„Nejšílenější věc v mém životě...“ Dalibor Beneš jede napříč Sibiří na koloběžce

Měl jsem naloženo tak 20 kg
Měl jsem naloženo tak 20 kg
„Včera večer mě můj anděl strážný dovedl do cíle letošní etapy – do Sredněkolymska. Dovedl mě ve zdraví, jen na chvilinku se někde zakecal a mně uhnil kus prsteníčku,“ napsal s typickou nadsázkou Dalibor Beneš. Po překonání mrazů dosahujících až -43 stupňů uzavřel ve Sredněkolymsku po 1 800 kilometrech druhou etapu své šílenosti, ve které je bezpochyby první na světě – pokouší se totiž o přejezd Sibiře na koloběžce.

Vyrazil na ni v létě 2016 z Magadanu a pomalu míří k Severnímu ledovému oceánu. Druhou etapu podnikl v zimě 2016. A ještě cca 730 km ho čeká ve třetí fázi. „Bude to nejtěžší etapa, protože povede převážně holou tundrou,“ konstatuje sympatický šedesátník z Ústí nad Labem, kterému extrémy ruského Dálného východu nedají spát. „Bude to ta nejhloupější věc, kterou v životě podniknu,“ směje se. Zkušenosti na ni sbíral dlouho. Vandroval v oblasti gulagů, přecházel Karské moře a Polární Ural, jezdil na koloběžce vlastní výroby po Pamíru a stanoval v extrémních podmínkách s vlastnoručně vyráběným vybavením.

Medvěd. Vodka. Zimníky. Na severu špatný člověk nežije

Odměnou za drsné podmínky a strádání mu byla, jak říká, krásná příroda a milí lidé. „Během cesty jsem se stal postupně živým inventářem trasy. Několikrát mě míjeli ti samí řidiči s uhlím nebo palivem, co jezdí sem tam po trase a zásobují ty, co dosud odtud neutekli. Předávali si zprávy o tom Čechovi, co na „samokate“ jede po trase. Přijeli opatrně a ohleduplně ke mně, zastavili, poptali se, jestli je vsjo normalno, jestli něco nepotřebuji, a jeli dál,“ říká s úsměvem Dalibor Beneš, který během letní etapy dvakrát unikl povodni. Při jedné se za ním zřítil most, druhá povodeň, na řece Ajan-Jurach, ho přibila na dva dny na místo. V uhelném dole Tal-Jurach se opil s hlavním inženýrem, ale říká, že v Rusku už se zdaleka nepije tak nezřízeně jako dřív. Za jednou zatáčkou bezmála narazil do medvěda.

Zimní etapa cesty Dalibora Beneše napříč Sibiří

V zimní etapě využíval tzv. zimníky, sezonní cesty, které po roztátí vypluhovaného podkladu zanikají. Spal v ledovém krunýři namrzajícího vybavení a v duchu děkoval zaměstnavateli, že mu dal jen měsíční dovolenou, protože víc by se mu mohlo stát osudným… Etapu absolvoval v botách o 3 čísla větších, potažených neoprenem, do kterých se vejdou několikery ponožky navíc. Pod nimi má na noze igelit, aby je nepropotil. O vybavení, zážitcích a mnohých dalších detailech mluví v cestovatelském a outdoorovém magazínu Radia Wave Casablanca. Poslechněte si ho!