Moře a jezera mohou mít pozitivní vliv na duševní zdraví dětí, zjistili vědci

Joseph Dituri, známý také jako Dr. Deep Sea, sledoval, co s tělem udělají více než tři měsíce pod vodní hladinou. Během výzkumu pozoroval účinky v prostředí podobném dlouhodobému cestování vesmírem, píše britský Independent. Výzvu vysloužilý velitel amerického námořnictva zahájil 1. března 2023 v pokoji o necelých deseti metrech čtverečních v Jules’ Undersea Lodge v Key Largo na Floridě. Místnost se nacházela 9 metrů pod vodou a muž se musel potápět, aby se do ní dostal.

Účinky pobytu v prostředí podobném dlouhodobému cestování vesmírem sledovali psycholog a psychiatr. „Je to izolované, uzavřené a extrémní prostředí. Lidé musí přijít na to, jak budeme v takovém prostředí žít, pokud chceme rozšířit naše bydliště na jinou planetu,“ stojí v tiskové zprávě.

Zkušenost pod vodou Dituriho podle jeho vlastních slov omladila. Po vyplutí na hladinu v červnu 2023 se mu údajně zlepšila řada zdravotních funkcí, včetně delších telomerů, což jsou struktury na chromozomech, které jsou často spojovány s prodloužením života. Při hodnocení mise Dituri tvrdil, že krevní testy prokázaly snížení všech zánětlivých příznaků v jeho těle o 50 procent. Podařilo se mu také stát se držitelem Guinnessova rekordu v počtu dní strávených pod vodou, když překonal starý rekord 73 dní.

Ukazuje se, že všichni máme potenciál stát se udržitelnými zdroji energie pro přenosnou elektroniku. Podle údajů skupiny E.ON se průměrný výkon lidského těla v klidném režimu pohybuje okolo 100 wattů, při cvičení pak dosahuje 300-400 wattů. To je ekvivalent 2 000 kcal spotřebovaných za den nebo venkovního LED reflektoru zapnutého po dobu 24 hodin. Zachycení byť jen několika wattů energie by mohlo hrát důležitou roli při vytváření udržitelnější budoucnosti.

Aby bylo možné technologii efektivně využít, měla by být nabíjecí přenosná zařízení dostatečně flexibilní. Výzkumníci z Queenslandské technologické univerzity (QUT) v Austrálii proto vyvinuli novou, ultratenkou ohebnou fólii, díky níž jsou zařízení nejen účinná, ale i pohodlná k nošení, píše web Euronews. „Přizpůsobivá termoelektrická zařízení lze pohodlně nosit na kůži, kde účinně přeměňují teplotní rozdíl mezi lidským tělem a okolním vzduchem na elektřinu,“ vysvětluje hlavní autor nové studie o tomto průlomu, profesor Wenyi Chen.

Většina termoelektrických prototypů je vyrobena z telluridu bismutu: polovodiče, který se dobře hodí k přeměně tepla na elektřinu pro přístroje s nízkou spotřebou energie, jako jsou měřiče srdečního tepu, teploty nebo pohybu. Kvůli dosavadním obtížím s flexibilitou, složitými výrobními procesy a vysokými náklady byla distribuce této technologie limitovaná. Tým z QUT však nyní v článku zveřejněném v časopisu Science představil drobné krystaly známé jako „nanovazby“, které tvoří souvislou vrstvu z plátků telluridu bismutu. Jde tak o ekonomicky úspornější technologii, která s sebou přináší velký potenciál.

Očekává se tak vývoj v oblasti nabíjení malých přenosných zařízení, jako jsou chytré hodinky. Díky nové technologii by se ale daly chladit i elektronické čipy, díky čemuž by mohly být výkonnější chytré telefony nebo počítače. Podle Chena potenciál sahá až k osobnímu řízení tepla, kdy by samotné tělo mohlo pohánět tělesný systém vytápění, větrání nebo klimatizace.

Co všechno představuje násilí, uvádí na webových stránkách úřadu tabulka se čtyřmi kategoriemi. Vedle fyzického, sexuálního a psychického násilí stojí sloupec vysvětlující násilí ekonomické, pod které spadá například používání partnerových peněz bez jeho svolení nebo půjčování peněz bez záměru je vrátit.

V Japonsku ovšem vzbudil pozornost příklad ekonomického násilí, který zahrnuje neplacení výdajů během randění. Ačkoli se samotná tabulka o pohlaví nezmiňuje, o něco níže na téže stránce uvádí úřad statistiku, že „každá pátá žena se stala obětí násilí ze strany romantického partnera“. Schéma by tak mohlo vyvolat dojem, že se muži, kteří neplatí na schůzkách, se dopouštějí domácího násilí, upozorňuje server Japan Today.

