Nemesis Philipa Rotha: Nelítostná moderní tragédie

Historická novela zasazená do předposledního roku války a židovské komunity newarské čtvrti Weequahic nepatří pod žádné z Rothových vypravěčských alter eg, přesto bez debat představuje organickou část jeho nesmírně kompaktní tvorby. Ústřední téma je pro autora charakteristické – silná postava, k níž okolí vzhlíží, navenek v lecčems ztělesňující americký sen o síle, ambicích a štěstí, se dostává do situace, která ji pomalu, ale jistě ničí a mění v ubohou trosku.

Bucky Cantor je učitel tělocviku, vzor pro weequahické chlapce, vysportovaný, zásadový mladík se zářnou perspektivou v osobním životě. I přes skromné, leč sebejisté vystupování se vnitřně užírá pochybami. Špatný zrak mu znemožní bojovat ve válce a právě pocit nedostatečnosti a chiméra zbabělosti ho pohltí ve chvíli, kdy židovskou čtvrť otřese nejhorší epidemie obrny za poslední roky. Obdivovaný muž v té chvíli začne vést podivnou osobní válku proti nezvratným okolnostem a nakonec i proti tomu, kdo celou tragédii dle jeho mínění přivodil.

Vražedné vedro, ulice zachvácené panikou a paranoií, umírající děti a zoufalá postava, jejíž síla se pod náporem okolností a pochyb pomalu vytrácí. Až nakonec v osudovém okamžiku zaváhá a dezertuje z obrnového pekla na vzdálený dětský tábor za svou milovanou dívkou, aby naplnila poslední dějství osobní tragédie marného vzdoru. Nemesis má velmi jednoduchý dějový půdorys, který prostupuje téma zuřivého zápasu jedince s událostmi, jež Bucky připisuje zlomyslnému a záludnému bohu.

Roth zvolil svou tradiční perspektivu náhodného svědka – vypravěčem je jeden z Cantorových dětských svěřenců – Arnie Mesnikoff, který je sám postižený obrnou a po letech vyslechne příběh zlomeného učitele. Zásadní část novely, zachycující nástup epidemie a pozvolné Buckyho zhroucení, pracuje s uměřeným, věcným vypravěčstvím, které plasticky zachycuje situaci a modeluje hrdinova vnitřní dilemata. Závěr potom svádí dohromady Buckyho a Arnieho, kteří dialogicky rozebírají dopady a morální implikace příběhu – téma viny, zlověstné sudby a masochistického trestu, jejž na sebe zahořklý Cantor uvalí.

Půdorys řecké tragédie je zvýrazněný perspektivou nevyhnutelnosti a marnosti. I hrdinovo tápání a rozhodování v první části novely provází dojem bezvýchodnosti. Jako by každé rozhodnutí muselo nutně vést k jedinému možnému konci, k tomu, který vypravěč pochopitelně dopředu zná. A jako by celá epidemie byla trestem za Buckyho váhavost a nedostatečnost. Alespoň tak fatálně hrdina svůj osud nakonec vnímá, jako krutý žert a boží prokletí; moderní verzi Oidipa krále, který bojuje proti trestu, jehož je sám nevědomky příčinou.

Nicotný a přitom majestátní úděl jedince, který celý svůj dospělý život zasvětí sebetrýzni a němé válce s božskou autoritou, je působivou variací jednoho z Rothových stěžejních motivů: zdánlivě nepřemožitelné postavy, která ve vyhrocené životní situaci pokoří sama sebe a ponížení se pro ni stane jedinou náplní existence. Nemesis svou intenzitou a vypravěčstvím sice nedosahuje virtuozity autorových vrcholných děl, přesto jde o působivou verzi moderní tragédie o nelítostné sudbě, historickou novelu, která do osudu jednotlivce obtiskla trauma generace přímo či nepřímo poznamenané „epidemií“ války.

Koncem Nemesis rezonuje otázka: když nekontrolujeme tragikomedii vlastní existence my sami, pak kdo? Philip Roth odchází a ironicky krčí rameny.

Philip Roth: Nemesis
Překlad: Jana Hejná. Praha: Mladá fronta, 2013. 164 stran.