Nesmělý hrdina Smetana a strach a hnus v Tanvaldu

„Na co se teď těšíte, pane Smetano?,“ ptá se řidiče, ckterý za pokreslené plakáty zrovna odseděl sto dní, jeden z novinářů. „Těším se, až se vás zbavím.“ Minirozhovorů s odsouzeným řidičem bylo v televizních zprávách hodně. Na obrazovce neobvyklá směsice moudrosti, plachosti i odhodlanosti Romana Smetany, jeho autentické chování i před hroznem kamer a mikrofonů ale zřetelně vystoupilo až v delším dokumentárním formátu.

Smetana jde v dokumentu v přestrojení a s elánem aktivisty do České televize, vnikne do chumlu novinářů obklopujících Petra Nečase a osloví ho. Premiér v odpovědi na jeho otázky opakuje fráze o nepřípustnosti ničení cizího majetku, Pavel Blažek následně prohlásí, že „kdyby sem přišel Paul McCartney, tak se ukloním a smeknu, ale tady o této mediální bublině se bavit nebudu“.

Netypickost a autenticita lidového hrdiny Smetany je na filmu vedle scén obnažujících neschopnost politiků alespoň budit dojem, že nelžou, rozhodně jednou z nejzajímavějších věcí. Ať už se projevuje ve scénách konfrontace s premiérem nebo v momentech, kdy Smetana filmařům na ulici vysvětluje, že tykadla nakreslil, protože nemá rodinu, ani dluhy, ani nic jiného, co by mu bránilo si za svým názorem stát.

z filmu Svoboda pro Smetanu|foto: oficiální Facebook Českého žurnálu

Dokument nezpochybňuje jen postoj politiků vůči Smetanovi, ale i těch, kdo ho na ulici plácají po zádech. Grotesknost situace, kdy hrstka lidí před vazební věznicí vykřikuje, že si pro Smetanu půjde, přesekává Klusák unaveným dotazem: „Prosím vás, budete teda něco dělat, nebo ne?“ Otázka je, jestli jsou skandující lidé jen rozrušenými a neschopnými fanoušky olomouckého řidiče, nebo jak tvrdí režiséři v rozhovorech, nasazenými tajnými agenty.

Život a smrt v Tanvaldu (podle slov režisérů nejtěžší natáčení v historii jejich spolupráce) je i přes závažnost Smetanova případu o poznání mrazivější. V sudetském městečku, kde loni 1. ledna třiašedesátiletý obyvatel prý v sebeobraně zastřelil svého souseda Roma, nenatočila dokumentaristická dvojice snad jediný záběr, kde jsou bílí a černí pohromadě. Že se Romové „flákají a žijou z dávek“, vám tu řeknou všichni od šatnářky na plese po místního zastupitele. Stereotypní odsudky jsou tu zvyklí opakovat, aniž by nesnesitelná lehkost života na dávkách byla jakkoliv prokázána.

Od puberťaček na plovárně se filmaři dozvědí, že by cikáni měli chodit na vlastní koupaliště, šatnářka se netají tím, že zabití mladého Roma schvaluje. Novoroční střelec, který na otázku, jak romský problém ve městě vyřešit, s úsměvem procedí, že to do televize nemůže říkat. V rozhovorech s bílými i s Romy se Klusák s Remundou pokouší přijít na to, kdy se nenávist v Tanvaldu, vyostřovaná nedostatkem práce, objevila. Jejich vlastní tíseň z městečka rozděleného na dva tábory je z dokumentu znát i díky přiznané nejistotě eskalující až do hádky.

z filmu Život a smrt v Tanvaldu|foto: oficiální Facebook Život a smrt v Tanvaldu

O třetím dokumentu cyklu Český žurnál z dílny Klusák a Remunda se toho zatím ví nejméně. Střípky z filmu Spřízněni přímou volbou natočeného při kampaních prezidentských kandidátů, který názvem odkazuje na dokument Karla Vachka z roku 1968, byly zatím vidět jenom v teaserech. Dokumentární seriál začíná Česká televize vysílat 10. března.