chemie.

Podle Fogliové je největší síla červnové teorie v tom, že lidem mění nastavení hlavy. Když uvěříme, že určité období přináší víc možností, často se podle toho začneme i chovat. Jsme otevřenější, více společenští a ochotnější říct ano věcem, které bychom v listopadu možná bez výčitek odložili na neurčito. Podle serveru Times of India jde také o měsíc, kdy se lidem díky slunečnímu záření začne zvyšovat serotonin, který přímo ovlivňuje náladu, sebevědomí i sociální chování.

Červen tedy není kouzelný Amor s opalovacím krémem v ruce. Teorie funguje spíše jako připomínka, že vztahy nevznikají na gauči. A nemusí jít hned o osudovou lásku. Nová přátelství, širší okruh známých a obyčejná ochota být mezi lidmi zvyšují šanci, že se něco stane. To, čemu říkáme štěstí nebo náhoda, bývá často jen výsledek matematické pravděpodobnosti.

Červnová teorie tak s jistotou není žádná věda. Ale může jít o celkem jednoduše uplatnitelnou letní strategii, která nezní špatně. Tedy být zvědavý na lidi kolem sebe, a nechat červnu alespoň malou šanci, že z něj nebude jen měsíc pylu a potu v městské hromadné dopravě.

Analýza zbytků v římské skleněné lahvičce ukázala přítomnost látek odpovídajících lidským výkalům, tymiánu a olivovému oleji. Píše o tom server Vice. Výsledky byly publikovány v odborném časopise Journal of Archaeological Science: Reports.

Nádoba známá jako unguentarium pochází zhruba z 2. století našeho letopočtu a je spojovaná s oblastí starověkého Pergamonu v dnešním Turecku. Podobné skleněné lahvičky se v římské době běžně používaly na parfémy, oleje nebo kosmetiku. V tomto případě ale podle vědců pravděpodobně sloužila jako klasická lékovka.

Hlavní autor studie, archeolog Cenker Atila z univerzity Sivas Cumhuriyet, uvedl, že si zbytků v římských lahvičkách všiml při dřívějším výzkumu sbírek muzea v Bergamu. Jednoznačný výsledek se podařilo získat z jednoho artefaktu. Po odstranění hliněného uzávěru badatelé odebrali z vnitřku nádoby nahnědlé šupinky a podrobili je analýze.

Podle Atily směs odpovídá léčivému přípravku popisovanému římským lékařem Galénem. Ten se narodil v Pergamonu, působil u několika římských císařů a jeho texty ovlivňovaly evropskou medicínu po mnoho staletí, vysvětluje server CNN.

Starověké písemné prameny už dříve zmiňovaly používání lidských i zvířecích výkalů při léčbě zánětů, infekcí nebo reprodukčních potíží. Dosud ale chyběl přímý archeologický důkaz. Podle autorů studie nález ukazuje, že podobné látky nebyly ve starověké farmacii nutně považovány za nepoužitelné.

Součástí směsi byl také tymián, který mohl podle vědců pomáhat tlumit zápach a zároveň se využíval pro své možné antibakteriální vlastnosti.

Spojitost lze nalézt i v současné medicíně. Dnes se v některých případech používá fekální transplantace, tedy přenos stolice od zdravého dárce k pacientovi.

Kanadský návrh je ale v jedné věci výrazně mírnější. Technologické firmy by se mu mohly vyhnout, pokud prokážou, že mají dostatečná pravidla na ochranu nezletilých, píše server BBC.

Návrh zákona s názvem Safe Social Media Act předložil ministr kultury Marc Miller. Podle něj je ochrana dětí na internetu pro vládu prioritou. Tento týden novinářům řekl, že Kanada přijme všechna rozumná opatření, která zařídí, aby byly děti v bezpečí.

Zákon by kromě sociálních sítí reguloval také chatboty využívající umělou inteligenci a další škodlivý obsah, tedy ten, který nějkaým způsobem „šikanuje“ dítě, podněcuje nenávist nebo vybízí k násilí. Vzniknout má i nový úřad, Kanadská komise pro digitální bezpečnost, který by na dodržování pravidel dohlížel. Firmám by za porušení hrozila pokuta až 10 milionů kanadských dolarů, případně tři procenta z jejich celosvětových příjmů.

