Newsweek: Loučení urputného dinosaura

18. únor 2014

Jeden z nejznámějších časopisů historie vyšel v prosinci naposledy na papíře. Od ledna funguje onlinová verze Newsweeku a číst ji mohou jen předplatitelé. Týdeník, který si od svého vzniku hýčká pověst věčně mladého a provokativního trendsettera, se po období dinosauřího podřimování ještě zkouší vrátit do hry.

„Nicholas Negroponte předpovídá, že brzy budeme kupovat knížky a noviny rovnou přes internet. To určitě,“ vtipkoval symbol americké časopisecké tradice v roce 1995. O osmnáct let později je newsweekovská ironie trpčí. Na titulní straně prosincového vydání symbolu tradiční „poctivé“ žurnalistiky je před titulkem „poslední tištěné číslo“ twitterový hashtag. Po osmdesáti letech vyprávění své verze příběhu dějin Newsweek téměř vytlačila ze hry právě digitální konkurence.

Dějiny USA od doby svého vzniku sumarizuje poslední papírový Newsweek v článcích o zrovnoprávňování žen, černochů, válečném žurnalismu, aféře Clintona s Lewinskou, útoku na Světové obchodní centrum a generaci umělců nejvíce zasažené AIDS – téma, kterému se americká média na rozdíl od českých zase intenzivně věnují.

Časopis, který poprvé vyšel v roce 1933 s Hitlerem na titulní straně, si vždycky budoval pověst média, které nejde s dobou, ale je o krok napřed. Byl prvním americkým časopisem, který dal na titulní stranu obrázek Beatles. (S popiskem: „Vypadají otřesně, hrají katastrofálně a v textech potrhle vykřikují jé jé jé.“) V roce 1970 reportéři Newsweeku připravovali číslo s titulkem „ženská revolta“, zatímco jejich kolegyně mezi vařením kávy sepisovaly žalobu na vedení časopisu za diskriminaci. Brzy nato je napodobily ženy v New York Times a dalších médiích. Jako první národní časopis jmenoval šéfredaktorem Afroameričana – Marka Whitakera, který je dnes jedním z vedoucích vysílání CNN.

02815450.jpeg

Spolu s TIME a U.S. News se Newsweek stal předmětem jednoho z prvních výzkumů nastolování témat ve veřejné debatě. Ten prokázal, že časopisy v případě některých témat opravdu předbíhaly „realitu“. To ale neznamenalo jen průkopnictví, ale například postupný odklon pozornosti od války ve Vietnamu dva roky předtím, než USA z Vietnamu opravdu začaly stahovat vojáky.

Newsweek vznikl jako alternativa ke staršímu TIME. Za jeho rovnocennou konkurenci začal být považovaný po atentátu na Kennedyho. Událost pokryl pečlivěji než jeho soupeř, se kterým pak soutěžil po celou dobu existence. Bývalí šéfredaktoři obou časopisů v posledním tištěném čísle vzpomínají na dlouholetou snahu obou se od sebe odlišit (nešikovně přeseknutou v roce 1975 týdnem, kdy oba otiskly na titulce Bruce Springsteena) a definují při tom Newsweek jako chudší a punkovější.

I kvůli tomu, že na pohled časopis nikdy nemohl vypadat tak dobře jako TIME, stavěl svoji identitu na originálních autorských reportážích a investigativní žurnalistice. Typické bylo pro Newsweek provokování a leckdy nakopávání prachu fotkami a obrázky na titulní straně. Loni časopis vydal číslo s Barackem Obamou a titulkem First Gay President, rok předtím na fotku vedle Kate Middletonové vmontoval digitálně postaršenou princeznu Dianu. V roce 2003 si neodpustil dát na obal čerstvě chyceného Saddáma Husajna s nápisem „We got him“. Celkem dvaašedesátkrát se na titulku dostal Newsweekem nejopečovávanější prezident Richard Nixon.

02815444.jpeg

Sebereflexivními články v posledním papírovém vydání probleskává láska k žurnalistice staré školy a práci v terénu a zároveň znepokojení z budoucnosti. „Co dalo tištěným časopisům v poslední dekádě novou energii, bylo 11. září a dvě války, které následovaly. Je nesporné, že časopisům se nejvíc daří, když jsou zprávy, a tohle byly ZPRÁVY,“ vzpomíná dlouholetý šéfredaktor Evan Thomas. Komentuje ale taky neochotu inzerentů platit si prostor pro reklamy vedle reportáží z válek a katastrof. „Kdyby se 11. září odehrálo o deset let později, většinu článků bychom měli na webu, a ne na papíře."

TIME i další velké americké časopisy, jako je Atlantic nebo The Nation, začaly s přechodem do digitální podoby koncem 90. let a dnes mají většinu článků přístupných na webu. Svoji značku drží i díky provázanosti s Twitterem, Facebookem a dalšími sociálními sítěmi.
Onlinová verze Newsweeku je mnohem hůř přístupná. Dostat se k ní jde jen přes web The Daily Beast, se kterým Newsweek před dvěma lety uzavřel jakési mediální manželství, po kterém články dříve určené pro Newsweek.com začaly vycházet na The Daily Beast. Ani ne rok nato šéfredaktorka Tina Brown ohlásila konec papírového Newsweeku.

Nesnadná přístupnost nejnovějších čísel na webu a dominance loga The Daily Beast nejsou právě nadějná znamení. Otevírání kompletního obsahu jenom předplatitelům jde proti trendům a povaze internetu. Zdá se tak málo pravděpodobné, že by už tak dost oslabený symbol urputného žurnalismu byl ještě někdy schopný dohnat chvíli zaváhání v době, kdy vstřícnost k internetu začala být rozhodující. Podoba Newsweeku v roce 2013 je dost možná jeho posledním zamáváním na rozloučenou.

Spustit audio