Nedávné japonské reakce na sociální síti X ale ukazují, že tabulka může být interpretována i tak, že za domácí násilí se může považovat i situace, kdy žena nechá muže, s nímž je v romantickém vztahu, za všechno platit. „Znamená to, že všechny ženy, které říkají: ‚Ty jsi chlap, tak bys měl platit?‘, jsou násilnice?“ pokoušejí si vysvětlit lidé sporný bod. Současná formulace tedy spíše mate. Oddělení Úřadu pro rovnost žen a mužů se ji proto rozhodlo pro J-Cast News uvést na pravou míru: „Obětí tohoto druhu násilí se mohou stát jak muži, tak ženy. To, že někdo nezaplatí za schůzku, se hned nepovažuje za domácí násilí. Za domácí násilí lze považovat jednostranné nucení druhé osoby k placení. V závislosti na vztahu mezi oběma lidmi je to případ od případu.“

„I kdyby to někdo zjistil, kdo by mi uvěřil? Byl by to svět dvou celebrit proti mně,“ řekla žena, která je v soudních dokumentech uváděná jako Jane Doe, což je pseudonym pro lidi, jejichž identitu úřady neuvádí, připomíná server NPR.

Obvinění muži měli nejmenovanou ženu znásilnit na afterparty po předávání hudebních cen MTV v New Yorku v roce 2000. Tehdy teprve třináctiletá dívka se snažila dostat na večírek, kam ji pozval Combsův řidič. Před vstupem na večírek údajně podepsala dohodu o mlčenlivosti. Později měla vypít drink, po kterém byla unavená a šla si lehnout.

Žena z Alabamy například nově řekla, že poté do místnosti vstoupil Combs, Jay-Z, občanským jménem Shawn Carter, a neznámá žena. Jay-Z se na ni poté údajně vrhnul, dal jí ruku přes pusu, řekl jí, aby přestala vzdorovat a znásilnil ji. Poté ji znásilnil i Combs, zatímco další žena byla pořád v místnosti.

Hudební mogul Jay-Z pro server NPR obvinění ze znásilnění popřel a řekl, že ho žena zažalovala kvůli penězům a slávě a že nezaplatí ani korunu. Veškerá obvinění odmítl i Combs.

Žaloba byla původně podána právě na Combse. Až dodatečně žalobkyně doplnila do textu obžaloby, že se znásilnění měl dopustit i Jay-Z.

Sean Combs je momentálně ve vazbě, protože je obviněný z vyděračského spiknutí, obchodování s lidmi a jejich pašování za účelem prostituce. Pokud rappera federální soud uzná vinným, hrozí mu trest v rozmezí 15 let vězení až doživotí. Hudebník a podnikatel i tato obvinění odmítl. Kauze se podrobněji věnoval podcast Vlna s redaktorkou Radia Wave Sarah Abulkasim.

Policisti ve videu z června letošního roku poskakují kolem tyče, tančí kolem ní, přičemž jim pomáhá neznámá žena. Strážníci si to podle serveru New Zealand Herald užívají a nakonec si hladí kočku, která je s nimi v místnosti. Video teď zveřejnil server New Zealand Herald.

„Událost vyšetřujeme. Jsou jasná pravidla, co je ve službě přípustné,“ řekl policejní velitel Sunny Patel.

„I když nemůžeme komentovat podrobnosti vyšetřování nebo pracovního stavu, můžeme říct, že jeden z policistů opustil policii předtím, než jsme se o videu dozvěděli. Druhý příslušník zůstává v pracovním nasazení,“ upřesnil Patel.

Zprávy přichází podle serveru rádia NewstalkZB krátce poté, co se na internetu objevila fotografie jednoho policisty, který měl na oblečení našitou nášivku gangu Mangu Kaha. To podle serveru vyvolalo pohoršení mezi uživateli na sociálních sítích.

Obří ledovec pojmenovaný A23a se uvolnil severně od souostroví Jižní Orkneje v Antarktidě a směřuje do Jižního oceánu, napsal s odvoláním na vědce britský server Independent.

„Je vzrušující, že se dal A23a znovu do pohybu potom, co byl nějakou dobu zaseklý. Jsme zvědaví, jestli se vydá stejnou cestou jako další velké ledovce odtržené od Antarktidy. Hlavně nás ale zajímá, jak se to projeví na místním ekosystému,“ řekl Andrew Meijers z Britské antarktické služby.

Rozlehlá masa ledu podle vědců zřejmě popluje do Jižního oceánu a dále směrem k subantarktickému ostrovu Jižní Georgie. Tam se zřejmě setká s teplejší vodou, rozpadne se a nakonec zřejmě roztaje, píše Independent.

Ledovec je třikrát větší než město New York a více než dvakrát větší než oblast Velkého Londýna. Rozléhá se přibližně na 4 000 kilometrech čtverečních, to je přibližně osmkrát velikost Prahy.

Ledovec se oddělil od Filchnerova šelfového ledovce v Antarktidě v roce 1986. Poté ale uvázl na dně oceánu a po mnoho let zůstal ve Weddellově moři.

Historie pletení ze psích chlupů má však mnohem hlubší kořeny. U domorodých obyvatel západního pobřeží Severní Ameriky bylo běžné spřádat srst sališských vlněných psů, chovaných právě pro jejich jemnou srst. Tato tradice ovšem postupně zanikla s nástupem průmyslově vyráběných textilií. Podobné praktiky přetrvaly v některých oblastech Skandinávie a Pobaltí, kde se psí chlupy k výrobě oděvů mísily s vlnou z ovcí. Podle estonských pověstí dokonce psí vlákna pomáhala zmírňovat revmatismus a artritidu.

