Příště budeme víc křičet. Nerost zvou na Poslední piknik

Do Špíny se za námi přišla podívat kompletní sestava kapely - Terezie, Petr a Jakub. Právě poslední zmiňovaný má existenci Nerostu na svědomí, všechno totiž začalo jako jeho sólový projekt, před téměř třemi lety. Klidnými, rozmlženými folkovými songy si chtěl odpočinout od své jiné hudební a zvukové činnosti, zkrátka se zavřít v pokoji na několik hodin jen s kytarou. Významnou roli měla i obliba hraní s přátelstvem u táborových ohňů.

Tímto způsobem se postupně přidalo i zbývající členstvo. Jakubovi se s Petrem dobře hrálo u táboráku a jednou mu řekl, ať si vezme kontrabas na koncert do jedné zaprášené vily. Poslední se přidala Terezie, jejíž kořínky jsou propleteny s komunitním centrem Kočka v tašce.

S nahráváním Posledního pikniku se vydali do studia Tropical Cell sound a spolupráci s Lukášem Polákem si nemohli vynachválit. I tak ale trvalo skoro rok, než se dobrali konečné formy. Neradi totiž v kapele na něco zbytečně tlačí, zároveň Jakub se měsíce ve výsledném materiálu přehraboval. Pokusili jsme se tak zjistit, kolik mandolíny už je opravdu moc a kolik nahrávka ještě snesla. A také jsme odhalili, jaké další hudebnictvo se na Posledním pikniku objevilo.

Co se odráží v jejich textech? Jak je pro ně důležité mít v hudbě obsažen společenský přesah? Jaký význam má pro kapelu kostel ve Skokách u Žlutic? Proč vznik desky trval poměrně dlouho a z jakého důvodu se rozhodli kazetu vydat svépomocí? Kde se jim hraje nejlépe? Kam spolu vyrážejí na výlety? A jaká je budoucnost Nerostu? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu!