Nemusí být všechno hladký a lesklý. Krása se vyjevuje i v syrovosti, říká oceněný architekt David Kraus
„Společnost na to možná není zvyklá, ale stále víc se pracuje s materiály, které nejsou na první pohled hezké a líbivé,“ myslí si David Levačka Kraus. Česká komora architektů ho letos ocenila za realizaci administrativní budovy ve Strančicích, která vypadá jako odlitá z jednoho kusu betonu. Právě použití neobvyklého, surového materiálu byla jedna z věcí, které porota na stavbě ocenila. V jakém stavu je současná česká architektura a budeme si z betonu stavět rodinné domky?
Nejlepší česká stavba roku 2018 stojí uprostřed betonárky na dohled od obrovského sila, tedy na místě, kde inspirativní stavby většinou nečekáme. „Vzniklo to jako momentální nápad, navrhl jsem majitelům firmy, že ta budova by měla být jejich vizitkou,“ vypráví Kraus. „A protože ta společnost vyrábí beton, je to betonová vizitka místo papírové.“ Na stavbu použil zvláštní typ betonu, který na rozdíl od toho klasického dokáže sám tepelně izolovat. „Velmi se tím zjednoduší stavění, nemusíte přidávat žádné další konstrukce nebo tepelnou izolaci.“ Na první pohled ideální materiál se zatím vyplatí spíš jen pro větší stavby, protože je třeba dlouho zkoušet, než má betonová směs ty správné vlastnosti.
Práce s hrubými materiály je prý pro současnou českou architekturu typická. „Čím dál častěji se nechávají ty stavební materiály odkryté, přiznává se, že stárnou a mění se. Budovy jsou surovější, ale v tom právě může spočívat krása.“ Tuzemská architektura se podle Krause pořád zlepšuje. „S mladou generací se architektura čím dál víc propojuje s jinými odvětvími. Už to není čistě jen uměleckosochařské řemeslo.“
Staví se v Česku pěkné tovární budovy? Má význam investovat do administrativních staveb? A proč se Davidu Krausovi dobře spolupracuje s hasiči? Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
