Začínám se na sebe dívat jako na dospělého chlapa, říká herec Piškula

Před kamerou stojí už od dětství. „Od dvanácti točím. Jako teenager jsem měl pocit, že ulítávám, chybělo mi uzemnění, tak jsem si řekl, že začnu s divadlem,“ popisuje Piškula. Právě proto nastoupil do Městských divadel pražských, kde začal budovat pevnější herecké základy. „Začal jsem odmítat televizní a filmové projekty, nechtěl jsem se zaškatulkovat,“ říká. Na obrazovkách se proto objevoval méně a nabídky tolik nepřicházely.

Herecký zlom podle něj přišel až v Národním divadle. „Tam jsem začal cítit, proč mi to divadlo dělá dobře a proč je pro mě důležité, nabyl jsem hereckého sebevědomí,“ vysvětluje. Divadlo mu zároveň pomohlo najít větší jistotu i mimo jeviště.

Přiznává ale, že sblížit se a sdílet intimní věci pro něj není samozřejmé. „Trvá mi, než se otevřu, než shodím masku slušnosti. Pravé přátelství pak poznám až ve chvíli, kdy se mezi sebou začneme trochu hádat a popichovat,“ dodává s úsměvem.

Důraz na slušnost si nese z rodiny, a možná právě proto si v dospívání prošel menším obdobím rebelie. „Večírky a hýření mě pořád baví, nechci se řídit představou, že s věkem bych měl zábavu omezovat. Zodpovědný ale určitě jsem, chci si to užít celý život, takže po troškách takhle fungovat mi přijde lepší, než si říct, že tohle už dělat nebudu,“ říká. Dnes už se na sebe dívá jako na dospělého muže a naznačují to i role, které mu začínají přicházet. „Brzo už nebudu pachatel, ale vyšetřovatel,“ směje se.

V rozhovoru se pak s moderátorem Kryštof Šimek dostávají i k osobnějším tématům, například k tomu, jak těžké pro ně oba je říkat „ne“ nebo jak silná může být potřeba zalíbit se ostatním. Zdeněk ale dodává, že se s tím postupně učí pracovat a hledá způsob, jak si přitom zachovat dobré vztahy.

Proč se jednu dobu vyhýbal televizním a filmovým nabídkám? A je už dnes dospělým chlapem? Poslechněte si Bojs s hercem Zdeňkem Piškulou.