Mušaraf svůj zápas o moc prohrává

Ještě překvapivější je skutečnost, že Mušaraf jakoby sám netušil, kam jím řízená politika povede a jaké kroky by měl nyní podniknout. Nasvědčuje tomu alespoň vývoj několika posledních dní.

Mušaraf vyhlášení výjimečného stavu zdůvodnil stoupajícím nebezpečím ze strany islamistických extrémistů a vměšováním se soudní moci do politiky. Uplynulo pár dní, pákistánská armáda žádný podstatný zásah proti extrémistům neprovedla a Mušaraf už mluví o tom, že výjimečný stav bude v dohledné době odvolán. To nepřímo potvrzuje spekulace, podle kterých se k neústavnímu řešení odhodlal z obavy, aby Nejvyšší soud neoznačil jeho říjnové znovuzvolení prezidentem za neplatné. Tuto domněnku podporují i další fakta: bezprostředně po vyhlášení výjimečného stavu nebyli zatýkáni islamisté nebo jejich sympatizanti, ale za mřížemi se ocitly stovky představitelů opozičních stran, soudní moci či demokratičtí aktivisté. To vše je jasným příznakem toho, že Mušaraf jednal ve spěchu a byl motivován strachem ze ztráty vlastního mocenského postavení.

Při takto chaotickém postupu není příliš překvapivé, že generálovi jeho plány nevycházejí. Jeho odpůrců zbavený Nejvyšší soud ho sice během krátké doby zřejmě potvrdí v prezidentské funkci, Mušarafova politická pozice se tím ale nijak nezlepší. Naopak, stále bude muset brát v úvahu svou krajní neoblíbenost i aktivizující se opozici, k níž se teď už zřejmě definitivně přidají vysocí představitelé justice v čele se sesazeným předsedou Nejvyššího soudu Iftikharem Čaudrím. Jestliže Mušaraf počítal s tím, že obyvatelé přijmou výjimečný stav apaticky, pak už ví, že se mýlil. Masové protesty se zatím nekonaly, ale opozice se postavila unisono proti. Vůdkyně Pákistánské lidové strany Bénazír Bhuttová už navíc konání masových protestních akcí oznámila.

Mušarafův krok se ostatně ukázal být ranou vedle především vzhledem k Bhuttové. Bývalá premiérka vedla s prezidentem dlouhodobá jednání o vzájemném podílu na moci a už několikrát se zdálo, že dohoda je na spadnutí. Nyní ale Bhuttová nutně musí dát od neoblíbeného generála ruce pryč, pokud si chce před Pákistánci zachovat tvář. Připomeňme, že výsledky její strany v průzkumech veřejného mínění nejsou nikterak slavné a pokud by se Bhuttová nyní s Mušarafem bezskrupulózně spojila, zaznamenala by pravděpodobně další propad. Proto se po určitém váhání vyslovila jednoznačně proti výjimečnému stavu a nyní chce obsadit pozici vůdkyně celonárodního odporu proti Mušarafovi. Dnes vydala prohlášení, ve kterém se od dalších rozhovorů s generálem o rozdělení moci distancuje.

Pro Mušarafa z toho plyne jediné: na pákistánské politické scéně je nyní skutečně osamocen, případně disponuje takovými spojenci, kteří v nadcházejících parlamentních volbách utrpí těžké ztráty. Není divu, že premiér Šaukat Azíz krátce po vyhlášení výjimečného stavu uvedl, že tyto volby, které by se měly konat v lednu, budou odloženy, a to možná až o rok.

Do celé věci se ale poměrně hlasitě vložily západní země. Spojené státy na Mušarafa apelovaly, aby byly volby uskutečněny podle plánu a aby konečně opustil post velitele armády, jak už několikrát slíbil. Americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová pohrozila, že by Washington mohl přehodnotit pomoc Pákistánu, která v posledních letech dosáhla téměř 11 miliard dolarů. To ale pákistánského prezidenta zřejmě příliš nevylekalo, protože tyto prostředky jsou určeny především pro armádu a Mušaraf dobře ví, že Američané takový kohoutek už vzhledem k islamistickému nebezpečí jen tak neutáhnou. Následoval ale poměrně jednoznačný apel prezidenta George Bushe, který Mušarafa v telefonickém rozhovoru vyzval k témuž, po čem už dlouho volá pákistánská opozice. Vzkazy z Velké Británie byly podobné, a tak je zřejmé, že Mušaraf už pro Západ není oním nedotknutelným spojencem, kterým byl ještě před několika měsíci. Musel reagovat tím, že přislíbil konání voleb v řádném termínu a svou rezignaci z čela armády, pokud bude potvrzen v prezidentské funkci.

Tento postoj Washingtonu či Londýna nelze než přivítat. Západ už v minulosti v Pákistánu podporoval pochybné vojenské režimy, k nimž patří i ten Mušarafův. Skutečnou efektivitu v boji s teroristy přitom generál neprokázal. Podpora, kterou mu Západ poskytoval, se tak stále více podobala udržování pouhého režimu osobní moci. Je jasné, že takový postup západní země a demokracii vůbec v očích sekulárních Pákistánců silně diskreditoval. Nezbývá než věřit, že Západ ve svém přitvrzeném postoji vytrvá. Jistě by nebylo dobré, kdyby znovu vsadil na muže, který svůj mocenský boj v očích Pákistánců jednoznačně prohrává.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .