Na kriminalitu ve vyloučených lokalitách se díváme očima obětí, říkají autoři výzkumu Brizolit

Prvním výstupem jejich rozsáhlého kvantitativního a etnografického výzkumu je kniha Labyrintem zločinu a chudoby, která často pracuje právě s pojmem viktimizace. Podle jednoho z výzkumníků Katedry antropologie Václava Walacha viktimizační výzkum zahrnuje i ty újmy, které jejich oběť nehlásí policii. „Když už se mluvilo o kriminalitě ve vyloučených lokalitách, tak se mělo za to, že lidé, kteří tam žijí, jsou pachatelé. My jsme naopak šli druhou cestou a zaměřili jsme se spíše na perspektivu obětí,“ říká Walach. Hlavním závěrem knihy je právě tvrzení, že lidé žijící v těchto místech jsou ve srovnání se svým okolím viktimizováni častěji, a jsou tedy více ohroženi kriminalitou.

Celá řada obyvatel vyloučených lokalit je například kvůli exekucím odkázána pouze na práci načerno|foto: Petr Kupka

Petr Kupka jako typické příklady viktimizace uvádí lichvu nebo vykořisťování v zaměstnání. Celá řada obyvatel vyloučených lokalit je například kvůli exekucím odkázána pouze na práci načerno. „Tím pádem jsou vystaveni celé řadě podnikatelů a firem, které jim za práci nemusí zaplatit,“ vysvětluje Petr Kupka s tím, že by v této souvislosti pomohl dobře zacílený insolvenční zákon.

Vůbec nejčastěji zmiňovanou újmou bylo podle výzkumníků napadení z nenávisti. Podle Václava Walacha ho zmiňuje přibližně jedna pětina obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Z větší části se jedná pouze o verbální útoky vedené také směrem k etnické majoritě, ale častěji k romským obyvatelům. Walach říká, že to má velký vliv na pohyb lidí v prostoru mimo lokalitu. „Je to důležité z hlediska soužití, pocitu společenství, který to násilí z nenávisti rozvrací,“ dodává výzkumník. Petr Kupka v této souvislosti zmiňuje událost, kterou zažil 17. listopadu v ostravské čtvrti Kunčičky. „Ptal jsem se jednoho známého z lokality, jestli jde do města. On řekl, že jsem se zbláznil, že bude ve městě spousta skinů, vždyť je přece 17. listopadu. To, že pro něj 17. listopad bude znamenat nějakou potencionální újmu, bylo pro mě překvapující,“ říká Kupka.

Vůbec nejčastěji zmiňovanou újmou bylo podle výzkumníků napadení z nenávisti. Podle Václava Walacha ho zmiňuje přibližně jedna pětina obyvatel sociálně vyloučených lokalit|foto: Petr Kupka

Etnografická část výzkumu zahrnovala i život výzkumníků ve vyloučených lokalitách v Kunčičkách a v Obrnicích u Mostu. Když se obou antropologů ptám na budoucnost těchto míst, shodují se, že lokality trpí strukturálními problémy, které by se jako strukturální také měly řešit. „Obrnice jakožto obec udělaly všechno, co bylo v jejich silách. Zároveň si myslím, že dál už se nedostanou, a to přesně z toho důvodu, že na ně dopadají problémy, které jsou citelné na úrovni celé společnosti. To znamená problematický přístup k bydlení u diskriminovaných a špatně ekonomicky zajištěných skupin, obrovská míra předlužení, jenom malá možnost se z toho dostat ven a s tím související neexistence sociálního bydlení,“ shrnuje hlavní problémy Václav Walach. Petr Kupka dodává, že Kunčičky může spolu s ekonomickým vzestupem Ostravy čekat i gentrifikace, a tedy další vytlačování obyvatel.