Neobvyklá taktika. Reklamy na porno stránkách vyzývají Trumpovy voliče, aby zůstali doma

„Své vůně vytvářím jako čichové déjà vu. Polská brambora nás přenáší do Żywce, provinčního města v Polsku, v 80. letech minulého století,“ cituje Michała Gilberta Lacheho web TVP World. „Každou středu jsem doprovázel své prarodiče na trh, aby nakoupili zásoby na zimní měsíce,“ vzpomíná zakladatel luxusní značky.

Složení parfému je směsí ušlechtilých brambor v kombinaci s růží, heliotropem a hřebíčkem. Tvůrci jej popisují jako zachycení podstaty „prázdného tržiště za úsvitu“, které kdysi kypělo životem, a vůně země, dřeva a sladkých zemitých tónů zanechává trvalý dojem, popisuje server Potatoes News.

Brambory jsou s Polskem kulturně a historicky velmi spjaty a v tradiční polské kuchyni mají významné místo. Jsou nedílnou součástí charakteristických pokrmů, jako jsou pirohy nebo bramboráky. Samotná vůně má být podle Lacheho poctou polským trhům. Nejnovější výrobek jeho značky nese název „Polské brambory“. Za 50mililitrový flakon zvědaví zájemci zaplatí okolo 3800 korun.

Pilířová místnost objevená na archeologickém nalezišti Panamarca zahrnuje opotřebovaný kamenný trůn a propracované nástěnné malby zobrazující mocnou ženu s korunou, která přijímá návštěvníky. Postava je dále protkána půlměsícem a mořskými tvory, píše německá Deutsche Welle. Více se tak potvrzuje teorie, že starověké civilizaci Moche na severozápadním pobřeží Peru kdysi velela matriarcha.

„Trůnní sál pro královnu nebyl v Panamarce ani nikde jinde ve starověkém Peru dosud spatřen,“ uvádí se v zářijovém prohlášení týmu, který nález učinil v červenci. Objev datovaný do doby před více než 1300 lety naznačuje, že v tomto prostoru žila žena, která možná byla vládkyní, myslí si Jessica Ortiz Zevallos, vedoucí výzkumu archeologického projektu.

Tento objev připomíná pověst o paní Cao, která údajně vládla Moche před 1700 lety. Její tvář byla zrekonstruována v roce 2017 pomocí 3D tisku na základě lebky starověké mumie objevené o více než deset let dříve v údolí Chicama. To je označováno za srdce právě močické kultury. Paní z Cao je podle archeologů první známou ženskou vládkyní v Peru. Nejnovější nález přispívá k rostoucímu počtu důkazů o tom, že ženy zastávaly v močické společnosti mocenské pozice, a to nejen díky nástěnnému vyobrazení postavy podobné královně, ale také díky přítomnosti lidských vlasů a oblečení na kamenném trůnu.

Naleziště Panamarca, kde archeologové zaznamenali úspěch, leží podle Reuters nedaleko pobřeží Tichého oceánu, které je známé svými barevnými nástěnnými malbami. Místo se nachází více než 400 km severně od peruánského hlavního města Limy.

Člen strany Obnova prezidenta Emmanuela Macrona Pierre Cazeneuve předložil návrh zákona, který by mohl znamenat konec lahví na vodu menších než 50 cl neboli půl litru. Ve svém komentáři uvedl, že zmenšené lahve, které zahrnují velikosti 33, 25 a 17 cl, obsahují 20–25 gramů plastu na pouhé tři nebo čtyři doušky vody. Větší lahve do svého potenciálního zákazu zatím nezahrnul. Ty menší ale Cazeneuve označil mimo jiné za „ekologický nesmysl“, napsal server Euronews.

Navrhovaný zákon nyní potřebuje získat podporu většiny poslanců. To však v současné době není příliš pravděpodobné, jelikož je stávající složení vlády výrazně rozdělené. Ve sněmovně navíc není žádná stranická většina. Naproti tomu francouzská veřejnost tento návrh vítá. Nedávný průzkum veřejného mínění, který provedla společnost OpinionWay pro charitativní organizace Zero Waste France a No Plastic in My Sea, zjistil, že přibližně dvě třetiny obyvatel země by zákaz malých lahví podpořily. Už nyní také existuje řada programů, které mají lidi přimět k tomu, aby přestali kupovat nové plastové lahve a raději se rozhodli pro ty, které lze opakovaně plnit.

Ačkoli se Cazeneuveovo opatření týká pouze malých lahví a ponechává standardní 50ml a větší lahve nedotčené, Francie má již rozsáhlou legislativu týkající se jednorázových plastů. Vícefázový „zákon proti odpadům“ postupně zakázal používání jednorázových plastů, včetně brček na pití, příborů a krabiček na jídlo s sebou, a zároveň zavedl omezení plastových obalů pro maloobchodníky, uvedl web The Local.

