Uložená místa: Každý odněkud pochází. Být autentický a fake zároveň mega jede

Projekt Riviéra v srpnu přinesl trojici večerů v zahradách pražského Zámku Troja. Kromě hudebního a výtvarného programu se tu konaly také tři besedy, z nichž první vám teď přinášíme.

„Každý známe ten pocit, když přijdeme někam na vesnici, otevřeme dveře hospody a otočí se na vás všechny hlavy, protože prostě ví, že nejste z té vesnice, “ vzpomíná Katarína na první setkání s obyvateli místa, kde po dobu čtyř let pracovala na filmu Nahoře nebe, v dolině já. „To se mi tam dělo na každém rohu, ale já jsem zvědavý člověk. Hned jsem vybalila všechny karty, “ pokračuje s úsměvem mladá režisérka a střihačka, původem ze Slovenska.

Anki, narozený v Německu vietnamským rodičům, se ve své tvorbě věnuje identitě, kterou tematizuje podobně často jako své melancholické stavy. „Když jsem byl součástí labelu, tak jsem byl hodně vedenej k tomu, abych si udržoval nějakou tvář a používal nějaký konkrétní témata, který můžou bejt zajímavější pro širší publikum. A já jsem udělal přesnej opak, začal jsem dělat víc smutnější písničky,“ vzpomíná hudebník na moment, kdy chtěl rozvíjet vlastní upřímnou polohu ve své tvorbě. „Kdybych byl přehnaně pozitivní nebo namachrovanej, tak my to ty lidi nebudou věřit, protože to nejsem já,“ dodává k tématu očekávání a věrohodnosti, se kterým se setkal.

A proč je vlastně lidská odlišnost a původ téma i v umění a kultuře, komentovala Aneta Jetmar Martínková. „Vždycky když krajní pravice začne nabírat na síle, tak začne víc vyčnívat debata, že někdo je jako kdyby novej, host. A že si možná bere od někoho, kdo je tady dýl,“ uvádí Aneta základní situaci pro zjitřené společenské vazby. „Cizota a odlišnost, která se v tvrdejch časech začne víc akcentovat, není tak výrazná a máme víc společnýho než odlišnýho,“ připomíná publicistka, proč je téma pod názvem Uložená místa důležité.

Jaká je pozice přistěhovalce u nás a proč se někdy tam, odkud pocházíme necítíme doma? Poslechněte si celou debatu.