Temná chvilka Los Campesinos!
Los Campesinos! – továrna na radost nebo parta sedmi puberťáků, kterým ještě tak docela nezmizely jizvy po akné a kteří hudebně plácají páté přes deváté.
To všechno byly příměry, kterými domácí recenzenti časovali sedmičlennou partičku v souvislosti s vydáním jejich loňské desky Romance Is Boring. Parta z Walesu nepolevuje v pracovním nasazení, přesto nové album přináší změny ve směřování kapely – a rozhodně ne kosmetické.
Začalo to postupnou ztrátou tří členů zakládající sestavy kapely a pokračovalo trably, kterými si ve svém životě prošel mozek a tvůrce drtivé většiny písniček Gareth Campensinos!. Není tedy divu, že mraky se zatáhly i nad touto sluncem prozářenou formací. Zatímco první polovina desky frustraci z prožitého dění propouští do skladeb pouze v textech, druhá polovina alba se zvrhne v tryznu se vším všudy. Pamatujete si septet jako bezstarostné mladíky zpívající o parties a nezávazném flirtování s kamarády? Pak se s takovými rozjívenci alespoň na novince Hello Sadness rozlučte. Čekají vás rýmy plné deprese, zklamání a beznaděje.
Právo natočit si desku podle svého má každý hudebník, a pokud jdou kroky Los Campesinos! z bláta do louže, pak je letošní deska upřímným přiznáním sobě i posluchačům. Pokrytectví, totiž dělat ze sebe vysmáté mládežníky s křečovitým úsměvem na tváři, by stejně nikdo neocenil. Pokud tedy Gareth v hybných Songs About Your Girlfriend nebo Hello Sadness drtí skrze zuby slova rezignace smíchané se záblesky hněvu, pak se blíží výživným momentům Broken Social Scene nebo, jak podotkl kolega z britského Guardianu, „Los Campesinos! připomínají Belle & Sebastian, kteří si cestou do studia zapomněli vzít antidepresiva“. Ano, i na potápějícím se Titaniku se může tančit. Problém ale nastává v druhé polovině stopáže desky, kdy se rezignace vkládá i do hudební složky. Najednou během pár minut máme před sebou partu narychlo přeučených slowcoristů. A tady už začnou pochybnosti ohledně konání kapely převažovat nad snahou ocenit průzračný zvuk a sehranost Velšanů. Najedou k nám z Hello Sadness promlouvá někdo, kdo s Los Campesinos! nemá téměř nic společného. A co je horší, jeho smuténky zdaleka nedosahují alespoň nadprůměrné poutavosti.
Portál Drinkify.org je plný návrhů, jaký alkohol byste měli konzumovat při poslechu různých kapel. U Los Campesinos! doporučuje například namíchat napůl deci Woodford Reserve bourbonu s deci nejmenovaného energetického nápoje pro ten správný energický nákop. Autoři drinku zřejmě neslyšeli jejich novou desku. Při poslechu Hello Sadness osobně doporučuji vynechat energetický nápoj a věnovat se pouze kukuřičné whisky. A žádné ucucávání, tahle láhev by měla padnout do dna. I když těžko říct, zda si to kapela za svou novou desku zaslouží.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