Ve Francii se ročně vyrobí nejméně 13 miliard plastových lahví. Značná část z nich se nerecykluje a končí v oceánech, což způsobuje obrovské škody na životním prostředí.

V přírodě kvašením ovoce běžně vzniká etanol. A protože obsahuje téměř dvojnásobné množství kalorií než cukr, naučila se řada zvířat, od afrických slonů po různé druhy ptáků, využívat kvašené plody jako efektivní zdroj energie. Většině živočichů ale nadměrná konzumace etanolu přináší negativní vedlejší účinky – výjimkou je sršeň východní (Vespa orientalis).

Tento druh sršně, který žije v Asii, Africe a Evropě, dokáže bez problémů zpracovat etanol v koncentraci až 80 %. Pro srovnání – u většiny obratlovců se vedlejší účinky, jako třeba kocovina u lidí, projevují už při koncentracích nad 4 %. Odborníci se domnívají, že za touhle pozoruhodnou schopností sršňů stojí symbióza s divokými kvasinkami, podobnými, jaké se používají při třeba výrobě piva nebo pečení.

Tento vzájemný vztah umožňuje kvasinkám přežít v zimním období v trávicím traktu sršňů, kde produkují energii fermentací ovoce, kterým se sršni živí. Aby se sršni vypořádali s etanolem produkovaným kvasinkami, vyvinuli podle studie publikované ve vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences několik kopií genu, který zvyšuje toleranci alkoholu.

Vědci, kteří sršně testovali, byli překvapeni jejich odolností. „Když jsme jim dali etanol v koncentraci 80 %, někteří sršni ztratili stabilitu a leželi na zádech. Očekávala jsem, že zemřou, ale po několika minutách se zcela zotavili,“ popsala vedoucí výzkumu Sofia Bouchebti. Evropské včely, na rozdíl od sršňů východních, konzumace vysokoprocentního alkoholu zabila.

Výzkum druhu Vespa orientalis by mohl přispět k lepšímu pochopení genetických mechanismů ovlivňujících alkoholovou toleranci. Což by v budoucnu mohlo posloužit třeba při léčbě poruch spojených s užíváním alkoholu u lidí.

Ve snaze ochránit archeologické nálezy se Řecko rozhodlo zpřísnit pravidla pro nadšence, kteří se věnují hledání s detektory kovů. Nově bude nutné, aby si jejich majitelé zajistili povolení od vládních úřadů. Ministerstvo kultury tento krok schválilo v minulém týdnu s cílem odstranit právní nedostatky, které dosud lidem umožňovaly provádět nelegální průzkumy.

„V zákonech byla mezera, kterou bylo třeba zacelit,“ uvedl pro web BalkanInsight anonymní zdroj z ministerstva. „Potřebovali jsme zpřísnit pravidla, aby situace zůstala pod kontrolou.“

V poslední době v Řecku případy nelegálních vykopávek přibývají. V září policie zatkla ve městě Drama tři muže, kteří doma ukrývali 60 starověkých mincí, šperky a další cenné předměty. Našli u nich také dva detektory kovu, což byla zřejmě poslední kapka, která ministerstvo přiměla jednat.

Za porušení nových pravidel může řecký soud poslat hledače do vězení v délce nejméně tří měsíců. Pokud k přestupku dojde na území archeologické lokality, hrozí pachatelům minimálně tříletý trest.

Vakovlk tasmánský žil původně v Austrálii, Tasmánii a na Nové Guineji. Většinu z volně žijících vakovlků vyhubil rychle se rozšiřující průmysl. Poslední uhynul v zoologické zahradě v Hobartu v roce 1936. Informuje server Sky news a The Guardian.

Právě jeho ne zas tak dávné úmrtí mu přináší výhodu při pokusech vědců o obnovení vyhynulého druhu. Většina pokusů o rekonstrukci genetického kódu dávno vyhynulých druhů je totiž nemožná kvůli tomu, že DNA je křehká a časem se rozpadá. 108 let starý vzorek z vakovlka z muzea v Melbourne však umožnil týmu získat sekvenci DNA, o níž tvrdí, že se z 99,9 % shoduje s originálem.

Získání genů je však jen jedním z kroků k jeho vzkříšení. Vědci se potom musí pokusit změnit genom nejbližšího žijícího příbuzného vakolvka, což je vakomyš tlustoocasá. Tvrdí, že se jim podařilo provést více než 300 genetických „úprav“ buněk vakomyší vypěstovaných v laboratoři. Také se naučili, jak u drobného vačnatce vyvolat ovulaci a vypěstovat jeho embrya mimo dělohu – podobně jako se to dělá při lidském umělém oplodnění.