Jak píše server The New York Times, návrh přichází krátce před summitem G7 ve Francii, kde se má jednat i o umělé inteligenci a ochraně dětí před škodami v online prostředí. Podobná opatření zvažuje také Británie, v Řecku má zákaz pro děti mladší patnácti let začít platit v lednu.

Australská zkušenost ale ukazuje, že prosadit podobný zákaz nemusí být jednoduché. Tamní zákon zakazuje dětem pod šestnáct let zakládat účty například na Instagramu, Facebooku nebo TikToku a firmám ukládá povinnost podniknout „přiměřené kroky“, aby se děti na platformy nedostaly. Přesto podle průzkumu australské vlády asi 70 procent rodičů uvedlo, že jejich děti na sociálních sítích dál jsou.

Kanadský návrh vyvolává smíšené reakce. Zastánci tvrdí, že výjimka pro firmy může být chytrou motivací, totiž kdo nastaví bezpečnější pravidla, nemusí čelit plošnému zákazu. Kritici ale varují, že rozsáhlá regulace škodlivého obsahu může vést  v krajním případě až k cenzuře.

Podle serveru The Guardian právě kvůli tomu do ulic Tirany vyšly tisíce lidí a další protesty se chystají i na jihu Albánie, kde už podle ochranářů začaly přípravné práce. Demonstranti požadují zastavení projektu. Někteří si přinesli nafukovací plameňáky jako symbol ohrožené přírody. Právě plameňáci totiž patří mezi druhy, které v oblasti žijí.

Spor se týká hlavně území kolem ostrova Sazan, jediného albánského ostrova, a pobřežních oblastí u vesnice Zvërnec mezi lagunou Narta a mořem. Lokalita zahrnuje mokřady, duny, středomořské borové lesy i mořský národní park. Podle BirdLife International zde žije více než 200 druhů ptáků, včetně ohrožených pelikánů kadeřavých. Tamní vody navíc patří k posledním útočištím tuleně středomořského.

Albánská ochranářská organizace PPNEA podle webu BirdLife tvrdí, že celý proces provází zásadní nedostatek transparentnosti. Podle jejího ředitele Aleksandra Trajceho neproběhly veřejné konzultace, nejsou k dispozici jasné dokumenty k povolením a v chráněné oblasti se už objevily buldozery, plot s ostnatým drátem i soukromá ochranka. Těžká technika podle něj začala ničit staré duny a borové lesy kvůli přístupovým cestám. Místní navíc tvrdí, že se kvůli oplocení najednou nemohou dostat na pozemky, které vlastní nebo na kterých pracují.

Albánský premiér Edi Rama projekt hájí. Tvrdí, že investice přinese pracovní místa, rozvoj a pomůže zemi posunout se mezi luxusní turistické destinace. Albánie byla přitom téměř padesát let uzavřená světu pod tvrdým komunistickým režimem, který zakazoval cestování. Dnes láká turisty hlavně přírodní krásou a dostupnými cenami.

Rama protestujícím nabídl jednání, zároveň ale řekl, že dokud bude u moci, investice se nezastaví. Albánský protikorupční úřad SPAK mezitím začal prověřovat změny zákonů o chráněných územích z roku 2024.

Podle odpůrců nejde jen o ekologickou stránku věci. Ivana Trumpová letos lokalitu navštívila s týmem architektů, hlavní hněv demonstrantů však podle ochranářů nemíří ani tak na Kushnera nebo Trumpovu rodinu, ale na albánskou vládu a způsob, jakým s chráněnou krajinou a velkými zahraničními investicemi nakládá.

U fraysexuálních lidí je právě tato neznalost hlavním motorem sexuální touhy. Jakmile zmizí, často zmizí i touha samotná, popisuje server Vice.

Odborníci upozorňují, že fraysexualita bývá často mylně považována za problém s intimitou, jde ale o legitimní sexuální orientaci. Fraysexualita vzbuzuje nejsilnější touhu po lidech, které dobře neznáme. Jakmile se vytvoří citová blízkost, sexuální touha začne slábnout, a v mnoha případech zcela zmizí. Romantické city přitom mohou zůstat. Sexuální touha vůči konkrétnímu člověku ale ne.

