Bez neziskovek by celá situace byla daleko horší. Ústavní výchovu v Česku mapuje série Z pasti

„Od mých prvních snah mapovat tuhle problematiku, což je téměř dvacet let, se nic moc dopředu neposunulo. Žádné problémy se v podstatě nevyřešily,“ konstatuje hned na úvod dokumentarista Ivan Studený. „Pozitivní ale je, že to téma pořád zajímá i mladé lidi, jako třeba Míru,“ dodává. Počty dětí v ohrožení stále rostou a systém pomoci je hodně roztříštěný. „Stojí na lidech, kteří chtějí pomáhat a dělají to z vlastního přesvědčení ale spousta věcí jim hází klacky pod nohy.“

„Sektor spadá pod tři resorty, školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí, které nejsou schopny navzájem participovat,“ popisuje situaci Miroslav Harant. Pěstouny, kterých je také nedostatek, pak pro změnu řídí jednotlivé kraje. „Děti tak kolikrát putují do zařízení, kde je zrovna místo, i kdyby to mělo být přes celou republiku.“

Výchova a podpora pěstounů nebo lepení mnoha systémových děr je z valné části práce neziskových organizací. „Jestliže se vede společenská diskuze o tom, že neziskovky jsou zlo, které nám tu překáží, tak to není krok zpátky, to je rána hlavou do zdi,“ zdůrazňuje Ivan Studený. „Místo, aby se společenské klima posouvalo v tom, jak tenhle sektor ještě více zefektivnit a podpořit, vedeme absurdní diskuzi v mediálním a politickém prostoru, která to celé totálně boří.“

Co znamená, když dítě propadne systémem? V čem je dovršení 18. roku života pro děti z ústavů důležitým milníkem? Jsou hlavní postavy jednotlivých dílů série Z pasti něčím výjimečné? Poslechněte si celý rozhovor!