Současný zájem o tento řemeslný trend oživili zhruba před třiceti lety nadšenci, kteří objevili jeho potenciál jako udržitelného a personalizovaného způsobu výroby oblečení. Psí vlna, známá jako „chiengora“, má jemnou texturu připomínající mohér, je teplejší než vlna a díky nízké pružnosti je vhodná pro jedinečné módní kousky. Pletení ze psí vlny také nabízí možnost vytvořit si oděv, který má přidanou citovou hodnotu – například svetr z chlupů oblíbeného mazlíčka.

Dnes je tento trend na vzestupu hlavně díky sociálním sítím. Na Instagramu a dalších platformách lze najít komunitu „dogspinners“ a „dogknitters“, kteří vytvářejí vše od šál po svetry. Řemeslo se stalo také rodinnou aktivitou – děti mohou pomáhat s česáním psů, zatímco rodiče spřádají a pletou.

Pletení ze psí vlny tak v sobě podle „dogknitterů“ spojuje kreativitu, ekologii a lásku ke zvířatům. Nabízí možnost vytvořit jedinečné oděvy s příběhem a zároveň představuje originální přístup k udržitelné módě.

Tento jev je mezi širokou veřejností relativně neznámý, podle některých výzkumů by ale mohl postihovat až třetinu populace. Vědci se proto nyní snaží porozumět jeho příčinám. Souviset by mohly s přecitlivělostí na vizuální podněty a s neurologickými faktory. Roli možná hrají i genetické predispozice a vliv prostředí.

Nedávná studie publikovaná v časopise PLoS One odhalila, že mezi nejčastější spouštěče misokinézie patří opakující se pohyby nohou, rukou nebo prstů, jako je podupávání, luskání nebo drbání se. Dalšími jsou třeba cvakání propiskou nebo hraní si s vlasy. Misokinézie jde často ruku v ruce s misofonií – intenzivní averzí vůči běžným lidským zvukům, jako je žvýkání, srkání nebo hlasité dýchání.

Dr. Jane Gregory, klinická psycholožka z Oxfordské univerzity, uvádí, že tyto stavy jsou pravděpodobně časté, lidé pro ně ale dosud neměli pojem. Závažnost příznaků misokinézie se u postižených může lišit: někteří zažívají jen lehký diskomfort, zatímco v jiných probouzí ošívání druhých lidí silné emoce, jako například hněv nebo úzkost.

Lidé s vážnými příznaky misokinézie často hledají odbornou pomoc až v dospělosti, i když se mohou symptomy projevit už během dospívání. V současné době neexistuje pro misokinézii žádná speciální léčba. Některé terapeutické přístupy, jako například kognitivně-behaviorální terapie, ale pacientům mohou pomoci naučit se zvládat své reakce na spouštěče.

Plinius o erupci napsal dva dopisy poté, co ji sledoval z domu svého strýce Plinia staršího v Miseně. Den výbuchu, který stanovil, začal být zpochybňován na konci 18. století, kdy se odborníci přiklonili k datu 24. října roku 79. Tuto teorii podpořil i nápis na stěně domu v Pompejích, objevený v roce 2018, odkazující na datum, které by podle našeho kalendáře odpovídalo 17. říjnu. Další písemný popis erupce pochází od řecko-římského historika a senátora Cassia Diona, který uvedl, že k ní došlo na podzim. Ten ovšem ve starověkém římském kalendáři začínal 8. srpna.

Gabriel Zuchtriegel, ředitel archeologického parku Pompeje, nyní prohlásil, že neexistují žádné doložené důkazy potvrzující teorie o pozdějším datu.

„V průběhu let byla navržena různá data, založená v podstatě na chybách a nedorozuměních,“ dodal. „Teprve ve druhé polovině 20. století moderní filologie jasně stanovila, že nejstarší rukopisy uvádějí jako správné datum 24. srpna. Neexistují žádné alternativy, buď věříte Pliniovi, nebo musíte jednoduše předpokládat, že udělal chybu.“

Studie rovněž analyzovala změny klimatu a zemědělské postupy ve starověkých Pompejích. Zuchtriegel uvedl, že nálezy starověkých rostlin a plodů, například kaštanů, které dnes dozrávají na podzim, Pliniovu datu odporují jen zdánlivě.

„Lidé předpokládali, že příroda a klima byly vždy víceméně stejné, dnes si však uvědomujeme, že tomu tak není. Je pravděpodobné, že Plinius měl pravdu, když datoval erupci na 24. srpna a že možná musíme přehodnotit nálezy plodů a rostlin, které s tím na první pohled nesouhlasí. To by nám mohlo říci něco o změnách klimatu, biologické rozmanitosti a konzervačních technikách ve starověkém světě. Například dodnes existuje druh kaštanu, který dozrává v srpnu, takže nález kaštanu ve starověkých Pompejích nutně nepopírá Plinia.“