Proč horory trestají sex a romance milují hádky? Síla filmových klišé je věčná

Mojmír Sedláček v epizodě ukazuje, že filmová klišé nejsou jen projevem scenáristické lenosti. Fungují i proto, že jim jako diváci rychle rozumíme. „Lidi cítí větší uspokojení, když vidí něco známého,“ vysvětluje. Právě proto podle něj filmy tak rády pracují s konvencemi, typickými charaktery i předvídatelnými zvraty.

Epizoda ale zároveň ukazuje, jak velký bývá rozdíl mezi filmovou zkratkou a psychologickou realitou. Třeba ve chvíli, kdy se z terapeutického procesu, který v reálném životě trvá měsíce nebo roky, stane jedna zázračná věta, po níž je najednou všechno vyřešené.

„Ve filmech jsou terapeutické procesy hodně zjednodušené na jednorázové vnuknutí,“ doplňuje Mojmír Sedláček. Podle Karolíny někdy skutečně může přijít chvíle, kdy hodiny souvislé práce najednou secvaknou v aha moment ve správnou chvíli. „Terapeuti předtím udělali tu mravenčí práci, která byla potřeba, a pak už se čekalo na zázrak,“ popisuje.

Moderátoři i host se vracejí k filmům Dobrý Will Hunting, Terapie láskou nebo Místo u moře, když mluví o terapii, depresi a psychické změně. Věnují se také filmu Drahokam, který podle nich silně ukazuje mechanismus gamblingové závislosti, a filmu Manželská historie, který zachycuje rozpad vztahu bez zbytečného zjednodušování.

Vedle toho se dostanou i k hororovým pravidlům, k tomu, kdo ve slasheru obvykle umírá jako první, i k Johnu Wickovi, na kterém se dá dobře ukázat, jak funguje klišé a jak se dá zároveň chytře obměnit.

Nová epizoda pořadu Psycho s Mojmírem Sedláčkem rozebírá, proč milujeme klišé, jak film vytváří emoce a co se stane, když začneme psychologii z plátna brát příliš doslova. Poslechněte si díl o tom, proč nás filmy pořád tak spolehlivě zasahují.