Fraysexualita patří do spektra asexuality a v podstatě je opakem demisexuality, kdy se sexuální přitažlivost objevuje až po navázání citového pouta. Obojí jsou legitimní orientace. Ani jedna není porucha, i když právě fraysexualita tak někdy bývá mylně vnímána.

A to způsobuje komplikace. Fraysexuální lidé, kteří vyhledají terapii, se podle psychosexuálního terapeuta Silvy Nevese mohou setkat s tím, že jim odborníci, kteří o této orientaci nikdy neslyšeli, diagnostikují vyhýbavou vazbu nebo potíže s intimitou. A protože se o fraysexualitě ve veřejném prostoru téměř nemluví, mnoho lidí roky žije s pocitem, že je s nimi něco špatně, než pro to, co prožívají, najdou přesné pojmenování.

Tato orientace je mimo jiné širokospektrální. Někteří fraysexuální lidé ztrácejí přitažlivost rychle, u jiných slábne postupně. Někteří se zároveň identifikují i s jinou orientací.

Pro partnery může být taková situace těžká. Pokles sexuální touhy se v běžném vztahovém nastavení často chápe jako odmítnutí. Další komplikací je samotné vysvětlování fraysexuality, které vyžaduje mimo jiné vysokou míru sebepoznání a komunikace, k níž se ne každý má možnost propracovat.

Odborníci, kteří se tématem zabývají, ale zdůrazňují, že absence sexuální touhy vůči partnerovi nijak nevypovídá o tom, jak moc si ho člověk váží. Tyto dvě věci mohou být úplně oddělené.

Oficiální čísla jsou přitom mnohem nižší. Indické úřady evidují v souvislosti s vlnami veder jen 500 až 1 500 úmrtí ročně. Odborníci upozorňují, že statistiky často nezachycují nepřímé dopady horka, například zhoršení chronických nemocí. V zemi navíc chybí jednotný systém evidence. Informoval o tom web Euronews.

Studie se snaží popsat skryté dopady horka a přináší odhady pro všech 765 indických okresů. Kromě úmrtí přímo připisovaných úpalu a dalším zdravotním komplikacím s vedrem přímo spojeným, sleduje i celkový nárůst úmrtnosti během tohoto extrémního počasí. Výzkumníci kvůli chybějícím jednotným datům vycházeli z historických údajů z deseti indických měst v různých klimatických pásmech a každý okres přiřadili k městu s nejpodobnějším klimatem.

Indické meteorologické oddělení vyhlašuje vlnu veder tehdy, když teploty v nížinách dosáhnou alespoň 40 stupňů Celsia, případně 30 stupňů v horských oblastech. Zároveň musí být nejméně o 4,5 stupně vyšší než běžný průměr daného regionu.

Autoři studie ale upozorňují, že jejich závěry jsou stále konzervativní. Skutečné počty mohou být vyšší hlavně ve venkovských oblastech, kde lidé častěji pracují venku a mají horší přístup ke klimatizaci i zdravotní péči.

Výzkum zároveň ukazuje výrazné nerovnosti. Pět nejvíce zasažených států připadá na 66 procent všech úmrtí navíc v zemi, ale tvoří jen 29 procent indického HDP. Největšímu riziku tak čelí oblasti, které mají nejméně prostředků na ochranná opatření.

Podle autorů jsou potřeba lokální plány pro zvládání horka, lepší zdravotnická infrastruktura a spolehlivé systémy včasného varování. Podobná rizika se přitom netýkají jen Indie. Studie evropských vědců odhadla, že změna klimatu v létě 2025 přispěla k 16 500 dodatečným úmrtím v 854 evropských městech.

„The Hum“ byl poprvé zaznamenán v 70. letech 20. století v anglickém městě Bristol, následně se objevil i v dalších hustě osídlených městech a pobřežních oblastech po celém světě. Nízkofrekvenční hluk u jednotlivců, kteří ho slyšeli, místy vyvolával nevolnost a poruchy spánku. Jiní lidé, kteří se nacházeli na stejném místě, ale neslyšeli vůbec nic. Dlouho se nevědělo, co přesně tento jev způsobuje, píše server Neuroscience News.

