Nejlepší země jsou ty s pohostinnou náručí, říká stopař a cestovatel Tomáš Drak
Tomáš Drak vypráví o Tanzanii, tedy první ze svých zhruba 35 navštívených zemí, kam už nikdy víc nechce jet. Ale taky o Balkánu, Kavkazu a radostech stopování.
Dlouholetý posluchač cestovatelského magazínu Casablanca Tomáš Drak žije momentálně v Holandsku, dřív pracoval a bydlel na britských ostrovech. Ať už je ale jeho základna kdekoli, vyráží z ní na své nízkonákladové cesty. Na nich vyhledává stopování, kontakt s místními a ochutnávání místních jídel.
Miluje například Balkán, kam se plánuje vrátit, stejně jako na Ukrajinu. Anebo Írán. „Tam šlo stopování tak skvěle, že už jsme nemuseli ani zvedat ruku, lidé nám zastavovali sami a nabízeli svezení,“ říká.
Karabach v čase míru
Navštívil například Írán, Ázerbájdžán, Turecko, Kosovo a skoro celý Balkán, Ukrajinu, Gruzii, Arménii, Moldávii, Podněstersko a Náhorní Karabach. Na některé cesty vyrážel i s parťáky nebo parťačkami, které dopředu neznal a seznamoval se s nimi až za pochodu. Jak sám říká, ledy tály rychle a nikdy to nebyla špatná zkušenost. Na Karabach před posledním válečným konfliktem vzpomíná moc rád a vyzdvihuje tamější přírodu i kontakt s lidmi.
Zklamání z Afriky
Nejnovější Tomášova cesta, první setkání se subsaharskou Afrikou, dopadla rozpačitě. Do Tanzanie vyrazil na přelomu roku za odpočinkem z covidové Evropy, ale bál se tam stopovat a jako běloch se cítil moc „na očích“ a také jako zdroj peněz pro mnohé místní, což je zkušenost i některých dalších evropských cestovatelů. Těší se proto, že se časem vrátí například na Balkán, jehož přívětivost miluje.
Z Kavkazu na Ukrajinu a z Holandska do Tanzanie. Poslechněte si kompletní záznam cestovatelské Casablanky se svérázným vypravěčem Tomášem Drakem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
