Na rozdíl od normalizačních soch mozaiky tolik netáhnou

03141006.jpeg
03141006.jpeg

Zakryté nebo demontované – to je osud celé řady mozaik, které v českém veřejném prostoru vznikly v období normalizace. Na rozdíl třeba od soch ze stejné doby, jejichž hodnotu si už dnes i díky práci občanského sdružení Vetřelci a volavky lidé uvědomují, zůstávají mozaiky pořád tak trochu nedoceněné a stranou zájmu.

Za minulého režimu finančně velmi nákladné a pracné mozaiky často zdobily veřejný prostor a interiéry. Jejich autoři přitom často byli velmi známí a renomovaní umělci. Některé mozaiky z té doby jsou sice ideologicky zatížené, jako třeba ta na stanici metra Staroměstská, jiné jsou ale ryze abstraktní nebo apolitické.

Jedním z typických příkladů smutného osudu mozaik, které vznikly za minulého režimu, je ten, který teď prožívá mozaika Ježíše Krista od Jaroslava Šerých. Umělecky cenná mozaika se nyní nachází v obchodě se zdravotní obuví, ve kterém dřív byla charita, pro kterou mozaika v 80. letech vznikla. Paradoxní je, že krásné a hodnotné dílo je dnes polozapomenuté a schované za regály s botami. Současným majitelem mozaiky je Tovaryšstvo Ježíšovo a přemístění uměleckého díla z obchodu s obuví na důstojnější místo je prý v plánu. Pro mozaiky celkem typicky se ale veřejnost ani státní instituce o toto umělecky cenné dílo moc nezajímají, a možná i proto se osud mozaiky Jaroslava Šerých už několik let nikam neposunul. K nevratnému zániku se ale mezitím zřejmě sune jiná cenná mozaika a to ta, která zdobí halu vlakového nádraží v Havířově, o jehož zbourání se nyní uvažuje.

03141011.jpeg

Restaurátorka mozaik Magdalena Kracík Štorkánová, která se před pár dny vrátila z italské Florencie, kde restaurovala jednu z antických mozaik, říká, že když se italští památkáři dozvěděli o tom, že hrozí zničení havířovské mozaiky, zděšeně se chytali za hlavu a říkali, že takový čin by byl v Itálii považován za zločin. Možná je načase, abychom si i tady v České republice začali svých mozaik trochu víc vážit.