Vědci z Norwegian University of Science and Technology v rámci svého výzkumu ověřovali různé teorie. Dospěli k závěru, že není způsoben ani zvýšenou citlivostí jednotlivců vůči nízkofrekvenčním zvukům v prostředí, ani specifickým chováním části ucha zvané hlemýžď (oborně kochlea). Zbylo tedy pouze jediné možné vysvětlení: vzácná nízkofrekvenční forma tinnitu, tedy vnímání zvuku bez vnějšího zdroje.

Podle serveru Vice tak byly definitivně vyvráceny i konspirační teorie, které se s „The Hum“ pojily. Nejedná se ani o vliv průmyslu, ani o rozsáhlé vládní spiknutí, jak někteří tvrdili. Podle vědců je však i kvůli tomuto typu obav na místě, aby bylo podrobně prozkoumáno, jak lidské ucho zpracovává nízkofrekvenční zvuky, které generuje například doprava, větrné elektrárny nebo tepelná čerpadla.

Analýzu provedla organizace SolarPower Europe. Podle jejích závěrů úspora díky energii ze solárních panelů činí v průměru 136 milionů euro, tedy téměř 3,5 miliardy korun denně. Celosvětová cena ropy se v těchto dnech pohybuje okolo 2000 korun za barel, den před začátkem války Spojených států a Izraele s Íránem 27. února to přitom bylo o více než 500 korun méně. Od začátku konfliktu zároveň prudce vzrostla i cena zemního plynu.

Generální ředitelka SolarPower Europe tvrdí, že orientace na obnovitelné zdroje energie může pomoci snížit účty Evropanů za energii a zajistit bezpečnější a konkurenceschopnější Evropu. „Tato nová data nám připomínají, jakou roli solární energie v současné Evropě hraje,“ uvedla.

V roce 2025 vyrobily větrné a solární elektrárny v Evropské unii poprvé v historii více elektřiny než ty poháněné fosilními palivy, což odborníci označili za významný milník v přechodu na čistou energii, píše server Euronews.

Podle dat z roku 2024 bylo zemí s nejvyšším podílem elektřiny z obnovitelných zdrojů s více než 90 procenty Rakousko, těsně druhé skončilo Švédsko a třetí bylo s 80 procenty Dánsko. Na posledním místě se naopak umístila Malta, ve které spotřeba energie z obnovitelných zdrojů činila pouze 10,7 procent.

Kodaňské mistrovství mulletů už čtvrtým rokem organizuje 37letý elektrikář Steffen Stiw Weber. Ten se podle deníku The Guardian rozhodl, že si nechá narůst mullet poté, co podstoupil transplantaci vlasů. Uvědomil si ale, že se nemůže zúčastnit soutěží o nejlepší mullet, které se konají ve Spojených státech, protože není americkým občanem. A tak se rozhodl, že založí vlastní soutěž v Dánsku.

Sobotního mistrovství v Kodani se zúčastnilo celkem dvanáct soutěžících, kteří byli před více než tisícovkou diváků hodnoceni nejen za svůj účes, nýbrž i za způsob, kterým ho předvedli. Každý ze soutěžících měl na vystoupení minutu a následně byl oznámkován porotou.

Hlavní cenu si nakonec odnesl 43letý stavební dělník Thomas Berg, který svůj mullet doplnil oranžovou čelenkou, oblékl se do neonově zeleného sportovního kompletu a během svých 60 sekund zběsile skákal na trampolíně. „Myslím, že je to prostě vtipné. Je to velká párty,“ řekl Berg po převzetí ceny. „Je fajn být tak trochu mimo normu.“

Podle serveru Euronews popularita účesu stoupá zhruba od doby panedmie covid-19, kdy byla často zavřená kadeřnictví a lidé tak byli často nuceni k delším účesům. Po světě se nyní koná celá řada podobných soutěží. Kromě již zmíněných Spojených států jde například o Belgii, která minulý měsíc hostila mistrovství Evropy.