Ne všichni jsou ale z objevu tolik nadšení. Někteří ochránci přírody tvrdí, že miliony dolarů, které investují společnosti jako Colossus, by bylo lepší vynaložit na ochranu biotopů zvířat, jimž v současnosti hrozí vyhynutí. Jiní zase upozorňují, že se zvířata budou navracet do prostředí tak zničených lidskou činností, že by nemusela přežít.

Anthony Thomas „TJ“ Hoover II. byl v říjnu 2021 převezen do baptistické nemocnice v Richmondu ve státě Kentucky kvůli předávkování drogami. Lékaři brzy jeho příbuzným sdělili, že Hoover postrádá jakékoli reflexy nebo mozkovou aktivitu. Rodina se nakonec rozhodla odpojit ho od přístrojů. Informovala o tom televize WKYT a The Guardian.

Muž se ale probudil přímo na operačním sále. Jeho sestra v rozhovoru pro WKYT vzpomíná, že asi hodinu poté, co Hoovera odvezli, aby mu byly odebrány orgány, přišel lékař a vysvětlil, že Hoover „nebyl připraven“. „Probudil se,“ řekla Rhorer.

Přímo na sále byla i Natasha Miller. Měla uchovat darované orgány k dalšímu převozu. Rychle si uvědomila, že něco není v pořádku. Přestože byl dárce prohlášen za mrtvého, připadal jí velmi živý, uvedla pro NPR.

Podle Rhorer to nebyla první známka aktivity, kterou její bratr projevil. Rodina se nakonec dozvěděla, že při dřívějším katetrizačním zákroku na srdci se také objevily známky aktivity.

Nemocnice ve svém prohlášení uvedla, že bezpečnost pacientů je její „nejvyšší prioritou“. „Úzce spolupracujeme s našimi pacienty a jejich rodinami, abychom zajistili, že přání našich pacientů ohledně dárcovství orgánů budou dodržena,“ uvádí se v prohlášení.

Podle Setha Karpa, šéfchirurga Vanderbiltova univerzitního lékařského centra v Nashvillu ve státě Tenn, to ale není jediný případ, kdy se něco takového stalo. „Nezřídka se stává, že se objeví něco kolem dárce a toho, zda je, či není mrtvý,“ řekl na zářijovém slyšení výboru amerického Kongresu. Případ teď prověřuje Úřad generálního prokurátora státu Kentucky.

Mezinárodní letiště v Dunedinu, městě na jižním ostrově Nového Zélandu, zavedlo tříminutový limit pro objímání v rámci širšího úsilí o zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu v zóně pro odbavení cestujících. Generální ředitel Daniel De Bono v rozhovoru pro novozélandské rádio RNZ popsal letiště jako „ohniska emocí“.

„Minulý týden jsem přečetl několik studií a podle nich potřebujete jenom 20 sekund, aby se při objímání uvolnil oxytocin,“ obhajoval opatření ředitel letiště. Dodal, že kdo potřebuje na objímání delší dobu, má k dipozici letištní parkoviště na 15 minut zdarma.

Navzdory novému pravidlu Bono zdůraznil, že neexistuje žádná „objímací policie“, která by loučení lidí monitorovala, uvádí CNN. Očekává se, že nespokojenost ostatních lidí bude dostatečná, aby odradila lidi od porušování pravidla.

Kritici v příspěvku na Facebooku, který měl desítky tisíc zobrazení a komentářů, letišti vzkázali, že nemůže diktovat, jak dlouho se smí člověk objímat. Někteří z komentátorů se ale spíš než nad omezením pozastavují nad otázkou, koho by objímali celé tři minuty.

Soud v řecké Soluni ve čtvrtek odsoudil 28letého muže k podmíněnému ročnímu trestu vězení za vstup na pozemky sousedů, kam se tajně plížil, aby mohl očichávat boty. Obžalovaný se před soudem přiznal a vyjádřil lítost nad svým chováním. Vysvětlit svou vášeň pro vůni cizí obuvi ale nedokázal.

Muž během své výpovědi zdůraznil, že neměl v úmyslu porušit zákon nebo někomu ublížit. Sousedé, kteří proti němu svědčili, potvrdili, že se během svých nočních návštěv nikdy neprojevoval agresivně. Jeden ze sousedů popsal, jak muže přistihl 8. října v časných ranních hodinách na svém dvoře, kde čichal boty, ponechané venku na vyvětrání.

Podle soudu se mladík za posledních šest měsíců dopustil podobného jednání nejméně ve třech případech i přesto, že sousedé opakovaně žádali rodinu obžalovaného, aby jeho chování zastavila. Policie nakonec muže zadržela po posledním nahlášeném incidentu v malé vesnici Sindos, zhruba 15 kilometrů západně od Soluně.

Kromě podmíněného trestu nařídil soud milovníkovi obuvi také speciální terapii.